7 Tdo 1306/2015
Datum rozhodnutí: 25.11.2015
Dotčené předpisy: § 274 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 1306/2015-29
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. listopadu 2015 v Brně dovolání obviněného I. F. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 To 186/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 233/2014, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. F. odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. 13 T 233/2014, byl obviněný I. F. (dále zpravidla jen obviněný ) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že

dne 22. 11. 2014 na místní komunikaci na ulici Z. v K. , okr. U. H. , Z. k. , kolem 20:20 hodin jel jako řidič osobního auta značky Peugeot 607, ........ v podnapilém stavu, když následně kontrolním přístrojem Alcotest 7510, Dräger, výr. č. ........ bylo v jeho dechu zjištěno 2,19 promile alkoholu a byl zadržen hlídkou Policie České republiky.

Za tento přečin byl odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků.

Obviněný napadl tento rozsudek odvoláním proti všem jeho výrokům, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 To 186/2015 tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ing. Jiřího Němce včas dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že mu bylo nesprávným postupem soudu odňato právo účasti u soudu, neboť k veřejnému zasedání nařízenému odvolacím soudem na den 15. 7. 2015 nebyl řádně předvolán. Poukázal přitom na ustanovení § 63 a § 64 tr. ř. a také na ustanovení § 45 a § 501 o. s. ř. Odvolací soud zakrývá skutečnost, že obviněný nebyl řádně předvolán, a že byl obesílán obálkou typu III, která byla bez uložení na poště vhozena přímo do schránky. Za řádné předvolání nelze považovat ani telefonát protokolující úřednice, která jej vyrozumívala o konání veřejného zasedání nařízeného na den 15. 7. 2015. Obviněný namítá, že nebyla ani dodržena minimální lhůta pěti pracovních dnů na přípravu k veřejnému zasedání. Podle názoru obviněného Krajský soud v Brně neměl dne 15. 7. 2015 rozhodovat o jeho odvolání a byl povinen veřejné zasedání odročit.

Další dovolací důvody obviněný prostřednictvím obhájce neodůvodnil. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. zmínil, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

Obviněný v další části dovolání tvrdí, že senát Krajského soudu v Brně při rozhodování věci 5 To 184/2015 dne 15. 7. 2015 zcela nepochybně naplnil skutkovou podstatu trestného činu podle ustanovení § 329, resp. § 330 tr. zákoníku. Obviněný dal pokyn svému právnímu zástupci, tedy obhájci v této věci, aby připravil trestní oznámení na členy senátu 5 To Krajského soudu v Brně a celou věc oznámil prezidentu republiky se žádostí o vydání těchto soudců k trestnímu stíhání a současně podal ministru spravedlnosti podnět k podání kárné žaloby na tyto soudce.

Obviněný vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud vydal rozhodnutí s tímto výrokem (výrok citován doslova): 1. Usnesení Krajského soudu v Brně ve věci 5 To 186/2015-94 ze dne 15.07.2015 se jako nezákonné a dosažené trestnou činností soudců ruší v celém rozsahu a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu projednání. 2. Žalovaní č. 1, č. 2, č. 3, č. 4 a č. 5 jsou povinni rukou společnou a nerozdílnou žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku uhradit dovolateli náklady tohoto řízení. 3. Nesplní-li žalovaní č. 1, č. 2, č. 3, č. 4 a č. 5 včas, řádně a dobrovolně povinnosti stanovené jim tímto rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. Dovolání však nemá veškeré obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Podle něj v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo neprospěch obviněného.

Vymezení dovolacího důvodu je obligatorní obsahovou náležitostí dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., protože limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu. Podle § 265d odst. 2 věta prvá tr. ř. obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Tím má být ze zákona zajištěno, aby obviněný neutrpěl újmu při podání dovolání pro nedostatek právních znalostí, přičemž tyto právní znalosti se u obhájce předpokládají. Obviněný dovolání podal z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř. Odůvodnil však pouze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., ostatní důvody dovolání neodůvodnil. V dovolání označil pod body 1 4 jako žalované soudce senátu 5 To Krajského soudu v Brně JUDr. Hanu Kleinovou, JUDr. Aleše Flídra, JUDr. Josefa Teplého a Mgr. Martina Vrbíka a jako žalovaného č. 5 Českou republiku Krajský soud v Brně, Rooseveltova 648/16, CZ 601 95 Brno.

Jestliže zákon předpokládá u obhájce odborné právní znalosti, není Nejvyššímu soudu jasné, proč tyto osoby uvádí jako žalované, neboť nemohou být účastníky řízení o dovolání. Obviněný prostřednictvím obhájce také uvádí, že soudní poplatek bude uhrazen na výzvu soudu. V řízení o dovolání v trestních věcech se soudní poplatek neplatí. Obviněný dále v tzv. petitu dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora na str. 2. Takto koncipované návrhy neodpovídají ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. a nasvědčují tomu, že obviněný považuje řízení o dovolání za sporné řízení podle občanského soudního řádu, v němž jsou stranami žalobce a žalovaný, resp. žalovaní. V řízení o dovolání podle Hlavy sedmnácté trestního řádu však nejde o sporné řízení mezi obviněným, soudci, kteří rozhodovali o jeho odvolání a odvolacím soudem. Právně fundovanou argumentaci má při podání dovolání zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem. Obsah dovolání v této věci dokládá úroveň této odborné argumentace.

Protože však obviněný správně označil v dovolání rozhodnutí soud druhého stupně, který rozhodoval v jeho trestní věci, uvedl i důvody dovolání, byť se shora zmíněnou výhradou, a podle § 265f odst. 1 tr. ř. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 To 186/2015, Nejvyšší soud přes uvedené výhrady a zcela nesprávné návrhy pod body 2. a 3. návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, považuje dovolání obviněného vzhledem ustanovení § 59 odst. 1 tr. ř. za dovolání, které se opírá o důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. ř., jímž se obviněný domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 To 186/2015, s tím, aby věc byla přikázána tomuto soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce uvedl k dovolání obviněného, že z obsahu dovolání není patrno, jakého rozhodnutí a jakých důvodů se má týkat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z dovolání nelze dovodit jakoukoliv hmotněprávní námitku, ani to, že by snad dovolatel argumentoval porušením základních postulátů spravedlivého procesu podle judikatury Ústavního soudu. Pokud dovolatel nenapadá ani postup nalézacího soudu, není ani zřejmé v čem spatřuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. se proto nemohl vyjádřit.

Dovolatel spatřuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., v postupu odvolacího soudu. Má za to, že vyrozumění o veřejném zasedání mu mělo být doručeno do vlastních rukou a že měla být dodržena lhůta pěti pracovních dnů na přípravu. Způsob, jakým dovolatel vykládá příslušná ustanovení trestního řádu o doručování vyrozumění o veřejném zasedání, je ve zřejmém rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, což dokládají následující judikáty. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 4 Tdo 1445/2013 shledal, že vyrozumění o konání veřejného zasedání není zásilkou, kterou je obviněnému nezbytné doručit do vlastních rukou (viz § 64 odst. 1 tr. řádu). Není tak vyloučeno uložení zásilky s tímto vyrozuměním podle § 64 odst. 2 tr. řádu a z něj vyplývající fikce doručení zásilky adresátovi (srov. č. 38/2003 Sb. roz. tr)., ustanovení § 64 odst. 4 tr. řádu to nevylučuje . Rozhodnutí č. 38/2003 Sb. rozh. tr. připouští u takových zásilek fikci doručení ve své druhé větě: Uložení zásilky podle § 64 odst. 2 tr. ř. a z něj vyplývající fikce doručení zásilky adresátovi nejsou vyloučeny u zásilky, jíž je obžalovaný jako odvolatel vyrozumíván o konání veřejného zasedání o odvolání .

Dále poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1307/2013, v němž se podrobně zabýval otázkami doručování, shrnul dosavadní judikaturu a shledal, že jestliže předseda senátu nařídil, aby bylo vyrozumění o veřejném zasedání doručeno jako tzv. jiná písemnost obálkou typu III. a způsobu doručování tzv. jiné písemnosti odpovídá také poučení na obálce, není žádný rozumný důvod zpochybnit relevantnost právě tohoto způsobu doručení písemnosti. Uvedené nesprávnosti obálky typu III. formální povahy, jež nemůže předseda senátu, soud a ani pošta v konkrétním případě nijak napravit, nemohou mít na platnost doručení vliv. Tento přístup vychází z doktríny materiálního právního státu, která je deklarována i judikaturou Ústavního soudu (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 7/2000, ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. I. ÚS 521/06, apod.).

Podle nejvyššího státního zástupce je podstatnější, že v případě odročení veřejného zasedání již není třeba poskytovat obviněnému žádnou lhůtu k přípravě, pokud nedošlo k zásadní změně projednávaných otázek. To je zcela zřejmé z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2001, sp. zn. 11 Tz 179/2001, publikovaného pod č. 35/2002 Sb. rozh. tr. s následující právní větou: Pětidenní lhůta k přípravě na veřejné zasedání stanovená v § 233 odst. 2 tr. ř. pro doručování předvolání, resp. vyrozumění o tomto zasedání některým osobám se nevztahuje na jejich přípravu k odročenému veřejnému zasedání. V případech, kdy dojde k zásadní změně projednávaných otázek, však bude namístě s ohledem na zásadu vyplývající z čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle které má obviněný právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby, poskytnout obviněnému, popř. i jeho obhájci potřebnou lhůtu na jejich přípravu k odročenému veřejnému zasedání .

Dovolatel by tedy musel tvrdit, že v mezidobí od prvního vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 14. 5. 2015 do fikce doručení dne 15. 7. 2015 došlo k zásadní změně projednávaných otázek . Nic takového dovolatel nenamítl a neplyne to ani z dostupných materiálů, protože předmětem veřejného zasedání mělo být vždy jen projednání odvolání obviněného. Pro úplnost poznamenal, že podle naposled citovaného judikátu postačilo, aby měli obviněný a další oprávněné osoby doručeno tak, aby se k jednání mohli dostavit . Na základě citované a obecně dostupné judikatury Nejvyššího soudu lze uzavřít, že odvolací soud postupoval správně, jestliže dovolateli doručil vyrozumění o konání veřejného zasedání fikcí a jestliže mu k přípravě na toto odročené jednání již neposkytl žádnou lhůtu.

Nejvyšší státní zástupce poznamenal, že mu není jasný smysl prohlášení obviněného, že připravuje trestní oznámení na členy senátu odvolacího soudu, ani to, že označuje odvolací soud či jeho soudce za žalované , a nelze porozumět ani tomu, co tím chtěl vyjádřit. Dovolání nijak nesouvisí s trestním oznámením a v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku podle trestního řádu nikdo nevystupuje jako žalovaný .

Závěrem shrnul, že důvody uplatněné dovolatelem pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné a ohledně ostatních dovolacích důvodů dovolatel neuvedl žádnou argumentaci.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání v neveřejném zasedání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Dovolání z tohoto důvodu lze podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Obviněný namítá, že nebyl řádně předvolán k veřejnému zasedání odvolacího soudu, tedy Krajského soudu v Brně dne 15. 7. 2015. Přípravu k veřejnému zasedání upravuje ustanovení § 233 tr. ř. Podle § 233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět. Podle § 233 odst. 2 tr. ř. den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým jednáním podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána. U ostatních osob, které se k veřejnému zasedání předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla třídenní lhůtu.

Obviněného jako osobu, proti níž se vede trestní řízení, není vždy nutné předvolávat k veřejnému zasedání. Podle § 233 odst. 1 tr. ř. se obviněný k veřejnému zasedání předvolává zpravidla tehdy, jestliže jeho osobní účast při tomto veřejném zasedání je nutná, zejména v případech, kdy soud považuje za nezbytné obviněného vyslechnout, vyzvat ho k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, nebo jej požádat o bližší vysvětlení jeho podání, které je předmětem veřejného zasedání, resp. o vyjádření k podání jiné procesní strany. V ostatních případech, když osobní účast obviněného při veřejném zasedání soudu není nutná, se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, resp. jako osoba, která může být rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání přímo dotčena (srov. č. 38/2003-I. Sb. rozh. tr. pro veřejné zasedání konané o dovolání).

Obviněný byl k prvému veřejnému zasedání odvolacího soudu nařízenému na den 27. 5. 2015 vyrozuměn dne 14. 5. 2015, byla tedy zachována lhůta k přípravě podle § 233 odst. 2 tr. ř. K veřejnému zasedání se nedostavil, omluvil se, další veřejné zasedání bylo nařízeno na den 8. 7. 2015. Obviněný o něm byl vyrozuměn 30. 6. 2015, obhájce a státní zástupce dne 7. 7. 2015. Tyto okolnosti zmiňuje také odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 3 a uvádí, že pokud jde o veřejné zasedání konané dne 15. 7. 2015, platila u obviněného fikce doručení vyrozumění dne 9. 7. 2015. Vyrozumění mu bylo přitom doručeno na adresu, kterou obviněný sdělil soudu pro doručování. Navíc byl obviněný k veřejnému zasedání vyrozuměn i telefonicky. Odvolací soud také poukázal na to, že obviněný nesdělil soudu, že se zdržuje mimo území České republiky, přestože mu bylo známo, že je proti němu vedeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin nejpozději od května 2015 a také to, že o jeho odvolání bude rozhodovat odvolací soud ve veřejném zasedání. Krajský soud v Brně označil postup obviněného jako snahu o obstrukci.

Zmíněné okolnosti zjistil Nejvyšší soud i z obsahu spisu a považuje proto námitku obviněného, pokud jde o účast při veřejném zasedání, za zjevně neopodstatněnou. Zdůrazňuje přitom, že obviněný byl opakovaně vyrozumíván o nařízených veřejných zasedáních, a proto jeho účast u veřejného zasedání nebyla nutná a Krajský soud v Brně mohl o odvolání rozhodnout v jeho nepřítomnosti. Navíc pokud jde o dodržení lhůty k přípravě podle § 233 odst. 2 tr. ř., tuto je nutno zachovat pouze při prvém vyrozumění, případně předvolání obviněného k veřejnému zasedání, nikoliv k dalším nařízeným veřejným zasedáním. Nejvyšší soud v tomto směru pro stručnost zcela odkazuje na svou judikaturu citovanou shora ve vyjádření nejvyššího státního zástupce.

K dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

Tyto obviněný neodůvodnil v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř., a proto je Nejvyšší soud nemohl přezkoumávat.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., k jehož konání není třeba souhlasu stran.

Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu