7 Tdo 1265/2010
Datum rozhodnutí: 10.11.2010
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1, 2 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., § 8 odst. 1 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., § 257 odst. 1 tr. zák., § 249b tr. zák., § 257 odst. 1 tr. zák., § 238 odst. 1, 3 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., § 247 odst. 2 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., § 247 odst. 2 tr. zák.



7 Tdo 1265/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. listopadu 2010 o dovolání obviněného Z. Ž. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 3 To 682/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 137/2008, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. Ž. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 1009, sp. zn. 70 T 137/2008, byl obviněný Z. Ž. (dále jen obviněný ) uznán vinným pod bodem 1) rozsudku trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., pod bodem 2) rozsudku pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., pod bodem 3) rozsudku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., dále pod body 4) 7), 9) rozsudku byl uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle ustanovení § 238 odst. 1, 3 tr. zák. a pod body 4) 12) rozsudku trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. V případě skutku pod bodem 1) rozsudku soud rozhodl, že podle § 37 tr. zák. se upouští od uložení souhrnného trestu k výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu Karviná pobočka v Havířově ze dne 26. 8. 2007, sp. zn. 104 T 45/2006. Obviněný byl dále odsouzen za skutky pod body 2) 12) rozsudku podle § 238 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře tří roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2008, sp. zn. 70 T 215/2005, který nabyl právní moci dne 7. 11. 2008, (skutky ad 7) 8), jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k úhradě škody v částkách specifikovaných v uvedeném rozsudku s tím, že poškození jmenovaní v tomto rozsudku byli zároveň odkázáni podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný Z. Ž. (dále jen obviněný ) podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výrokům o vině pod body 1) 5), 7) 12), o trestu i náhradě škody. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 3 To 682/2009, podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestech za skutky pod body 1), 2) 12) a výroky o náhradě škody učiněné podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného Z. Ž. odsoudil za skutky pod body 1) 12) podle § 238 odst. 3 tr. zák., za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře tří roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. 70 T 215/2005, uložený za skutky pod body 7) a 8), jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 3 To 682/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání proti výrokům o vině a trestu opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný uvedl, že své dovolání směřuje pouze proti výrokům o vině pod body 2) a 3) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. K bodu 2) uvedl, že do restaurace vstoupil pouze ze zvědavosti, žádné peníze neodcizil a nic nepoškodil. Poukázal na to, že policie u něj ani žádné peníze nenašla. Je podle něj zřejmé, že v případě posuzovaného skutku je nedostatek důkazů pro závěr o jeho vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. V případě skutku pod bodem 3) rozsudku uvedl, že na místě činu, tedy v P., se vůbec nenacházel a nemohl tak nic odcizit ani poškodit. Jako jediný důkaz v tomto případě je biologická stopa, konkrétně DNA obviněného. Namítl však, že tento důkaz nesvědčí o jeho vině bez důvodných pochybností, nebo jeho DNA mohlo být na místo činu zaneseno prostřednictvím jiné osoby, se kterou se dostal dříve do styku. Za této situace je obviněný přesvědčen, že měl být proveden další test, který by prokázal, zda bylo s biologickým vzorkem nějak manipulováno. Obviněný má za to, že i v tomto bodě měl být zproštěn obžaloby.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby jej Nejvyšší soud České republiky zprostil obžaloby v bodech 2) a 3), jak jsou uvedeny v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 70 T 137/2008, a aby mu na tomto základě přiměřeně snížil trest odnětí svobody.

K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že dovolatel brojí proti skutkovým zjištěním a způsobu hodnocení důkazů, o které byl opřen pravomocný skutkový závěr soudů obou stupňů. Nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že dovolatel v rozporu s hmotně právní povahou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. polemizuje se způsobem hodnocení důkazů (přitom fakticky namítá porušení ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a domáhá se tak zjištění jiných (pro obviněného příznivějších) skutkových okolností, než ke kterým dospěl soud prvního stupně, a se kterými se ztotožnil i soud odvolací. Nejvyšší státní zástupkyně dospěla k závěru, že obviněný Z. Ž. napadenému rozsudku, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, zakotvených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňoval znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř.

Obviněný v zásadě popírá průběh skutkového děje, který byl zjištěn soudy nižších stupňů, a snaží se tímto postupem prosadit odlišný a pro něj příznivější průběh skutkového děje, který by vycházel z jiného a podle něj správného hodnocení provedených důkazů. Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. listopadu 2010

Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek