7 Tdo 1300/2003
Datum rozhodnutí: 12.11.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1300/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 11. 2003 o dovolání obviněného I. P., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 7. 2002, sp. zn. 4 To 482/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 1 T 152/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 1 T 152/2001, byl obviněný I. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na deset měsíců podmíněně se zkušební dobou na jeden rok a k trestu zákazu činnosti na jeden rok. Dále bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody tak, že poškození byli podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podkladem odsuzujícího výroku se v podstatě stalo zjištění, že obviněný dne 12. 1. 2001 kolem 10:00 hodin jako řidič osobního automobilu zn. Škoda Felicia LX registrační značky STH 27-45 při jízdě po silnici II. třídy ve směru od obce Š. na obec N., okr. S., přejel pomyslný střed vozovky do protisměru minimálně o 15 cm levým vnějším okrajem automobilu a v důsledku tohoto došlo ke střetu s protijedoucím osobním automobilem zn. Škoda Favorit Forman registrační značky STE 25-55, jehož řidič rovněž přejel pomyslný střed vozovky do protisměru taktéž o 15 cm, přičemž při střetu utrpělo pět osob cestujících v obou vozidlech různá zranění, z nichž některá byla těžká.

Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 4 To 482/2003, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Obviněný I. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích v rozsahu odpovídajícím výroku o vině, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že právní kvalifikace skutku, který jinak označil za nesporný, je nesprávná. Poukázal na to, že soudy na jedné straně samy označily řidiče automobilu zn. Škoda Favorit Forman za spoluodpovědného, avšak odsoudily jen obviněného. Vyjádřil názor, že považuje za spravedlivé, aby trestní odpovědnost nesl i řidič automobilu zn. Škoda Favorit Forman, a vytkl, že jeho trestní stíhání nebylo ani zahájeno. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví.

Při splnění dalších podmínek trestní odpovědnosti je předpokladem výroku o vině tímto trestným činem zjištění, že mezi jednáním obviněného a následkem, spočívajícím v těžké újmě na zdraví jiné osoby, je příčinná souvislost. Pokud z hlediska vzniku uvedeného následku má příčinný význam i jednání jiné osoby než obviněného, není to důvodem k tomu, aby obviněný nebyl uznán vinným, a to ani za situace, kdy ona jiná osoby není odsouzena zároveň ve společném řízení, resp. v samostatně vedeném řízení, a kdy dokonce proti ní ani není žádné řízení zahájeno.

Nejvyšší soud si je vědom toho, že pokud je následek v příčinné souvislosti s jednáním dvou osob, je stíhání a odsouzení jen jedné z nich vnímáno jako nespravedlnost, avšak na druhé straně musí konstatovat, že jednou ze základních zásad trestního řízení je obžalovací zásada, která znamená, že trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává státní zástupce (§ 2 odst. 8 tr. ř.). Důsledkem obžalovací zásady je to, že nikdo nemůže být soudem uznán vinným trestným činem a odsouzen, jestliže na něj pro tento trestný čin, resp. pro skutek, v němž je trestný čin spatřován, nebyla státním zástupcem podána obžaloba. Je třeba poznamenat, že mezi základní zásady trestního řízení patří i zásada oficiality, která znamená, že státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak (§ 2 odst. 3 tr. ř.), avšak případné nedodržení této zásady není trestním řádem nijak sankcionováno, zejména ne tak, že by bylo vyloučeno stíhání a odsouzení jednoho z pachatelů, jestliže nebyl stíhán a odsouzen také druhý pachatel. To znamená, že na podkladě obžaloby, kterou státní zástupce podal na obviněného I. P. jako řidiče automobilu zn. Škoda Felicia LX, nebylo možné uznat vinným a odsoudit řidiče automobilu zn. Škoda Favorit Forman, který se na vzniku dopravní nehody podle závěrů soudů spolupodílel z padesáti procent, a že stíhání a odsouzení obviněného I. P. nebylo vyloučeno v důsledku nestíhání a neodsouzení druhého účastníka dopravní nehody, který se na jejím vzniku spolupodílel. Trestnost činu obviněného I. P. nebyla nijak dotčena tím, že na vzniku následku se spolupodílelo jednání druhého účastníka dopravní nehody, které rovněž mohlo být posouzeno jako trestný čin, třebaže druhý účastník nebyl pro trestný čin stíhán ani odsouzen.

Pokud soudy konstatovaly, že na vzniku nehody a jejích následků se spolupodílel z padesáti procent také řidič druhého vozidla, který porušil své povinnosti, daly tomuto zjištění přiměřený průchod v právním posouzení zjištěného skutkového stavu tím, že jednání obviněného I. P. nekvalifikovaly jako trestný čin ublížení na zdraví též podle § 224 odst. 2 tr. zák., to znamená, že jako k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nepřihlížely k tomu, že jízdou, při které část vozidla obviněného zasahovala do levé poloviny vozovky v rozporu s ustanovením § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., obviněný porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona.

Z toho, co bylo uvedeno v předchozích částech tohoto usnesení Nejvyššího soudu, je zřejmé, že kritériem zákonnosti výroku o vině obviněného I. P. trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. není a ani nemůže být okolnost, zda byl či nebyl stíhán a odsouzen také jiný řidič, který se na vzniku dopravní nehody a jejích následcích spolupodílel. Je tedy zcela evidentní, že námitkami uplatněnými v dovolání obviněný nemohl zvrátit výrok o vině uvedeným trestným činem. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že obviněný v dovolání uplatnil i další námitky, které byly mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jsou to jednak námitky, které se odvíjejí od toho, že Okresní soud ve Strakonicích uznal obviněného vinným až poté, co předchozí dva zprošťující rozsudky byly v odvolacím řízení zrušeny z podnětu odvolání státního zástupce podaného vždy v neprospěch obviněného, a jednak námitky, které zpochybňují správnost skutkových zjištění, jež se stala podkladem výroku o vině, a to i přesto, že obviněný v jiné části dovolání označil skutek za nesporný. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Otázka správnosti právního posouzení skutku nijak nesouvisí s tím, zda výrok o vině byl učiněn rozsudkem, který byl v pořadí první, anebo zda se tak stalo po zrušení jednoho či více zprošťujících rozsudků. Skutkové námitky nelze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu uplatňovat, protože předmětem právního posouzení, které je možné napadat, je skutek zjištěný soudem. Právním posouzením skutku je míněno jeho hmotně právní posouzení. Jde o tu část rozhodovací činnosti soudu, při které soud skutková zjištění, která učinil, podřazuje pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Pouze proti výsledku této části rozhodovací činnosti soudu je možné brojit dovoláním. Námitky proti skutkovým zjištěním, proti hodnocení důkazů, proti postupu při dokazování apod. však přípustné nejsou, neboť nespadají pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů, zejména ne pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K námitkám, které obsahově nenaplňovaly žádný zákonný dovolací důvod, proto Nejvyšší soud nijak nepřihlížel.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec