7 Tdo 1261/2010
Datum rozhodnutí: 12.01.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



7 Tdo 1261/2010 - 33

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. ledna 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. J., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 10 To 53/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 47/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 11. 2009, sp. zn. 1 T 47/2009, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona (body 1 14 výroku o vině) a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zákona (body 1, 2, 5, 7 a 9 výroku o vině). Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 247 odst. 3 a § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody jednotlivým poškozeným, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli někteří poškození se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

Uvedených trestných činů se obviněný dopustil tím, že (stručně uvedeno) v období od října 2007 do února 2008 celkem ve čtrnácti případech se v úmyslu odcizit osobní motorové vozidlo pokusil vniknout (body ad 1, 2, 7, 9), nebo po překonání uzamčení vnikl do vozidel, z nichž odcizil různé věci uvedené ve výroku o vině, nebo pokud se mu podařilo s vozidlem odjet, tato prodal dalším spoluobviněným. Tito spoluobvinění byli tímž rozsudkem odsouzeni za trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zákona, resp. za účastenství ve formě pomoci nebo návodu podle § 10 odst. 1, k § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona, k podmíněným trestům odnětí svobody, a částečně byli zproštěni obžaloby.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 10 To 53/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání J. J., který namítal nepřesné zjištění výše způsobené škody, když znalec vozidla neviděl, vycházel jen z procesně nepoužitelných úředních záznamů o podání vysvětlení, a znalecké posudky nebyly v trestním řízení řádně provedeny, neboť se znalci na ně jen odvolali. Nebylo tak zřejmé, co je obsahem znaleckého posudku a jaké závěry znalec stvrzuje. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto i o dalších odvoláních spoluobviněných a státního zástupce.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. J. řádně a včas dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku, a jiné nesprávné hmotně právní posouzení spatřuje v porušení ustanovení § 2 odst. 6, 12, § 89 odst. 3, § 108 odst. 1 a § 220 odst. 2 tr. ř., dále § 89 odst. 11 a § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona, jakož i ustanovení § 137 a § 138 trestního zákoníku. Konkrétně namítá nesprávný hmotně právní závěr soudů o výši způsobené škody, když znalecké posudky nebyly jako důkaz provedeny v hlavním líčení. Podle § 108 odst. 1 tr. ř. vypracoval li znalec posudek písemně, stačí aby se při výslechu na něj odvolal a jej stvrdil. Toto ustanovení ale nelze chápat izolovaně a je nutno je vykládat v návaznosti na ustanovení § 220 odst. 2 tr. ř., podle kterého smí soud při svém rozhodnutí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení, a opírat se o důkazy, které byly v hlavním líčení provedeny. Samotným vyjádřením znalce, který se odvolává na znalecký posudek a stvrzuje jej, ještě není proveden důkaz znaleckým posudkem, když z takového vyjádření není osobám přítomným při hlavním líčení zřejmé, co je obsahem posudku a jaké závěry znalec stvrzuje. V takovém případě je třeba, aby soud vyzval znalce, aby posudek přednesl, popř. není li to možné, aby byl znalecký posudek přečten.

Dále obviněný namítá, že žádný znalec věci posuzované ve znaleckých posudcích neviděl, při stanovení ceny odcizených vozidel bylo vycházeno z průměrných cen vydaných S. P. a bylo přihlíženo k cenám v místních autobazarech, jakož i z informací z trestního spisu, tj. z trestních oznámení a z úředních záznamů o podání vysvětlení jednotlivými poškozenými, které však nejsou v trestním řízení před soudem použitelné. Obviněný proto nesouhlasí se závěry, které k shodným námitkám uvedl odvolací soud, a právní posouzení svého jednání považuje za nesprávné, když nelze učinit závěr, že svým jednáním způsobil škodu uvedenou v jednotlivých skutcích. Proto navrhl, aby byl podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušen a podle § 265l odst. 1 tr. ř. bylo tomuto soudu přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného týkající se porušení procesních ustanovení neodpovídají deklarovanému důvodu dovolání. K námitce ohledně hmotně právního ustanovení § 89 odst. 11 tr. zákona státní zástupce uvedl, že značná škoda (nejméně 500.000,- Kč), která dopadá na tuto věc, byla nepochybně naplněna, když jen u dokonaných útoků činila cena odcizených vozidel a dalších věcí podle skutkových zjištění soudu cca 660.000,- Kč. Přímo z dovolání přitom vyplývá, že znalec přihlížel k cenám v místních autobazarech a při stanovení výše škody tak bylo v zásadě postupováno v souladu s ustanovením § 89 odst. 12 tr. zákona, podle kterého se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Námitka použitelnosti podkladů, ze kterých znalci vycházeli, rovněž směřuje do skutkové a procesní oblasti, takže rovněž neodpovídá deklarovanému důvodu dovolání. Protože jediná námitka o porušení ustanovení § 89 odst. 11 tr. zákona, která odpovídá uplatněnému důvodu dovolání, je zjevně neopodstatněná, navrhl státní zástupce, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Zakládá li obviněný existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. na porušení ustanovení § 2 odst. 6, 12, § 89 odst. 3, § 108 odst. 1 a § 220 odst. 2 tr. ř., jedná se o ustanovení procesní, která upravují důkazní podklad pro rozhodnutí soudu, a způsob hodnocení provedených důkazů, na základě kterého soud pouze učiní určitá skutková zjištění. Proces provádění důkazů soudem je podroben jednak veřejné kontrole v průběhu dokazování v hlavním líčení, kde obviněný i obhájce mají možnost uplatňovat svá práva k způsobu provádění důkazů a k jejich námitkám může v řízení o řádném opravném prostředku postup soudu I. stupně přezkoumat soud odvolací. To se také stalo v této trestní věci, kde v podstatě shodné námitky shledal soud odvolací nedůvodnými a odvolání obviněného J. J. podle § 256 tr. ř. zamítl.

Uplatňuje li obviněný shodné námitky jako v odvolání opět i v dovolání, je nutno uvést, že dovolání není dalším odvoláním, ale mimořádným opravným prostředkem, kde je přezkumná povinnost Nejvyššího soudu založena pouze důvody dovolání taxativně uvedenými v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými způsob provádění důkazů, úplnost dokazování a správnost skutkových zjištění nejsou uvedeny. Jak již bylo výše uvedeno, Nejvyšší soud v řízení o dovolání vychází ze skutkového stavu, jak byl zjištěn v průběhu dokazování soudy nižších stupňů, a v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přezkoumává pouze správnost právního posouzení takto zjištěného skutku, případně tzv. jiného hmotně právního posouzení podle jiných hmotně právních ustanovení zákona, která s tím přímo souvisí. Mezi takovéto ustanovení nepatří ani ustanovení § 89 odst. 11 tr. zákona namítané obviněným, byť se jedná o ustanovení trestního práva hmotného, protože toto upravuje pouze hranice výše škody s ohledem na skutkové zjištění soudu o výši škody způsobené jednáním obviněného. Porušení dalšího namítaného hmotně právního ustanovení § 247 tr. zákona pak obviněný nezakládá na nesprávném právním posouzení skutku zjištěného již soudem I. stupně, a uvedeného ve výroku o vině rozsudku, ale také na zpochybňování správnosti těchto skutkových zjištění z hlediska výše způsobené škody, a to v důsledku namítaného porušení uvedených ustanovení trestního řádu. Vůbec pak už nelze přihlížet ani k námitce o porušení ustanovení § 137 a § 138 trest. zákoníku (účinného od 1. 1. 2010), když trestná činnost obviněného nebyla podle tohoto nového trestního kodexu posuzována.

Nejvyšší soud proto zjistil, že žádná z námitek obviněného uvedených v dovolání neodpovídá uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Nad rámec dovolání Nejvyšší soud uvádí, že z hlediska výše škody lze relevantně uplatnit, v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pouze námitku o porušení hmotně právního ustanovení § 89 odst. 12 tr. zákona, které upravuje hlediska rozhodná pro stanovení výše škody. Obviněný ale porušení tohoto ustanovení nenamítá, a jak také uvedl státní zástupce ve vyjádření k dovolání, přímo z jeho obsahu vyplývá, že soud postupoval v souladu s ustanovením § 89 odst. 12 tr. zákona, když znalec při zjišťování výše škody vycházel při stanovení (ceny) odcizených vozidel z průměrných cen vydaných S. P. a přitom přihlížel k cenám v místních autobazarech . Tento postup je v souladu s ustanovením § 89 odst. 12 tr. zákona, podle kterého se při stanovení výše škody vychází (v první řadě) z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává.

Postup při zjišťování výše škody v souladu s ustanovením § 89 odst. 12 tr. zákona přitom vyplývá nejen z jednotlivých znaleckých posudků znalce Zdeňka Jaroše o stanovení ceny jednotlivých motorových vozidel, která obviněný J. J. odcizil (9 vozidel), resp. se pokusil odcizit. Protože obviněný a jeho obhájce v hlavním líčení nesouhlasili se čtením znaleckých posudků podle § 211 odst. 5 tr. ř., soud I. stupně provedl výslech znalců, přičemž oba znalci potvrdili, že vycházeli m. j. z průměrných cen a cen v místních autobazarech, resp. z cen obvyklých v daném regionu. Ohledně ceny motorových vozidel, což je z hlediska právního posouzení skutku podstatné, pak znalec nevycházel jen z úředních záznamů o podání vysvětlení. Přímo ze znaleckých posudků totiž vyplývá, že znalec vycházel i z dalších podkladů, jako výpis z registru vozidel, technický průkaz vozidla, ceník prodejců nebo katalog ojetých motorových vozidel. Pokud se pak znalec v hlavním líčení souhrnně vyjádřil ke svému postupu při stanovení ceny vozidel, a k jednotlivým posudkům pak uvedl, že trvá na svých závěrech, bylo by zcela nadbytečné, aby totéž opakovaně uváděl u každého jednotlivého znaleckého posudku zpracovaného stejným postupem. Ostatně obviněný ani jeho obhájce v hlavním líčení proti tomuto postupu ani nic nenamítali. Nejvyšší soud proto nepřisvědčil námitce obviněného, že důkaz znaleckými posudky nebyl proveden, která v podstatě vychází z rozhodnutí publikovaného pod č. 13 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit č. 2/2000.

Protože obviněný v dovolání neuvedl žádnou námitku, která by odpovídala uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. ledna 2011

Předseda senátu : JUDr. Michal Mikláš