7 Tdo 130/2002
Datum rozhodnutí: 14.05.2002
Dotčené předpisy:




7 Tdo 130/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 5. 2002 o dovolání obviněného Z. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 1988, sp. zn. 1 T 6/88, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného Z. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Z. V. podal dne 27. 2. 2002 dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 1988, sp. zn. 1 T 6/88. Po provedení úkonů podle § 265h odst. 2 tr. ř. byla věc dne 3. 5. 2002 předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí.

Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci není dovolání přípustné.

Nepřípustnost dovolání vyplývá již z toho, že bylo podáno proti rozsudku soudu p r v n í h o stupně. Přitom podle § 265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve d r u h é m stupni a zákon to připouští. Napadeným rozsudkem, proti kterému bylo dovolání podáno, je rozsudek Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně. Rozhodnutím soudu druhého stupně ve věci samé bylo usnesení býv. Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 29. 3. 1989, sp. zn. 11 To 16/89, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného. Proti tomuto usnesení však dovolání podáno nebylo, jak je zřejmé z jeho výslovné dikce na str. 2, podle níž dovolání směřuje proti usnesení (správně rozsudku) Městského soudu v Praze č. j. (správně sp. zn.) 1 T 6/88 z 8. 9. 1988 proti rozhodnutí o vině u 3 skutků i trestu .

Nepřípustnost dovolání, i kdyby bylo podáno proti usnesení býv. Nejvyššího soudu České socialistické republiky jako soudu odvolacího, ze dne 29. 3. 1989, sp. zn. 11 To 16/89, vyplývá dále z toho, že dovoláním nelze napadat rozhodnutí, které nabylo právní moci před účinností zákona č. 265/2001 Sb., tj. před 1. 1. 2002. Citované usnesení nabylo právní moci dnem vyhlášení, tedy 29. 3. 1989.

Dovolání se stalo mimořádným opravným prostředkem, který byl nově do trestního řádu zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu a jeho novel se řídí zásadou, že trestní řízení probíhá podle zákona, který je účinný v době řízení. Skutečnost, že v posuzované věci trestní stíhání obviněného probíhalo a pravomocně skončilo před účinností zákona č. 265/2001 Sb., mimo jiné znamená, že pravomocné rozhodnutí ve věci samé nebylo v té době vystaveno tomu, že by mohlo být napadeno jiným mimořádným opravným prostředkem než stížností pro porušení zákona podle § 266 odst. 1 a násl. tr. ř. nebo návrhem na povolení obnovy řízení podle § 277 odst. 1 a násl. tr. ř., resp. že by mohlo být dotčeno v řízení podle tehdy účinných ustanovení § 316 až § 319 tr. ř. Z okolnosti, že dovolání jako další mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, plyne, že tento mimořádný opravný prostředek je možné podat pouze za předpokladu, že v š e c h n y zákonné podmínky pro jeho podání nastanou v době od 1. 1. 2002.

Ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. stanoví, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dikce citovaného ustanovení a zákon to připouští znamená ve vztahu k datu 1. 1. 2002 jako počátku účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. nejen to, že dovolání lze podat až od 1. 1. 2002, nýbrž i to, že ho lze podat jen proti takovému rozhodnutí soudu druhého stupně, které nabylo právní moci (tj. bylo vyhlášeno) v době od 1. 1. 2002. Rozhodnutím, ve vztahu k němuž je splněna zákonná podmínka pro dovolání, která je vymezena dikcí a zákon to připouští , je jen rozhodnutí soudu druhého stupně vyhlášené v době od 1. 1. 2002.

Kromě toho je možno odkázat také na obsah přechodných ustanovení pojatých do zákona č. 265/2001 Sb. (čl. II tohoto zákona). Žádné z těchto ustanovení neupravuje možnost podat dovolání proti rozhodnutí, které nabylo právní moci před účinností citovaného zákona. Přitom jedině takové výslovně přechodné ustanovení by mohlo představovat průlom do zásady, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako nepřípustné, aniž z jeho podnětu meritorně přezkoumal napadené rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. května 2002

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec