7 Tdo 1288/2005
Datum rozhodnutí: 19.10.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1288/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2005 o dovolání obviněného A. N., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2004, sp. zn. 8 To 392/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 90/2000 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. N. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. 8 T 90/2000, byl obviněný A. N. uznán vinným jednak trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. (bod 1 rozsudku), jednak trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 2 rozsudku).

Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jich obviněný dopustil tím, že

1.v blíže nezjištěné době v průběhu měsíců květen až červen 1997 si ponechal vybavení kanceláře firmy K. s. B. S., s. r. o., výpočetní techniku, a to blíže nepopsaný počítač s označením 486 s monitorem v hodnotě 5.000,- Kč majitele poškozeného M. Š., který ve stanovené době nevrátil, ani ho od poškozeného neodkoupil,

2.pod záminkou obstarání nákupu a dovozu pštrosího peří z J. r. vylákal od poškozeného T. H. , složení finanční částky ve výši 3.800 USD, v přepočtu tedy 128.367,80 Kč, kterou na základě ústní dohody nechal poškozený H. dne 18. 6. 1998 převést platebním příkazem ze svého účtu vedeného u KB, a. s., na obviněným uvedený bankovní účet u F. N. B., C. T., S. A. , přičemž do současné doby nedodal obžalovaný žádné peří, ani poskytnutou finanční částku nevrátil, a na jakékoli urgence ze strany poškozeného nereagoval, čímž způsobil poškozenému H. škodu ve výši 128.367,80 Kč.

Obviněnému A. N. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu dvou roků. Dále bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

K odvolání obviněného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2004, sp. zn. 8 To 392/2004, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek obvodního soudu, a to ve výroku o vině trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. (bod 1 výroku) a ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. obviněnému při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 226 písm. a) tr. ř. městský soud obviněného zprostil obžaloby ze skutku uvedeného pod bodem 1.

II.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to proti té části, kde mu byl při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest. Toto rozhodnutí napadl z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozsudek městského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V úvodu odůvodnění dovolání namítl, že podle jeho názoru nebylo prokázáno, že by svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. Soudu druhého stupně vytýká, že neaplikoval zásadu in dubio pro reo , a naopak přičetl pochybnosti ve věci k jeho tíži. Podle názoru dovolatele nejsou tvrzení odvolacího soudu dostatečně důkazně podložena. V této souvislosti dovolatel poukazuje na údajné nesrovnalosti ve výpovědích svědků. Odvolacímu soudu dále vytýká, že se nezabýval a řádně nevypořádal se všemi skutečnostmi svědčícími podle přesvědčení obviněného v jeho prospěch. Odvolací soud podle něj nedostatečně zohlednil skutečnost, že neovládá cizí jazyk, což považuje za významnou skutečnost nutnou pro prokázání podvodného úmyslu, neboť podstatou podvodného jednání měla být komunikace pachatele s osobami a institucemi sídlícími v J. r. V další části dovolání se obviněný odvolává na právní argumentaci obsaženou v doplnění odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1. Podle jeho mínění mu nebyl jednoznačně prokázán podvodný úmysl, neboť z výpovědi poškozeného ze dne 30. 9. 1999, vyplývá, že tento mu sám nabídl účast na obchodu s pštrosím peřím. V této souvislosti obviněný zdůraznil, že do uvedeného obchodu nevkládal své finanční prostředky, investorem byl pouze poškozený a ten také stanovil jeho podmínky. Obviněný dále zdůrazňuje, že mezi ním a poškozeným T. H. nebyla v souvislosti s touto transakcí sjednána žádná odpovědnostní ujednání, a to vzhledem k tomu, že předmětný obchod s poškozeným měl povahu zkoušky, kde obviněný byl v pozici akceptanta a poškozený v pozici navrhovatele.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek obvodního i městského soudu v části napadené dovoláním a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265m tr. ř. sám rozhodl, že se obviněný v celém rozsahu zprošťuje obžaloby.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání Nejvyššího soudu podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.

Ve vyjádření uvedla, že popis skutku ve výroku o vině není podle jejího názoru příliš přiléhavý, když existence od počátku existujícího podvodného úmyslu na straně obviněného je ve výroku o vině pouze naznačena obratem pod záminkou obstarání nákupu , zatímco některé další části popisu skutku by připouštěly i takovou interpretaci, že ze strany obviněného šlo pouze o nesplnění obchodně právního závazku. Zároveň má však za to, že skutková zjištění svědčící o existenci podvodného úmyslu na straně obviněného jsou dostatečně podrobně rozvedena v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší státní zástupkyně zdůraznila, že uvedenou nepřiléhavost popisu skutku v tzv. skutkové větě z hlediska zákonných znaků trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. obviněný navíc ani součástí svých dovolacích námitek neučinil. Uvedla, že dovolatelem uplatněné námitky primárně vycházejí ze zpochybnění kvality skutkových zjištění ve věci učiněných, když obviněný brojí proti způsobu hodnocení důkazů soudy jak v obecné poloze (nepoužití principu in dubio pro reo ), tak ve vztahu k hodnocení konkrétních důkazů.

Závěrem nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť podle jejího názoru bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz § 265f odst. 1 tr. ř., § 265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.

Tyto podmínky nesplňovala ta část námitek obviněného, kterými zpochybňoval postup soudů při hodnocení před nimi provedených důkazů, tvrdil, že některé skutečnosti svědčící v jeho prospěch nebyly soudy náležitě vyhodnoceny, takže zjištěný skutkový stav nemá v provedených důkazech dostatečnou oporu. Tato část námitek tedy nesměřovala proti právnímu posouzení skutku, tak jak to předpokládá obviněným deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž proti skutkovým zjištěním soudů. Teprve na podkladě případné změny těchto skutkových zjištění a jejím prostřednictvím se obviněný domáhal i změny právního posouzení, která by vyústila v závěr, že jeho jednání znaky žádného trestného činu nenaplňovalo. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný dovolací důvod nenaplnil a Nejvyšší soud k nim proto nepřihlížel (k tomu viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).

Naproti tomu jako naplňující deklarovaný dovolací důvod shledal Nejvyšší soud dovolací námitku, podle níž zjištěný skutek, tak jak je popsán ve výroku rozsudku, nenaplňuje znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., neboť podle tvrzení obviněného z něj není patrný podvodný úmysl pachatele. Tato námitka je však podle závěru Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná.

Naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl je ve skutkové větě rozsudku obvodního soudu (který zůstal rozsudkem městského soudu nedotčen) vyjádřeno dostatečně přiléhavě. Obvodní soud ve výroku uvedl, že obviněný pod záminkou obstarání nákupu a dovozu pštrosího peří vylákal od poškozeného složení finanční částky 3.800,- USD , přičemž peří nedodal a částku nevrátil . Z toho lze jednoznačně dovozovat, že obviněný si již v době uzavírání předmětné transakce musel být vědom, jak to také rozvádí odůvodnění rozsudku obvodního soudu (str. 11) a odůvodnění rozsudku městského soudu (str. 6), že výsledek obchodu je zcela nejistý, že k dodávce peří vůbec nemusí dojít, jak se to již v minulosti ostatně stalo, přesto však poškozeného ujišťoval o pozitivní perspektivě transakce a v rozporu se skutečností mu namluvil, že zboží je již připravené a celá záležitost proto spěchá. Navíc mu zatajil, že jeho firma je již značně zadlužena, takže nedisponuje zdroji, z nichž by bylo možno vrátit vloženou investici v případě, že se obchod nerealizuje. Tento popis vystihuje zavinění obviněného ve formě nepřímého úmyslu /§ 4 písm. b) tr. zák./, jak se o tom hovoří na str. 7 odůvodnění rozsudku městského soudu (obviněný musel být se shora uvedenými skutečnostmi srozuměn).

Právní posouzení zjištěného skutku jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. tedy shledal Nejvyšší soud v souladu se zákonem.

IV.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného A. N. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr