7 Tdo 1291/2015
Datum rozhodnutí: 09.12.2015
Dotčené předpisy: § 274 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 1291/2015-22
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 9. prosince 2015 v Brně dovolání obviněného V. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 5 To 139/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 216/2013, a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 5 To 139/2015, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2015, sp. zn. 5 T 216/2013, v odsuzující části.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 3. 2015, sp. zn. 5 T 216/2013, uznal obviněného V. V. (dále zpravidla jen obviněný ) vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že

dne 29. srpna 2013 kolem 16:15 hod. řídil po ulicích města B. po předchozím požití metamfetaminu motorové vozidlo zn. Škoda Felicia modré barvy registrační značky ..., přičemž byl kontrolován na křižovatce ulic P. a A. M. hlídkou Policie České republiky, která z jeho chování pojala podezření, že je ovlivněn návykovými látkami. Následně u obviněného byla provedena orientační dechová zkouška na alkohol s negativním výsledkem a test na přítomnost jiné návykové látky testovacím zařízením Drugwipe 5S s pozitivním výsledkem na metamfetamin, přičemž metamfetamin jako psychotropní látka zařazená do seznamu II v příloze 5 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o návykových látkách ), náleží mezi návykové látky ve smyslu ustanovení § 2 písm. a) uvedeného zákona.

Podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu patnácti měsíců. Podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 5 To 139/2015, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Lucie Šmidákové včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, že v jeho trestní věci nebyl proveden žádný znalecký posudek, který by určil, zda a případně jak byl ovlivněn návykovou látkou v době řízení motorového vozidla. Poukázal na to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. jiném nesprávném hmotně právním posouzení věci, neboť z popisu skutku není možné dovodit, že došlo ke spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, protože nebylo vůbec prokázáno, že by byl pod vlivem návykové látky. Namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý soudní proces, neboť soudy obou stupňů se při novém projednání věci nezabývaly jeho námitkami, jeho důkazními návrhy a vycházely ze závěrů z původního řízení konaného v roce 2013. Obviněný dále namítl, že soudy obou stupňů měly v jeho trestní věci uložit souhrnný trest a mělo dojít ke zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 91 T 232/2013, neboť ke spáchání trestného činu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 232/2013 došlo v období od 15. 4. 2013 do 3. 9. 2013, přičemž v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 216/2013 měl být trestný čin spáchán dne 29. 8. 2013.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 5 To 139/2015, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že nezbytným předpokladem pro uznání obviněného vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku je závěr, že pachatel řídil motorové vozidlo v kritické době v takovém stavu, který vylučuje způsobilost k výkonu této činnosti. Takový závěr ohledně obviněného V. V. však nevyplývá ze skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu.

Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 5 To 139/2015, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2015, sp. zn. 5 T 216/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného V. V. je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný opřel dovolání zčásti o námitky, které svým obsahem nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Obviněný právně relevantně namítl, že z popisu skutku není možné dovodit, že se v době spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, který si přivodil vlivem návykové látky.

Podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.

Nejvyšší soud přisvědčil této námitce obviněného. Ustanovení § 274 tr. zákoníku chrání život a zdraví lidí a majetek před ohrožením určitého druhu zejména pocházejícím z činností konaných pod vlivem návykové látky. Toto ustanovení zakazuje vykonávat určité zaměstnání nebo činnost ve stavu vylučujícím způsobilost, kterou si pachatel přivodil vlivem návykové látky. Trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku je spáchán provedením zakázaného jednání, které má obecně nebezpečnou povahu, avšak od obecného nebezpečí ve smyslu § 272 tr. zákoníku nebo 273 tr. zákoníku se vedle rozsahu ohrožení liší též tím, že nebezpečí chráněným zájmům nemusí konkrétně a bezprostředně hrozit, stačí i jen vzdálená možnost poruchy daná již tím, že pachatel vykonal určitou činnost.

Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost pachatele vykonávat provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje takový stav, při němž pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat. Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké zaměstnání nebo činnost vykonával pachatel pod vlivem návykové látky (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2790 až 2791).

Pojem návyková látka zahrnuje různé druhy látky, které jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, a jedná se zejména o alkohol, omamné, psychotropní a další látky, které negativně působí na ovládací a rozpoznávací schopnosti nebo na sociální chování. Jestliže pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno nejen o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku.

Nelze-li stanovit druh, množství a míru ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak, zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení motorového vozidla (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010).

Ze skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu a z provedeného dokazování vyplývá, že obviněný řídil dne 29. 8. 2013 v ulicích města B. motorové vozidlo, přičemž byl kontrolován hlídkou Policie České republiky a z důvodu podezření na ovlivnění návykovými látkami byl následně podroben orientačnímu testu zařízením Drugwipe 5S na přítomnost návykové látky s pozitivním výsledkem na metamfetamin.

Nejvyšší soud zjistil z takto vymezeného skutku, že soudy obou stupňů nedostatečně posoudily všechny skutečnosti významné pro závěr, zda se obviněný v době řízení motorového vozidla nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky. Zejména se nezabývaly a ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu neuvedly, jaké množství metamfetaminu se v těle obviněného nacházelo v době řízení motorového vozidla a jakým způsobem jej tato návyková látka ovlivnila při řízení motorového vozidla.

Nejvyšší soud dále poukazuje na to, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že: Pouhá přítomnost ilegální drogy či metabolik v krvi řidiče znamená automaticky jeho neschopnost řídit bezpečně motorové vozidlo . Uvedený závěr soudu prvního stupně je nesprávný a je v rozporu s výše uvedenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle které pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Naopak je nutné v takovém případě zjistit nejen, o jakou návykovou látku se jedná, ale také její množství v těle řidiče a míru jeho ovlivnění touto návykovou látkou. Taková skutková zjištění však soudy neučinily.

Soudy obou stupňů své skutkové závěry opřely pouze o důkaz úředním záznamem o kontrole obviněného provedením orientačního testu Drugwipe 5S, na základě kterého byla zjištěna přítomnost metamfetaminu v těle obviněného. Soudy obou stupňů ale již neprovedly žádný další důkaz, např. důkaz odborným vyjádřením nebo znaleckým posudkem z oboru soudního lékařství, odvětví toxikologie či z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který aby prokázal, jaké konkrétní množství metamfetaminu se nacházelo v těle obviněného v době řízení motorového vozidla a jakým způsobem jej tato návyková látka ovlivnila při řízení. Taková skutková zjištění soudu jsou však nezbytná pro učinění závěru, zda se obviněný v době řízení motorového vozidla skutečně nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost, kterou si přivodil vlivem návykové látky.

Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že nesprávným postupem soudů obou stupňů byl naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu zcela absentuje závěr o tom, že obviněný byl v době řízení motorového vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti, který si přivodil vlivem návykové látky. Soudy obou stupňů tak nedostatečně posoudily všechny skutečnosti podstatné pro posouzení, zda jednání obviněného naplňuje všechny zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.

Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se může týkat některé další otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Skutkovou okolností zakládající jiné nesprávné hmotněprávní posouzení může být otázka, zda byly dva trestné činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu a zda přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba trestné činy, nebo zda je mezi nimi vztah recidivy a za každý trestný čin je třeba uložit samostatný trest.

Obviněný namítl, že mu měl být uložen souhrnný trest. Nejvyšší soud zjistil, že Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 91 T 232/2013, uznal obviněného V. V. vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. V trestní věci obviněného V. V. vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 216/2013 soud rozhodoval dne 9. 3. 2015 o skutku, který měl obviněný spáchat dne 29. 8. 2013, tedy ještě předtím, než byl dne 3. 4. 2014 Městským soudem v Brně vyhlášen rozsudek v trestní věci vedené pod sp. zn. 91 T 232/2013. Jestliže Městský soud v Brně shledal obviněného v trestní věci sp. zn. 5 T 216/2013 vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, měl uložit obviněnému V. V. souhrnný trest a zároveň podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušit výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 91 T 232/2013.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 5 To 139/2015, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2015, sp. zn. 5 T 216/2013, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Městský soud v Brně je přitom podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu, který vyslovil v tomto rozhodnutí. Městský soud v Brně doplní skutkové závěry o zjištění konkrétního množství metamfetaminu, které se v době řízení motorového vozidla nacházelo v těle obviněného, a o zjištění, zda a jakým způsobem byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení motorového vozidla. Městský soud v Brně poté učiní závěr, zda se obviněný v době řízení motorového vozidla nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti, který si přivodil vlivem návykové látky, a zda jeho jednání naplňuje všechny zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný nevykonává trest odnětí svobody v této trestní věci, a proto nerozhodoval podle § 265 l odst. 4 tr. ř.

P o u č e n í : Proti usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2015

JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu