7 Tdo 1312/2013
Datum rozhodnutí: 10.12.2013
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoník



7 Tdo 1312/2013-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 12. 2013 o dovolání obviněného R. P. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 3 To 36/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 49/2012 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. odmítá .

O d ů v o d n ě n í
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 32 T 49/2012, byl podle § 45 tr. zákoníku (správně podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku) zrušen výrok o vině a trestu v pravomocném trestním příkazu Okresního soudu v Prachaticích ze dne 23. 12. 2011, sp. zn. 1 T 188/2011, včetně dalších obsahově navazujících výroků, a obviněný R. P. byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, § 45 tr. zákoníku (správně § 45 odst. 1 tr. zákoníku), § 43 odst. 1 tr. zákoníku k společnému úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Českých Budějovicích v podstatě v tom, že obviněný v době od 27. 9. 2011 do 18. 11. 2011 v šesti případech specifikovaných v bodech 1 6 výroku o vině vnikl do obytných částí domů, resp. do garáže obytného domu, v různých obcích okresu Č. B. , resp. okresu P. , v úmyslu odcizit tam vhodné věci, což se mu ve čtyřech případech nepodařilo, protože byl vyrušen (body 1, 3, 4, 5), a ve dvou případech odcizil věci v celkové ceně 36 590 Kč (body 2, 6), a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 1 T 30/2003, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin s tím, že tento trest byl posléze přeměněn v trest odnětí svobody na 75 dnů, který obviněný vykonal dne 17. 1. 2011.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 3 To 36/2013, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný zahrnul jednak námitky směřující proti způsobu, jímž soudy hodnotily důkazy, a proti skutkovým zjištěním, která z nich vyvodily, a jednak námitky, jimiž vytýkal, že nebyly splněny podmínky pro uložení společného trestu. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uvedl, že nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem. Pokud je dovolatelem obviněný, pak je zároveň osobou, která dovoláním jako opravným prostředkem disponuje mimo jiné i v tom smyslu, že odkazem na zákonný dovolací důvod primárně určí obsah a rozsah přezkumu Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud se tudíž nezabývá jiným zákonným dovolacím důvodem než tím, na který odkázal dovolatel. Z toho také vyplývá, že pokud konkrétní uplatněné námitky svým obsahem neodpovídají tomu zákonnému dovolacímu důvodu, na který dovolatel odkázal, Nejvyšší soud nezkoumá, zda by tyto námitky případně nemohly být jiným dovolacím důvodem, na který dovolatel neodkázal (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 554/03).

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení je patrno, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Obviněný neuplatnil v podaném dovolání žádnou námitku v tom smyslu, že by skutková zjištění Okresního soudu v Českých Budějovicích, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Českých Budějovicích, neodpovídala zákonným znakům přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a zákonným znakům přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by svým obsahem odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Námitky obviněného směřovaly proti skutkovému základu výroku o vině a byly formulovány paušálně konstatováním, že skutkové závěry vybočují z klasického hodnocení důkazů a vycházejí z předpokladu jeho viny, ačkoli žádné přímé důkazy ani ve formě věcných stop, ani jiné ... tak, aby podporovaly skutkové závěry, opatřeny nebyly . V tom obviněný bez bližší konkretizace spatřoval porušení práva na spravedlivý proces.

Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Českých Budějovicích, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění uvedená ve výroku o vině mají odpovídající obsahový podklad ve výpovědích svědků, kteří obviněného přistihli v domech, do nichž obviněný vnikl, poznali ho, popsali jeho jednání, a pokud se jim nějaké věci v době přítomnosti obviněného ztratily, uvedli okolnosti, z nichž jasně vyplývá, že se nemohly ztratit jinak než tím, že je obviněný odcizil. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Dovolacím důvodem nejsou ani námitky, jimiž obviněný zpochybňoval splnění podmínek pro uložení společného trestu.

Na obviněného byla dne 16. 3. 2012 podána u Okresního soudu v Českých Budějovicích obžaloba, v jejímž žalobním návrhu bylo uvedeno pět útoků spáchaných v době od 27. 9. 2011 do 25. 10. 2011 a představujících dílčí části pokračujícího trestného činu. Po podání obžaloby vyšlo najevo, že obviněný byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 23. 12. 2011, sp. zn. 1 T 188/2011, pro další útok spáchaný dne 18. 11. 2011 a že tento útok je jen dílčí částí pokračujícího trestného činu, pro který byla podána uvedená obžaloba. Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl o vině, trestu a náhradě škody trestním příkazem ze dne 16. 4. 2012, sp. zn. 32 T 49/2012, tak, že zrušil výrok o vině a trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Prachaticích, uznal obviněného vinným všemi šesti útoky, které posoudil jako pokračující trestný čin, a uložil obviněnému společný trest (§ 45 tr. zákoníku), a to úhrnný trest odnětí svobody na jeden rok s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na tři léta. Okresní soud v Českých Budějovicích v dalším řízení projednal věc v hlavním líčení, které skončilo rozsudkem ze dne 1. 11. 2012. Okresní soud v Českých Budějovicích takto postupoval poté, co obhájce obviněného podal za obviněného odpor proti trestnímu příkazu ze dne 16. 4. 2012.

Obviněný nenapadal výrok o uložení společného trestu z hmotně právních pozic, zejména ne argumentací namítající např. nedostatek podmínek stanovených v § 45 odst. 1 tr. zákoníku, ale kvůli porušení procesních ustanovení. Podstatou námitek obviněného totiž bylo tvrzení, že trestní příkaz Okresního soudu v Českých Budějovicích nabyl právní moci, že obhájce podal odpor po uplynutí zákonné lhůty a proti vůli obviněného. Z toho obviněný vyvozoval nedostatek podmínek pro uložení společného trestu. Zmíněné námitky obviněného se ovšem nijak netýkaly hmotně právního posouzení, které soudy založily na tom, že všech šest útoků představuje pokračující trestný čin. Námitky obviněného byly ve skutečnosti založeny na tom, že se proti němu vedlo trestní stíhání v době, kdy předcházející trestní příkaz Okresního soudu v Českých Budějovicích nabyl právní moci. Jde o námitky, které nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. již proto, že tento dovolací důvod spočívá v porušení hmotného práva (trestního zákona), zatímco obviněný ve skutečnosti namítal nepřípustnost trestního stíhání, tj. porušení procesního práva (trestního řádu). Obviněný neuplatnil zákonný dovolací důvod, kterému by obsahově odpovídaly námitky vedené v tom smyslu, že jeho trestní stíhání ve stádiu po vydání trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích, které vyústilo v rozsudek tohoto soudu a posléze v napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, bylo nepřípustné podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Proto se Nejvyšší soud těmito námitkami dále již nezabýval a nezkoumal jejich věcnou opodstatněnost.

V té části dovolání, která se opírá o ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., obviněný namítl, že jeho odvolání ... bylo zamítnuto, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí . Jde v podstatě o citaci zákonné dikce vymezující jednu ze dvou variant dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tato varianta se ovšem na posuzovaný případ vůbec nevztahuje, neboť se týká jen případů, kdy odvolání bylo zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů, tj. proto, že bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět (§ 253 odst. 1 tr. ř.), resp. proto, že odvolání nesplňuje náležitosti obsahu odvolání (§ 253 odst. 3 tr. ř.). V těchto případech odvolací soud zamítne nebo odmítne odvolání bez meritorního přezkoumání rozsudku podle § 254 odst. 1 tr. ř., a pokud rozhodne chybně, znamená to, že obviněnému odňal přístup k druhé instanci. Účelem dovolání pak je jen to, aby obviněnému bylo umožněno dosáhnout meritorního přezkoumání rozsudku soudem druhého stupně. V posuzované věci bylo odvolání obviněného zamítnuto podle § 256 tr. ř., tj. jako nedůvodné, a to po meritorním přezkoumání rozsudku podle § 254 odst. 1 tr. ř. Za tohoto stavu byl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. použitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Konstrukce této varianty dovolacího důvodu záleží v tom, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na některý z jiných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v dané věci na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z uvedené vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. prosince 2013


Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec