7 Tdo 1294/2010
Datum rozhodnutí: 03.11.2010
Dotčené předpisy: § 99 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 1294/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. listopadu 2010 o dovolání pachatele činu jinak trestného J. E. F. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 44 To 120/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 43 Nt 6001/2009, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 44 To 120/2010, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2010, sp. zn. 43 Nt 6001/2009.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2010, sp. zn. 43 Nt 6001/2009, bylo pachateli činu jinak trestného J. E. F. podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní.

Proti tomuto usnesení podal pachatel činu jinak trestného stížnost. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 44 To 120/2010, podle § 149 odst. 1, 4 tr. ř. doplnil napadené usnesení tak, že podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku se posuzovanému J. E. F. ukládá ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní, neboť pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal pachatel činu jinak trestného (dále jen: dovolatel ) prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř. Dovolatel namítl, že se soudy nižších stupňů nezabývaly důsledně otázkou, zda je skutečně pachatelem činu jinak trestného a dodal, že soudy v této úvaze nejsou vázány usnesením o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. Soud prvního stupně podle něj nesprávně nahradil v této otázce vlastní úvahu úvahou státního zástupce. K otázce nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě pak dovolatel uvedl, že soudy vycházely především ze znaleckého posudku z přípravného řízení, který se opíral o pobyt a vyšetření dovolatele na psychiatrické klinice. Namítl, že soudy obou stupňů odmítly provedení jakýchkoliv dalších důkazů. Poukázal přitom na řadu důkazů, které předložil soudu prvního stupně, a které svědčí o jeho nezákonném držení na zmíněné klinice. Dovolatel je z těchto důvodů přesvědčen, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 44 To 120/2010, jakož i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2010, sp. zn. 43 Nt 6001/2009, a aby podle § 265 l tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že dovolatel uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitky procesně právního charakteru, které nelze podřadit pod tento dovolací důvod. Dodala, že obdobné námitky uplatnil již v řízení o odvolání, přičemž odvolací soud se s nimi odpovídajícím způsobem vypořádal. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. pak nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že dovolatel sice namítl, že nebyly splněny podmínky pro postup podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku, pokud jde o nebezpečnost jeho pobytu na svobodě, nicméně soudům pouze vytkl, že rozhodnutí opřely o posudek téměř rok starý, přičemž znalec slyšený před soudem mohl vypovídat pouze na podkladě jediného kontaktu s posuzovaným (vyšetření, pohovor) a pouze obecně uvedl, že jeho stav se zlepšil a doporučil změnu ústavní formy léčení na ambulantní. Podle nejvyšší státní zástupkyně dovolatel pouze zpochybnil procesní použitelnost důkazu znalcem a tedy i důkazní podklad právního závěru obou soudů, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.

K otázce, zda a jakým způsobem byla naplněna podmínka nebezpečnosti pobytu pachatele na svobodě, vyžadující uložení ochranného léčení psychiatrického, dále uvedla, že soudy obou stupňů se při rozhodování o ochranném opatření vypořádaly s naplněním této zákonné podmínky pouze odkazem na závěry znalkyně a na obsah její výpovědi před soudem. Podle znalkyně z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie MUDr. Gabriely Leblové má organická porucha mozku spíše nepříznivou prognózu dalšího vývoje, avšak aktuální stav spolupráce pacienta s lékařem je na takové úrovni, která splňuje účel ochranného léčení již v ambulantní formě s otevřenou možností její přeměny na ústavní léčbu v případě zhoršení stavu. Z odůvodnění obou soudních rozhodnutí však rozhodně nevyplývá, jak vysoká je míra pravděpodobnosti opakování takových, resp. srovnatelných projevů jeho agresivity, kterými by znovu mohl spáchat závažnější útok na zájmy chráněné předpisy trestního práva a které by současně nebyl schopen sám zvládnout v důsledku svého psychického onemocnění. Soudy nižších stupňů se rovněž nezabývaly dosavadním chováním a způsobem života dovolatele z hlediska projevů jeho duševní poruchy.

Nejvyšší státní zástupkyně dospěla k závěru, že dosavadní zjištění o naplnění zákonné podmínky ustanovení § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku o nebezpečnosti pobytu dovolatele na svobodě nedovolují učinit jednoznačný závěr o tom, že je na jeho straně dána reálná obava z recidivy páchání závažnějších útoků na zájmy chráněné trestním zákoníkem. V tomto směru je proto nutno považovat jeho dovolání za důvodné, i když doposud zjištěný stav věci nesvědčí závěru, že by bylo vyloučeno uložení ochranného léčení.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání J. E. F. důvodným, a aby podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř.
rozhodl tak, že se napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, zrušují a dále, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 265 l tr. ř. tak, že se věc přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.

Obviněný svým tvrzením nesprávnosti procesního postupu soudů nižších stupňů ohledně otázky, zda je skutečně pachatelem činu jinak trestného, uplatnil pouze skutkové námitky, které ovšem nesměřují proti právnímu posouzení skutku, jak to vyžaduje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný uplatnil argumenty, které nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod, neboť dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Podle tohoto ustanovení je dovolacím důvodem nesplnění zákonem stanovených podmínek pro uložení ochranného opatření. Zákon vymezuje podmínky pro uložení ochranných opatření v § 99 tr. zákoníku.

V souladu s ustanovením § 99 odst. 1 tr. zákoníku soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v § 40 odst. 2 tr. zákoníku a § 47 odst. 1 tr. zákoníku, nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.

Dovolatel uplatnil v tomto smyslu právně relevantní námitku, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž zpochybnil závěr o nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě. Ačkoliv namítl v dovolání pouze to, že soudy založily svá rozhodnutí na znaleckém posudku, od jehož vypracování uběhla v době rozhodování doba delší než jeden rok a že znalec učinil své závěry pouze na základě jediného kontaktu s posuzovaným, Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného důvodným z následujících důvodů.

Při rozhodování o uložení ochranného léčení podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku, je soud povinen dokazovat splnění všech zákonných podmínek uvedených v tomto ustanovení trestního zákoníku. Pouhé spáchání činu jinak trestného osobou ve stavu nepříčetnosti k uložení ochranného léčení podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku nestačí. Nebezpečnost pobytu pachatele činu jinak trestného na svobodě není možno totiž vyvozovat pouze z jednání, které vykazuje v daném případě jinak znaky trestného činu. Pro závěr o pravděpodobnosti možného opakování jednání jinak trestného musí být zjišťován též stupeň duševní poruchy pachatele, popř. jeho dosavadní recidivní projevy, které mohou vytvářet stav nebezpečí pro společnost při ponechání takového pachatele na svobodě (např. u verbálních útoků ojedinělé jednání nepříčetného pachatele nelze zpravidla považovat za postačující podklad pro závěr o nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě (srov. rozh. č. 58/1968 Sb. rozh. tr.).

Závěry soudů nižších stupňů vyjádřené v odůvodněních obou soudních rozhodnutí však neposkytují dostatečný podklad pro závěr o tom, že byla splněna podmínka nebezpečnosti pobytu pachatele činu jinak trestného na svobodě. Především není zřejmé, jaká je u dovolatele pravděpodobnost recidivy jednání, které jinak naplňuje znaky trestného činu. Soudy nižších stupňů rovněž důsledně nezkoumaly všechny okolnosti projevů duševní poruchy dovolatele. V tomto smyslu spatřuje Nejvyšší soud dovolání J. E. F. důvodným.

Nejvyšší soud po přezkoumání dovolání podle § 265i odst. 3 tr. ř. shledal, že napadené rozhodnutí trpí vytýkanými vadami, a proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 44 To 120/2010, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2010, sp. zn. 43 Nt 6001/2009. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V rámci nového projednání věci Obvodní soud pro Prahu 1 odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu, především důkladně posoudí naplnění zákonné podmínky ustanovení § 99 odst. 1 tr. zákoníku o nebezpečnosti pobytu dovolatele na svobodě a znovu ve věci rozhodne.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že podle § 265s odst. 1 tr. ř. je soud prvního stupně vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž k tomu potřeboval souhlas dovolatele a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. listopadu 2010

Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek