7 Tdo 1282/2003
Datum rozhodnutí: 12.11.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1282/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. listopadu 2003 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného M. Š., které podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 7 To 180/03, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 45/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 14 T 45/2001, byl obviněný uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 7 To 180/03, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukázal přitom na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, podle kterého skutek zjištěný soudem I. stupně byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., protože naplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Toto pochybení však odvolací soud nemohl s ohledem na zákaz reformace in peius napravit a proto odvolaní obviněného zamítl. S ohledem na tuto skutečnost je obviněný toho názoru, že vadný rozsudek soudu I. stupně by měl být zrušen a protože danou nesprávnost nelze změnou právní kvalifikace napravit, měla by být odstraněna tím, že bude v celém rozsahu zproštěn obžaloby. V tomto smyslu učinil také konečný návrh.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto.

Podle § 259 odst. 4 tr. ř. může odvolací soud změnit napadený rozsudek v neprospěch obžalovaného jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného. Podle § 259 odst. 5 písm. b) tr. ř. nemůže odvolací soud sám uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým ho mohl v napadeném rozsudku uznat vinným soud I. stupně. Nemohl-li tedy odvolací soud změnit rozsudek soudu I. stupně a uznat obviněného vinným těžším trestným činem, neznamená to ale, že v důsledku nesprávné právní kvalifikace jednání obviněného toto přestalo být trestným činem anebo, že jeho trestnost zanikla /§ 226 písm. b), e) tr. ř./. Důvody zániku trestnosti činu jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 65 a násl. tr. zák. Nesprávné právní posouzení skutku soudu I. stupně, které odvolací soud zjistil, ale nemohl jej napravit v důsledku zákazu změny k horšímu, tak nemůže být důvodem zproštění obžaloby podle § 226 tr. ř. Námitky obviněného, kterými se v dovolání této změny domáhal jsou tak zjevně neopodstatněné a dovolání proto bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš