7 Tdo 1255/2013
Datum rozhodnutí: 20.11.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



7 Tdo 1255/2013-20

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. listopadu 2013 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného M. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 5 To 219/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 230/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 8 T 230/2012, byl obviněný M. B. uznán vinným ad 1) - 4) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaným dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1, § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, ad 1), 3) přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1, § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, ad 5) přečinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto skutky a za sbíhající se skutek z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 8 T 209/2012, právně kvalifikovaný jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, odsoudil obviněného podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci (specifikované v rozsudku). Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 8 T 209/2012, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání státní zástupkyně v neprospěch obviněného proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 5 To 219/2013, podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušil výroky o vině pod body ad 1) - 4), výrok o trestu a výroky o náhradě škody. Podle § 259 odst. 2 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným ad 1) 4) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku dílem dokonaným dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1, § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, ad 1), 3) přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1, § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto skutky, jakož i přečin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným v bodě ad 5) rozsudkem soudu I. stupně, a za sbíhající se skutek z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 8 T 209/2012, právně kvalifikovaný jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, obviněného odsoudil podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ho pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci (specifikované v rozsudku). Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2012, sp. zn. 8 T 209/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.

Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadá výrok o vině pod bodem ad 1) a celý výrok o trestu. Soudy podle obviněného nesprávně posoudily důkazy, pokud vzaly za prokázaný skutek uvedený pod bodem ad 1). Zdůraznil, že tento skutek od počátku popíral, všechny zbylé skutky doznal a neměl tedy důvod popírat tento jediný skutek. Soudy podle něj při vyhodnocování, zda byl uvedený skutek spáchán, přihlížely pouze k výpovědi poškozené P. Z. a nikoli k jeho výpovědi. Vzhledem k tomu také uložený trest neodpovídá spáchané trestné činnosti. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že po seznámení s jeho obsahem se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný ve svém dovolání brojí toliko proti skutku popsanému pod bodem ad 1) s tím, že jej nespáchal, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a pochybily, pokud vycházely z výpovědi poškozené a nikoli z výpovědi jeho. S ohledem na shora uvedené a obsah dovolání je zřejmé, že obviněný svými námitkami nenaplnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jeho námitky směřují výlučně proti způsobu hodnocení důkazů provedeného soudy a na něm učiněným skutkovým zjištěním. Obviněný tak ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, jež soudy učinily na základě provedeného dokazování a vychází z odlišného skutkového základu, než který soudy zjistily a poté právně kvalifikovaly. Obviněný přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v § 265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání a při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Průlom do uvedených principů je možný jen v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, resp. když skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Za extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy však nelze považovat jakýkoliv případ, kdy má obviněný za to, že soudy hodnotily provedené důkazy jinak, než si představuje. Nejvyšší soud v projednávané věci existenci extrémního nesouladu neshledal. Ostatně ani obviněný takový rozpor nenamítal.

Skutku pod bodem ad 1) se obviněný dopustil tím, že dne 27. 9. 2012 v 7:15 hodin na ul. L. v O.-S. B., se za pomoci nezjištěného nástroje páčením pokusil vniknout přes uzavřené hlavní vstupní dveře do rodinného domu, který se nachází na oploceném pozemku s výškou plotu 120 cm s neuzamčenou brankou, za účelem odcizení věcí, které se v domě nachází, když při tomto svém jednání byl vyrušen majitelkou domu P. Z. a z místa utekl, aniž by něco odcizil, čímž způsobil poškozené škodu poškozením (pozn. z popisu skutku vyplývá, že hlavních vstupních dveří) ve výši 2.500,- Kč.

Z odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně a z obsahu trestního spisu vyplývá, že obviněný namítanou trestnou činnost popřel (č. l. 16 tr. spisu sp. zn. 8 T 7/2013). Dostatečně je však ze svého jednání usvědčován výpovědí poškozené MUDr. P. Z., která při hlavním líčení (č. l. 169 a násl. tr. spisu 8 T 230/2012) popsala průběh skutkového děje s tím, že obviněného při tomto činu přistihla, dobře si ho prohlédla a již v přípravném řízení podrobně popsala jeho vzhled. Konkrétně u rekognice (č. l. 33 a násl. tr. spisu 8 T 7/2013) jej popsala a s naprostou jistotou také poznala. Výpověď poškozené shledaly oba soudy věrohodnou a Nejvyšší soud tento závěr akceptuje.

Nejvyšší soud tedy s ohledem na dovolací námitky obviněného konstatuje, že provedené důkazy hodnocené jednotlivě i ve vzájemných souvislostech tvoří ucelený obraz o jednání obviněného popsaném pod bodem ad 1) a učiněná skutková zjištění jsou pevným základem pro právní závěry ohledně viny obviněného M. B.a tímto skutkem.

Pokud jde o námitku týkající se uloženého trestu, který obviněný vzhledem k údajně nesprávným skutkovým zjištěním považuje za chybný, Nejvyšší soud pouze obecně konstatuje, že s ohledem na shora uvedené tuto námitku pod uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř., nelze podřadit. Samotný výrok o trestu lze napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a v daném případě to nepřicházelo ani v úvahu, neboť mu byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby.

Ze shora citovaného je zřejmé, že námitky obviněného uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily. Proto bylo dovolání obviněného M. B. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. listopadu 2013



Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš