7 Tdo 1314/2005
Datum rozhodnutí: 15.11.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1314/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. listopadu 2005 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného R. D., které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 12 To 9/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 5/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 1. 2005, sp. zn. 50 T 5/2004, byl obviněný R. D. uznán vinným trestnými činy padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., kterých se podle skutkové věty tohoto rozsudku dopustil tím, že dne 25. 10. 2003 ve večerních hodinách v M. před hernou G. získal nestandardní směnou 600 EURO za 15.000,-- Kč od neznámých osob celkem 30 ks bankovek nominální hodnoty 500 Kč a z toho nejméně 17 ks padělků stejného sériového čísla a nejpozději dne 26. 10. 2003 zjistil, že v rámci směny získal padělané bankovky, přesto tohoto dne v době mezi 17.15 hodin až 18.50 hodin v M. v herně A. postupně udal těchto 17 ks padělaných bankovek spolu se třemi pravými bankovkami nominální hodnoty 500 Kč při hře na hracím automatu a po dosažení výhry ve výši 10.000,-- Kč mu krupiér T. Š. na jeho žádost vyplatil tuto částku, čímž způsobil škodu firmě B., s. r. o. se sídlem M., L., ve výši 8.500,-- Kč . Za uvedené trestné činy byl obviněnému podle § 140 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 a § 40 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let.

Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláním obviněného a odvoláním Krajského státního zástupce v Ústí nad Labem podaným v neprospěch obviněného. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 12 To 9/2005, tak, že k odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o podmíněném odkladu výkonu uloženého trestu odnětí svobody, a poté za podmínek uvedených v ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že uložený úhrnný trest odnětí svobody ve výměře dvou let je trestem nepodmíněným, a pro výkon tohoto trestu zařadil obviněného R. D. podle § 39a odst. 3 tr. ř. do věznice s dohledem. Odvolání obviněného bylo odvolacím soudem zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., k němuž uvedl, že má za to, že ustanovení § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. dopadá na situace, kdy pachatel jedná ve spolupachatelství s další osobou či osobami (zpravidla padělateli), od nichž padělané peníze opatřuje a již v tomto okamžiku ví, že se jedná o padělky, které následně udá jako pravé, tzn. kdy si pachatel opatří padělané peníze s úmyslem udat je jako pravé; obviněný ovšem získal úmysl udat padělané peníze jako pravé až později po nákupu peněz. Obviněný dále poukázal na to, že mu bylo padělanými penězi placeno jako pravými při směně peněz mimo banku či směnárnu a že nešlo o situaci, kdy by je získal darem či nálezem, kterou soudní praxe pod uvedené ustanovení trestního zákona zahrnuje. Obviněný je dále toho názoru, že soudy, které neshledaly v jeho jednání naplnění znaků mírnějšího ustanovení trestního zákona, tj. trestného činu udávání padělaných a pozměněných peněz podle § 141 tr. zák., vycházely ze starší judikatury (R 29/1982, NS R 19/75), která je ovšem extenzivním výkladem ustanovení § 141 tr. zák. odpovídajícím době svého vzniku, kdy neexistovala volná směnitelnost koruny a stát se před nelegálními obchody s měnou chránil i podobným výkladem. Obviněný zdůraznil, že nakoupil peníze jedné měny za jinou a že padělky mu bylo placeno jako pravými, a proto podle něj není důvodu, aby se mu nedostalo dobrodiní ustanovení § 141 tr. zák., které zákon poskytuje pachatelům, kteří padělky přijali např. při nákupu v obchodě.

V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu nalézacího i odvolacího a aby věc přikázal nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Podáním doručeným Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 19. 5. 2005 obviněný na základě výzvy tohoto soudu učiněné v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného konstatoval, že námitkou obviněného, jež odpovídá jím deklarovanému důvodu dovolání, se zabývaly soudy obou stupňů, které shodně dospěly k závěru, že dosavadní soudní praxe je stále adekvátní protiprávnímu jednání, jež je v této souvislosti pácháno. Stěžejní význam pro posouzení důvodnosti námitky dovolatele má povaha právního úkonu, jímž padělané české peníze nabyl. Nejednalo se o případ, kdy by mu bylo placeno padělanými penězi jako pravými, nýbrž o pouliční směnu peněz různých měn, v jejímž rámci obdržel padělané české bankovky. K obstarávání směny peněz různých měnových systémů jsou však oprávněny pouze speciální subjekty - banky a směnárny, jež tuto činnost vykonávají na základě živnostenského oprávnění. Pokud by tedy obviněný nabyl padělky od banky či směnárny, mohlo by se na jeho jednání ustanovení § 141 tr. zák. vztahovat. Protože v případě dovolatele směna peněz proběhla mimo legální prostředí a mimo normální oběh peněz, nemohlo mu být padělky placeno za cizí měnu, kterou prodával neznámým osobám před hernou, a tento znak skutkové podstaty trestného činu udávání padělaných a pozměněných peněz podle § 141 tr. zák. nemohl být pojmově naplněn; proto je třeba mít dovolatelem zpochybňované právní posouzení skutku za správné.

Protože podle státního zástupce napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupce dále pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí na základě § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Obviněný ve svém dovolání namítá, že jeho jednání mělo být právně kvalifikováno nikoli jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák., ale jako trestný čin udávání padělaných a pozměněných peněz podle § 141 tr. zák. (spáchaný v jednočinném souběhu s trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák.), a to s ohledem na skutečnost, že mu padělanými penězi bylo placeno jako pravými při směně peněz mimo banku či směnárnu. Dovolací soud shledal tuto hmotně právní námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.

Podle § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. se trestného činu padělání a pozměňování peněz dopustí ten, kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé .

Podle § 141 tr. zák. je trestný čin udávání padělaných a pozměněných peněz spáchán tím, kdo padělané nebo pozměněné peníze, jimiž mu bylo placeno jako pravými, udá jako pravé .

Pro rozlišení mezi trestnými činy podle § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. a § 141 tr. zák. je tedy podstatný způsob, jakým pachatel padělané či pozměněné peníze nabyl, resp. skutečnost, zda pachateli bylo padělanými nebo pozměněnými penězi placeno jako pravými, která je jedním ze zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu udávání padělaných a pozměněných peněz podle § 141 tr. zák.

Podle skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně získal obviněný nejméně 17 ks padělků bankovek nominální hodnoty 500,- Kč, které posléze udal v herně A. v M. při hře na hracím automatu, ve večerních hodinách v M. před hernou G. nestandardní směnou 600 EURO za 15.000,-- Kč od neznámých osob . Jak ovšem bylo konstatováno již v rozhodnutích, která ve svém mimořádném opravném prostředku zmiňuje obviněný, a to v rozhodnutích publikovaných pod č. R 19/1975 a R 29/1982 SbRt., ze slov jimiž mu bylo placeno jako pravými , která jsou použita v ustanovení § 141 tr. zák., je zřejmé, že pachatel trestného činu udávání padělaných a pozměněných peněz podle uvedeného zákonného ustanovení poskytl tomu, kdo mu platil padělanými nebo pozměněnými penězi, protihodnotu a v důsledku toho, že mu bylo zaplaceno takovými penězi, utrpěl hmotnou újmu; peníze, jimiž mu bylo placeno, tedy musí vystupovat buď ve funkci oběživa, nebo ve funkci platidla. Tento předpoklad ovšem není splněn v případě, kdy pachatel nakoupí tuzemské peníze za měnu cizího státu od soukromé osoby, jako tomu bylo v posuzovaném případě. Tak jako v době vzniku výše zmíněných judikátů, které obviněný nesprávně považuje za zastaralé, tak i v době současné (a tedy i v době spáchání posuzovaného trestného činu) směna české měny byla a je upravena normami devizového práva (v současné době zejména devizovým zákonem č. 219/1995 Sb.), podle nichž vždy byly a jsou k obchodu s devizovými hodnotami a tedy i ke směně cizí měny za měnu českou oprávněny toliko určité subjekty, a to peněžní ústavy a další subjekty mající k takovéto činnosti oprávnění udělené ústřední bankou státu. Podle § 1 písm. i) devizového zákona se za obchod s devizovými hodnotami, kterými jsou mj. i peněžní prostředky v cizí měně /písm. d)/ téhož zákona/, považuje i jejich směna. Podle § 1 písm. l) devizového zákona je devizovým místem pouze banka s odpovídající bankovní licencí a osoby s devizovou licencí, s koncesí pro směnárenskou činnost nebo osoby oprávněné k provádění obchodu s devizovými hodnotami na základě principu jednotné licence. Podle § 9 odst. 1 devizového zákona mohou obchody s devizovými hodnotami (tj. i jejich směnu) provádět pouze devizová místa. To znamená, že na území našeho státu fyzické osoby nesmějí provádět obchody s devizovými hodnotami jinak než prostřednictvím těchto subjektů. Právě z tohoto důvodu nelze padělané (pozměněné) tuzemské peníze, které obviněný získal při směně peněz mimo banku či směnárnu, jak sám výslovně uvádí ve svém dovolání, považovat za oběživo a tedy za peníze, jimiž mu bylo placeno jako pravými ve smyslu § 141 tr. zák.

Námitkou, kterou obviněný uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku, se v obdobné trestní věci taktéž zabýval Vrchní soud v Olomouci, který ve svém rozsudku ze dne 18. 3. 1997, sp. zn. 1 To 8/97, uveřejněném v časopise Právní rozhledy, vydavatelství C. H. Beck, č. sešitu 8/1997, výslovně konstatoval, že vystupují-li peníze jako konkrétní měna (v posuzovaném případě obviněného R. D. EURO jako měna členských států Evropské unie tvořících tzv. eurozónu), není možno na ně hledět jako na druh zboží, jehož oběh má být zprostředkován mezi jednotlivými účastníky trhu penězi jinými, v daném případě měnou jiného (českého) státu a že tedy cizí měna není zbožím, vůči němuž plní v tržním vztahu české peníze funkci oběživa .

S ohledem na shora uvedené lze tedy uzavřít, že obviněný byl správně uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák., neboť v jeho případě nebyl naplněn zákonný znak skutkové podstaty trestného činu udávání padělaných a pozměněných peněz podle § 141 tr. zák. spočívající v tom, že pachateli tohoto trestného činu bylo padělanými nebo pozměněnými penězi placeno jako pravými .

Dovolací soud v této souvislosti poznamenává, že s předmětnou námitkou obviněného, kterou se tento domáhá právní kvalifikace svého jednání jako trestného činu podle § 141 tr. zák., se již řádně vypořádaly soudy nižších stupňů, když v odůvodnění svých meritorních rozhodnutí uvedly, že znak , podle něhož bylo pachateli placeno padělanými nebo pozměněnými penězi jako pravými, představuje stav, kdy pachatel získá padělky jako protihodnotu za prodanou věc, poskytnutou službu nebo jinou činnost, která se zpravidla odměňuje , že soudní praxe (R 29/1982) za takovou službu či činnost nepokládá směnu peněz od soukromé osoby (str. 7 rozsudku soudu prvního stupně) a že padělané peníze musí mít v případě trestného činu podle § 141 tr. zák. funkci oběživa nebo platidla. Tento předpoklad však není splněný v případě, kdy naši občané za české peníze nakupují cizí peníze od soukromé osoby (str. 5 rozsudku soudu druhého stupně).

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, kdy Nejvyšší soud shledal, že soudy správně posoudily jednání obviněného jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. a nikoli jako trestný čin udávání padělaných a pozměněných peněz podle § 141 tr. zák., dovolací soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zjevná neopodstatněnost dovolání obviněného vyplývá zejména ze skutečnosti, že obviněný přes dostatečné odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně nadále setrvává na svém právním posouzení skutku.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. listopadu 2005



Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš