7 Tdo 1320/2005
Datum rozhodnutí: 19.10.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1320/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2005 o dovolání obviněného M. P., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 14 To 107/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 T 118/2004 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. 2 T 118/2004, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. (body 1 až 110 rozsudku), trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. (body 22 a 45 rozsudku) a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák. (bod 111 rozsudku).

Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný trestného činu krádeže dopustil v době od února 2000 do srpna 2003 vloupáním do bytů poškozených, celkem ve 110 případech popsaných podrobně pod body 1 110 výroku, čímž způsobil celkovou škodu ve výši 2. 967.537,- Kč, přičemž takového jednání se dopustil přesto, že byl Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 17. 6. 1998, sp. zn. 2 T 79/98, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, který vykonal dne 4. 11. 1999. Zmíněného trestného činu se obviněný dopustil v souběhu s trestnými činy porušování domovní svobody, poškozování cizí věci a neoprávněného držení platební karty, tak jak je to blíže konkretizováno v rozsudku nalézacího soudu. Podle zjištění okresního soudu se dále obviněný pod bodem 111 výroku dopustil trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, neboť v době od července 2000 do března 2002 se opakovaně zdržoval na území hlavního města Prahy, kde páchal trestnou činnost, přestože mu byl uložen Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 17. 6. 1998 pod sp. zn. 2 T 79/1998 trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu pěti let, přičemž z výkonu trestu uloženého tímto rozsudkem byl propuštěn dne 4. 11. 1999, a předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 8. 12. 1998.

Obviněnému M. P. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a jedenácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu v obvodu působnosti Okresního soudu v Táboře na dobu tří let, a trest propadnutí věci, a to osobního automobilu VW Golf, černých kožených rukavic a kovového páčidla. Rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody.

Odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře usnesením ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 14 To 107/2005, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II.

Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.



V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily provedené důkazy. Je přesvědčen, že jeho vina je tak založena, kromě skutků, ke kterým se sám doznal, pouze na nepřímých důkazech, které nemohou vést k závěru o jeho vině. Dovolatel vyslovuje nesouhlas se způsobem, jakým soudy jednotlivé důkazy zajistily a provedly. Namítá, že soudy nerespektovaly obhajobou navrhované důkazy. Podle jeho názoru byly naznačeným postupem soudů porušeny zásady trestního řízení, zejména zásada in dubio pro reo . V další části dovolání obviněný rekapituluje celkem 10 argumentů, kterými soudy odůvodnily závěr, že byl osobou, která spáchala vloupání pod body 1 až 110, a polemizuje jednotlivě s každým z nich.

V petitu dovolání pak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu a věc přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Ve vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Námitky obviněného hodnotí jako právně irelevantní, stojící podle jejího názoru mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.

Obviněný M. P. však ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak okresní a krajský soud provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. učinily. Obviněný zejména namítal, že jeho vina je prokazována pouze nepřímými důkazy a oponoval závěru soudů, že z těchto důkazů spolehlivě plyne, že se dopustil trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen.

Obviněný tedy sice formálně deklaroval dovolací důvod napadající právní posouzení zjištěného skutku, ale svými konkrétními námitkami se domáhal změny skutkových zjištění. Teprve na podkladě případné změny skutkových zjištění by pak podle názoru obviněného mělo dojít i k blíže nespecifikované změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný dovolací důvod nenaplnil (k tomu viz nálezy Ústavního soud sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, resp. č. 36/2004, str. 289, Sb. rozh. trest.).

IV.

Z důvodů rozvedených shora Nejvyšší soud dovolání obviněného M. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr