7 Tdo 1304/2013
Datum rozhodnutí: 08.01.2014
Dotčené předpisy: § 143 odst. 1 tr. zákoník, § 143 odst. 2 tr. zákoník



7 Tdo 1304/2013-29

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 8. ledna 2014 v Brně dovolání obviněných MUDr. M. R. , a Mgr. A. M. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 61 To 167/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 134/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných MUDr. M. R. a Mgr. A. M. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. 39 T 134/2012, uznal obviněné MUDr. M. R. a Mgr. A. M. vinnými zločinem (správně má být přečinem ) usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchaly tím, že v průběhu roku 2011 a ledna a února 2012 v P., jako majitelky bytového domu ve lhůtách stanovených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 91/2010 Sb., o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv, ve znění pozdějších předpisů, nezajistily kontrolu a čištění spalinové cesty, na kterou byla v bytě č. ... v prvním patře uvedeného domu připojena plynová kamna značky Karma, následkem čehož nebylo zjištěno, že komínový průduch byl zasypán drobnou sutí do takové výšky, že došlo k ucpání sopouchu, ke kterému byla připojena výše uvedená plynová kamna, což vedlo k nedokonalému spalování plynu v uvedeném spotřebiči, tvorbě oxidu uhelnatého a jeho úniku do obytných prostor, kde v blíže nezjištěné době po 29. 2. 2012 do konce měsíce března 2012 došlo k otravě nájemníků A. N., a J. N., oxidem uhelnatým a jejich následnému úmrtí.

Podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku uložil každé obviněné trest odnětí svobody v trvání dvou let, který u každé obviněné podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uložil oběma obviněným, aby v průběhu zkušební doby uhradily škodu způsobenou trestným činem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 61 To 167/2013, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obou obviněných podaných proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné MUDr. M. R. a Mgr. A. M. uznal na stejném skutkovém základu vinnými přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku každou obviněné odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku jim výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uložil oběma obviněným, aby v průběhu zkušební doby uhradily škodu způsobenou trestným činem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.

Proti tomuto rozsudku podaly obě obviněné prostřednictvím společného obhájce včas dovolání. Obviněné opřely dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Především namítly extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právními závěry soudů obou stupňů. Dále, že soudy obou stupňů nesprávně hmotně právně posoudily skutek na základě provedených důkazů. Obviněné poukázaly na skutečnosti, které nebyly prokázány bez důvodných pochybností provedeným dokazováním. Podle jejich názoru nebylo prokázáno, kdy byl komínový sopouch zasypán, kdy se zvýšila koncentrace kysličníku uhelnatého v bytě č. ..., který užívali manželé N. a co bylo příčinou jejich úmrtí. Namítly, že odvolací soud přisvědčil způsobu hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně v situaci, kdy toto hodnocení nebylo v souladu s trestním řádem. Z provedených důkazů nelze bez porušení principu presumpce neviny a bez důvodných pochybností učinit závěr, že spáchaly skutek uvedený v obžalobě a že se tento skutek skutečně stal, a měly proto být zproštěny obžaloby podle § 226 písm. a), c) tr. ř. Obviněné zpochybnily skutkový základ rozsudku odvolacího soudu, protože je v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, neusvědčuje je žádný přímý důkaz a ani provedené nepřímé důkazy netvoří ucelený řetězec důkazů prokazující bez důvodných pochybností jejich vinu. Opakovaně namítly, že odvolací soud se dostatečně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, které proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Obviněné z těchto důvodů navrhly, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 61 To 167/2013, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. 39 T 134/2012, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 7, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce se nevyjádřil k dovoláním obviněných MUDr. M. R. a Mgr. A. M.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím společného obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněné ve svém dovolání uplatnily dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Obviněné opírají dovolání pouze o skutkové námitky. Těmito námitkami napadají rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněné sice formálně opřely dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinily tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Obviněné namítají extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Může tak učinit jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy a dovolatel jej namítá. V trestní věci obviněných není mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy extrémní rozpor. Skutková zjištění mají odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech, odvolací soud hodnotil důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustil se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Soud logicky a srozumitelně vyložil své hodnotící úvahy. To, že obviněné nesouhlasí se způsobem, jímž soud hodnotil provedené důkazy, že nepovažují dokazování za dostatečné a že se neztotožňují se skutkovými zjištěními soudu, není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných MUDr. M. R. a Mgr. A. M. byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a proto obě dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovoláních rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. ledna 2014

Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek