7 Tdo 1283/2003
Datum rozhodnutí: 25.11.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1283/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 11. 2003 o dovolání obviněného JUDr. V. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 6 To 174/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 31 T 5/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. 6 To 174/2002, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněných JUDr. V. B. a Ing. L. V. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 31 T 5/2001. Tímto rozsudkem byl obviněný JUDr. V. B. uznán vinným pomocí k trestnému činu podvodu ve stadiu pokusu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 8 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněnému byl podle § 250 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, když výkon tohoto trestu byl obviněnému podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Spoluobviněný Ing. L. V. byl uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a za použití ustanovení § 250 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, když výkon tohoto trestu byl obviněnému podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců.

Citované usnesení městského soudu napadl dovoláním obviněný JUDr. V. B., který je podal s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání obviněný poukazuje na to, že tvrzení městského soudu, že obviněnými byly činěny kroky k získání inkriminované finanční částky z titulu jiné pojistné smlouvy, z titulu pojištění domácnosti obviněného nemají žádnou oporu ve spise a je zcela v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Obviněný tvrdí, že naopak bylo plně prokázáno, že jednání s Č. p. a. s. se zúčastnila jiná osoba a obviněný o jednotlivých krocích nevěděl. Obviněný dále rozvádí závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a vytýká zejména soudu druhého stupně, že pro své rozhodnutí neměl spis dostatečně prostudovaný, neboť z jeho rozhodnutí je patrno, že nebral v úvahu skutečnosti podporující jeho tvrzení, což je pak patrno z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, které je v rozporu se skutečně zjištěným stavem. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s usnesením městského soudu, pokud jde o obviněného JUDr. V. B. a aby obviněného podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Je toho názoru, že dovolání obviněného je formálně podáno z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však obviněný namítá nesprávnost hodnocení důkazů, závěry soudů o vině obviněného jsou podle názoru obviněného nesprávné, neboť skutečnosti tvrzené v rozhodnutí soudů nejsou pravdivé a nejsou prokázané. Vzhledem k tomu, že obviněný podle názoru státního zástupce napadá soudem učiněná skutková zjištění, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), přičemž lhůta k podání dovolání byla zachována (§ 265e tr. ř.).

Předně je potřebné uvést, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Ze znění citovaného dovolacího důvodu plyne, že námitky, kterými lze úspěšně tento dovolací důvod naplnit, musejí být povahy právní. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je popis skutku obsažený ve skutkové větě výroku o vině, v němž je třeba spatřovat těžiště při úvahách, zda skutek zjištěný soudem je trestným činem, případně zda zvolená právní kvalifikace toho kterého trestného činu je správná. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoli hmotně právních. V tomto ohledu nemůže být Nejvyšší soud další odvolací instancí. Kromě nesprávného právního posouzení skutku lze vytýkat též pochybení týkající se jiného nesprávného hmotně právního posouzení. V této souvislosti může přitom jít o posuzování jen takové skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. I v tomto případě však musí jít o otázku právního charakteru, nikoli otázku skutkovou.

Z podaného dovolání je zřejmé, že podle názoru obviněného dovoláním napadené rozhodnutí soudu spočívá v nesprávném právním posouzení skutku, které vychází z nesprávného hmotně právního posouzení . V této souvislosti ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu musí Nejvyšší soud uvést, že soud musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem shromážděné důkazy provést a tyto důkazy hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení, které je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu, jednotlivě i v jejich souhrnu, kdy soud na základě analýzy poznatků o prameni důkazů, závažnosti skutečností, které z tohoto důkazu plynou, o jejich souvislostech a návaznosti na jiné skutečnosti a důkazy získává obraz o skutečnosti, která je předmětem dokazování, a tento pochod následně vyjádří v popisu skutku. V souvislosti s výše uvedeným uzavřely soudy svá skutková zjištění tak, jak je patrno z výroku rozsudku soudu prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil soud odvolací.

Námitky obviněného ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu je možno označit za námitky, které směřují do oblasti shromažďování důkazů, jejich hodnocení, případně se jedná o námitky, které směřují k tomu, že provedené dokazování zůstalo neúplné. Jedná se tedy o námitky, které uvedený dovolací důvod nemohou naplnit, neboť z podaného dovolání je patrno, že se obviněný neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem (blíže rozvedeným v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů) a předkládáním námitek ve vztahu k jednotlivým důkazům a jejich hodnocením pouze v zájmu obviněného se tento snaží ve své podstatě docílit změn ve skutkovém zjištění. V tomto směru musí Nejvyšší soud poukázat např. na tvrzení obviněného, že závěry Městského soudu v Praze, že obviněnými byly činěny kroky k získání inkriminované finanční částky z titulu jiné pojistné smlouvy, z titulu pojištění domácnosti obviněného, nemají žádnou oporu v trestním spise a jsou v rozporu se skutečně zjištěným stavem . Je potřebné především uvést, že skutečně zjištěný stav (správně skutkový stav věci, o němž nejsou pochybnosti) popsal soud ve svém skutkovém zjištění a rozvedl ve svém odůvodnění, kde vedle uplatněné obhajoby obviněného hodnotí také další důkazy (ve světle výkladu odstavce shora), výpovědi svědků např. JUDr. B. S., M. P., R. K. a listinné důkazy (např. na č. l. 65 spisu) a dospívá k závěru, že svým jednáním naplnil obviněný všechny znaky trestného činu, kterým byl uznán vinným. S tímto hodnocením provedených důkazů se však obviněný neztotožnil a v podaném dovolání shromážděné důkazy sám hodnotí, přičemž jejich hodnocení soudem je podle jeho názoru v hrubém rozporu se skutečně zjištěným stavem. V tomto směru je však třeba připomenout, že soudy musí hodnotit důkazy podle svého přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Ve smyslu této zásady vyjádřené v § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil soud velmi podrobně např. také otázku spjatou s podpisy obviněného na předložených dokumentech.

Ze shora uvedeného je nepochybné, že námitky obviněného směřují zejména do oblasti hodnocení důkazů a následně také proti zjištěnému skutkovému stavu, se kterým se obviněný neztotožnil, jak plyne z námitek výše uvedených. V tomto směru byl tedy dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn pouze formálně, neboť byly uplatněny pouze námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, aniž musel věc meritorně ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumat.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann