7 Tdo 125/2011
Datum rozhodnutí: 23.02.2011
Dotčené předpisy: § 187 odst. 1 tr. zák.



7 Tdo 125/2011-22

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 2. 2011 o dovolání, které podal obviněný O. I. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 6 To 539/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 123/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 8 T 123/2007, byl obviněný O. I. (dále jen: obviněný ) uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zák. a § 57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu osmi let. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 1,25g bílé krystalické látky, tzv. kokainu.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 6 To 539/2007, k odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. odsoudil obviněného podle § 187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. obviněnému uložil trest vyhoštění z území České republiky v trvání osmi roků. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to 1,25g bílé krystalické látky, tzv. kokainu.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítl, že soudy obou stupňů dospěly na základě provedených důkazů k nesprávnému skutkovému zjištění, nevypořádaly se se všemi pochybnostmi, přičemž svědecké výpovědi policistů Jana Kloubka a Davida Píchy jsou účelové, zkreslené a neusvědčují jej z trestné činnosti. Další námitky obviněný směřoval proti výroku o trestu. Uvedl, že považoval za nepřiměřený již výrok o trestu, který mu uložil soud prvního stupně. Jestliže mu byl uložen vedle trestu odnětí svobody trest vyhoštění, považuje uvedený trest za nadbytečný, protože účelu trestu bude dosaženo výkonem trestu odnětí svobody. Obviněný nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, že neexistují důvody, které by podle § 57 odst. 3 tr. zák. bránily uložení trestu vyhoštění. Poukázal na to, že v České republice má manželku a nezletilé dítě a uložený trest vyhoštění je v rozporu se zájmem na spojování rodin. Zmínil také neutěšenou situaci v Nigerijské federativní republice, kde byl vystaven pronásledování pro příslušnost k sociální skupině, což byl také důvod, proč opustil rodnou zemi.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 6 To 539/2007, ve výroku o uložení trestu vyhoštění z území České republiky v trvání osmi roků, případně, aby rozsudek zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že ve věci vznikají pochybnosti o přípustnosti dovolání proti výroku o vině. Poukázal na to, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce v neprospěch obviněného jen proti výroku o trestu. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je však zřejmé, že přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o vině. Proto lze považovat dovolání za přípustné i proti výroku o vině. Dále uvedl, že dovolatel brojí výlučně proti hodnocení důkazů soudy a neuplatňuje žádné námitky, které by se týkaly nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě rozsudku a zákonných znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným.

Dovolacímu důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají ani námitky směřující proti výroku o trestu vyhoštění. S odkazem na ustanovení § 57 odst. 3 písm. d) tr. zák. odmítl námitky obviněného o neutěšené situaci v Nigérii a údajném pronásledování obviněného, neboť tyto námitky nejsou ničím podloženy. Přitom námitku nadbytečnosti trestu vyhoštění nelze podřadit ani pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné a aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak, jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod.

Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný učinil obsahem svého dovolání především skutkové námitky, kterými napadl skutkové závěry soudů nižších stupňů. Takové námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vzhledem k obsahu napadeného rozhodnutí je třeba vycházet z toho, že odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně nejen ve výroku o trestu, ale i ve výroku o vině. Obviněný v dovolání neuplatnil námitky proti právní kvalifikaci skutku, namítl jen, že soud nesprávně hodnotil výpovědi svědků J. K. a D. P., čímž zpochybnil hodnocení provedených důkazů. Takové skutkové námitky však nenaplňují uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze namítat nepřiměřenost trestu. Judikatura Nejvyššího soudu vychází z názoru, že námitky vůči obsahu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až 34 tr. zák. nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Námitky obviněného proti trestu vyhoštění, který považuje za nadbytečný vzhledem k nepodmíněnému trestu odnětí svobody proto nenaplňují žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že uložení trestu vyhoštění nebránilo ustanovení § 57 odst. 3 tr. zák., neboť obviněný se zdržoval na území České republiky legálně, neměl povolen přechodný ani trvalý pobyt a bylo rozhodnuto též o jeho správním vyhoštění. Podle skutkových zjištění soudů obviněný nežil se svou manželkou, nepečoval o nezletilé dítě, které podle jeho vlastního vyjádření přenechal péči státu . Z těchto důvodů je vyloučen zájem na spojování rodin.

Dovolání obviněného ze dne 26. 3. 2008 bylo předloženo v souladu se zákonem k rozhodnutí o dovolání až dne 25. 1. 2011. Předtím byl opakovaně vrácen spis soudu prvního stupně, protože nebylo řádně vykázáno doručení rozsudku odvolacího soudu obviněnému. Ze strany dovolacího soudu proto nedošlo k žádným průtahům.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2011

Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek