7 Tdo 1245/2003
Datum rozhodnutí: 12.11.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1245/2003

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. listopadu 2003 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného F. B., které podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 61 To 539/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 159/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b), f) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 29 T 159/2002, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil dvěma útoky spáchanými dne 22. 2. 2001 (bod č. 1 rozsudku) a 11. 2. 2001 (bod č. 2 rozsudku). Za to byl podle § 247 odst. 2 tr. zák., za použití § 35 odst. 2 a § 37a tr. zák. odsouzen k souhrnnému a společnému trestu odnětí svobody na 15 měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl pak obviněný zproštěn obžaloby ohledně dílčího útoku pokračujícího trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., který měl podle obžaloby spáchat dne 17. 2. 2001 a v souvislosti s tím bylo podle § 229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 61 To 539/2002, bylo odvolání obviněného proti rozsudku soudu I. stupně podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeko nedůvodné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. h), g), a l) /ve spojení s písm. g), h)/ tr. ř. Obviněný napadá dílčí útok výroku o vině pod bodem 2) výrokové části rozsudku soudu I. stupně s tím, že se necítí být vinným tímto jednáním ze dne 11. 2. 2001. Vytýká soudům obou stupňů, že nesprávně a účelově hodnotily provedené důkazy a postupovaly v rozporu se zásadou, že v případě pochybností o jeho vině, je třeba rozhodnout v jeho prospěch. Vůbec se nezabývaly nebo nesprávně hodnotily takové skutečnosti jako, jak mohl obviněný vniknout do objektu, rozbít sklo, přitahovat si uváděné značené množství zboží, odnášet jej, protahovat se s ním úzkou dírou v plotě, nakládat zboží do vozidla, a to vše za dobu maximálně 6 7 minut. Uváděné množství zboží, že není možné naložit do jeho automobilu a rozhodně nebylo možné skrýt jej tam tak, aby nebylo při běžném nahlédnutí do vozidla vidět. Nesouhlasí ani se zjištěním ohledně množství odcizeného zboží, které bylo zjištěno pouze na základě jeho evidence v počítači, které nemusí odpovídat skutečnosti a nikoli na základě fyzické inventury. Ohledně ceny zboží a tím i výše způsobené škody pak namítá, že bylo vycházeno, stejně jako u jeho množství, pouze z tvrzení zaměstnance poškozeného (což se týká i výše uloženého trestu), aniž by byl opatřen znalecký posudek či odborné vyjádření. Soudy tak nehodnotily řádně provedené důkazy, některé skutečnosti nebyly vůbec prokázané a o jeho vině bylo rozhodnuto pouze na základě nepřímých důkazů, které jsou ale v rozporu s jinými skutečnosti. Navrhl proto, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu a také soudu I. stupně ve výroku o vině a trestu zrušeno a aby byl obžaloby zproštěn.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že jeho základem jsou námitky proti skutkovým zjištěním soudu, od nichž se teprve odvíjí námitky další, podmíněné odlišnými skutkovými zjištěními. Nesprávná skutková zjištění však důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemohou. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak není fakticky namítáno nic a naplnění tohoto důvodu je spatřováno toliko ve vadném dokazování, údajně neodůvodňujícím právní kvalifikaci, v jejímž rozpětí zákonné trestní sazby byl trest ukládán. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je pak spatřován v existenci důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. v předcházejícím řízení, které však naplněny nebyly. Navrhl proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak vyplývá ze znění tohoto zákonného ustanovení, lze v rámci § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítat pouze vady hmotně právního posouzení, tj. především, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako určitý trestný čin, ač jeho znaky daná skutková zjištění nenaplňují a jedná se o trestný čin jiný, nebo zjištěné jednání není vůbec trestným činem. Namítá-li však obviněný, že jeho vina nebyla náležitě prokázána, jeho obhajoba nebyla vyvrácena a soud nesprávně hodnotil provedené důkazy, nenamítá tím nesprávné právní posouzení skutku, ale nesprávné zjištění skutkového stavu, který byl pouze podkladem pro právní posouzení. Obviněný se tak domáhá jiného hodnocení důkazů a jiného skutkového zjištění, že to nebyl on, kdo se 11. 2. 2001 vloupal do předmětného skladu a odcizil dané věci. Toto skutkové zjištění soudu I. stupně, potvrzené soudem odvolacím, je však pro dovolací soud závazné, nemůže jej měnit a může jej posuzovat, jak již bylo výše uvedeno, pouze z hlediska jeho právního posouzení, tj. zda naplňuje všechny zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, a to pouze v rozsahu hmotně právních námitek dovolatele.

Totéž platí i ohledně námitek týkajících se množství odcizeného zboží, které zpochybňují skutkové zjištění uvedené v bodě 2) výrokové části rozsudku soudu I. stupně.

Hmotně právní námitkou je ale námitka obviněného týkající se zjištěné ceny odcizeného zboží a z toho vyplývající výše způsobené škody, která je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 6 písm. a) tr. zák. Způsobení škody nikoli malé, tj. podle § 89 odst. 11 tr. zák. škody dosahující částky nejméně 25.000,- Kč, je zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 odst. 2 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným. Podle zjištění soudu obviněný způsobil svým činem škodu jednak poškozením skladu obchodní společnosti ve výši 4.730,- Kč a jednak odcizením zboží v celkové hodnotě 124.662,10 Kč. Výše škody způsobené odcizením zboží byla soudem zjištěna pouze na základě vyčíslení poškozené (č. l. 20 tr. sp.). Protože výše způsobené škody je skutečností důležitou pro trestní řízení, k jejíž objasnění je třeba odborných znalostí, bylo potřebné v daném případě vyžádat postupem podle § 105 odst. 1 tr. ř. odborné vyjádření znalce z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady. Pouhé vyčíslení výše způsobené škody samotným poškozeným není postačující. Jak ale vyplývá z trestního spisu (viz č. l. 19), poškozeným vyčíslená celková škody ve výši 124.662,10 Kč, z níž vycházel soud I. stupně a která v podstatě pětinásobně převyšuje zákonnou hranici škody nikoli malé, byla vyčíslena v nákupních cenách bez daně z přidané hodnoty (DPH). Vychází-li se podle § 89 odst. 12 tr. zák. při stanovení výše škody z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává, tj. z ceny která v sobě zahrnuje také DPH, je zřejmé, že cena odcizeného zboží by se tím ještě podstatně zvýšila oproti ceně, resp. výši škody uplatněné poškozenou obchodní společností. Ač tedy cena odcizeného zboží stanovena poškozenou by nemusela být totožná s cenou stanovenou důsledně podle § 89 odst. 12 tr. zák., je vyloučeno, aby cena (a tím výše škody) stanovena podle tohoto ustanovení trestního zákona, se tak podstatně lišila od ceny zjištěné soudem I. stupně, že by nedosáhla ani dolní hranice škody nikoli malé, tj. částky 25.000,- Kč, což by odůvodňovalo takovou změnu právního posouzení skutku, že by nebyl kvalifikován podle § 247 odst. 2 tr. zák. Případná změna ceny, resp. částky považované za škodu způsobenou trestným činem by tak nemohla ovlivnit právní posouzení skutku a nemohla by se nijak podstatněji dotknout ani uloženého trestu odnětí svobody, který byl obviněnému vyměřen toliko v první třetině zákonné trestní sazby § 247 odst. 2 tr. zák. Je tedy zřejmé, že i kdyby obviněný cestou dovolání dosáhl uvažované změny, projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit jeho postavení. Otázka aplikace § 89 odst. 12 tr. zák. je přitom v soudní praxi vykládána ustáleným způsobem a nejde tedy ani o otázku po právní stránce zásadního významu. Na základě těchto důvodů bylo proto dovolání obviněného ohledně uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Materiální nenaplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak ve svém důsledku znamená, že nebyl naplněn ani uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Další obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu uvedenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod tak nemůže naplnit námitka obviněného, že soud při hodnocení důkazů a stanovení výše trestu, vycházel zejména ze skutečností sdělených poškozeným. Není-li pak dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., není dán ani důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tak, jak byl obviněným v dovolání uplatněn. V tomto směru bylo proto dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš