7 Tdo 1242/2013
Datum rozhodnutí: 22.01.2014
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



7 Tdo 1242/2013-25

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl dne 22. ledna 2014 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného S. W., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 9 To 632/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 121/2009, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. 9 T 121/2009, byl obviněný S. W. uznán vinným trestným činem krádeže dle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona a byl odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona mu byla uložena povinnost ve zkušební době nahradit podle svých schopností a možností škodu způsobenou trestným činem. Podle § 53 odst. 1 tr. zákona mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 500.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody.

Obviněný se trestného činu dopustil tím, že jako zaměstnanec společnosti Ideal Automotive Bor, s. r. o., bez oprávnění k dispozici s kovovými obaly - paletami a železným odpadem odcizil z areálu společnosti Ideal Automotive Bor, s. r. o., železné obaly - palety v počtu 338 ks a železný odpad o hmotnosti 11700 kg tím způsobem, že v blíže nezjištěné době před 1. 7. 2008 požádal svého známého J. K., aby zajistil odvoz kovových obalů a železného odpadu z areálu společnosti Ideal Automotive Bor, s. r. o., když za tímto účelem mu zajistil 2 ks návštěvních průkazů č. a č. opravňujících ke vstupu do areálu společnosti Ideal Automotive Bor, s. r. o., kdy J. K., aniž by věděl, že obviněný není oprávněn k dispozici s kovovými obaly - paletami a železným odpadem, pro obviněného následně zajistil odvoz kovových obalů - palet a železného odpadu z místa v areálu společnosti Ideal Automotive Bor, s. r. o., které obviněný označil, a jejich prodej prostřednictvím J. H., OSVČ výkup druhotných surovin, když v době od 15. 7. 2008 do 13. 8. 2008 byl nejméně v devíti případech uskutečněn prostřednictvím vozidel společnosti Cerva CZ, s. r. o., odvoz kovových obalů - palet a železného odpadu z areálu společnosti Ideal Automotive Bor, s. r. o., do sběrny druhotných surovin a obviněný za prodané kovové obaly a železný odpad obdržel dne 16. 7. 2008 částku 48.910,- Kč, dne 17. 7. 2008 částku 55.141,- Kč, dne 18. 7. 2008 částku 45.292,- Kč, dne 23. 7. 2008 částku 28.609,- Kč, dne 25. 7. 2008 částku 41.473,- Kč, dne 7. 8. 2008 částku 44.823,- Kč, dne 8. 8. 2008 částku 33.969,- Kč, dne 12. 8. 2008 částku 42.679,- Kč a dne 13. 8. 2008 částku 45.995,50 Kč, tedy celkem částku 386.891,50 Kč, kterou J. H. obviněnému vyúčtoval doklady vystavenými na jméno S. W., a to doklady č. ze dne 16. 7. 2008, č. ze dne 17. 7. 2008, č. ze dne 18. 7. 2008, č. ze dne 23. 7. 2008, č. ze dne 25. 7. 2008, č. ze dne 7. 8. 2008, č. ze dne 8. 8. 2008, č. ze dne 12. 8. 2008 a č. ze dne 14. 8. 2008, které obviněnému předával spolu s finanční hotovostí na nich uvedenou proti podpisu na dokladu J. K. vždy druhý den po odvozu kovových obalů a železného odpadu v areálu společnosti Ideal Automotive Bor s. r. o., v jednom případě došlo k předání finanční hotovosti a potvrzení dokladu obviněným v Baru 22 v P., na N. S. ..., a v posledním případě byla finanční hotovost vyplacena J. K. v místě jeho bydliště bez potvrzení na příslušném dokladu, protože tento nebyl ještě k dispozici, čímž obviněný poškozené společnosti Ideal Automotive Bor s. r. o., způsobil na kovových obalech - paletách škodu nejméně 430.272,- Kč a na železném odpadu škodu nejméně 76.050,- Kč, celkem tedy nejméně 506.332,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 9 To 632/2012 podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně pouze ve výroku o uloženém peněžitém trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 53 odst. 1 tr. zákona peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zákona mu pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců.

Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., spojené s námitkami nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení a dále uložení nepřípustného druhu trestu nebo trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. S poukazem na svou účast na amnestii prezidenta republiky obviněný uvedl, že jeho dovolání směřuje toliko do adhezní části rozsudečného výroku a do výroku ohledně peněžitého trestu. V úvodu pak zdůraznil, že trestní řízení je svázáno zásadou in dubio pro reo. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že svědek J. K. měl být jediným svědkem, který prokazoval, že měl dávat pokyn k odvozu železného odpadu, pouze on měl být přítomen podpisu faktur, pouze tento svědek mu měl předávat peníze. Obviněný je přesvědčen, že rozhodnutí o jeho vině tak v podstatě stojí pouze a jen na výpovědi uvedeného svědka. Pokud jde o škodu má obviněný za to, že způsobená škoda nebyla poškozeným řádně doložena, natož aby byla nade vší rozumnou pochybnost prokázána. Podle obviněného měl být poškozený s celým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný namítal, že znalecký posudek Ing. Z. Vlasáka stanovil cenu jednotlivých obalů s využitím informací od firmy Ideal Automotive Bor, s. r. o., tyto vstupní informace od poškozeného však neprošly žádným faktickým přezkumem a podle obviněného je lze označit za nepřezkoumatelné a zjevně nedostatečné. Pracovníci společnosti Ideal Automotive Bor, s. r. o., sice škodu nějakým způsobem vyčíslili, avšak na základě neprůhledných a nepřezkoumatelných údajů, když je po něm požadována náhrada za veškeré obaly, které se v rozhodném období měly ztratit, aniž by bylo prokázáno, že právě tyto obaly měly být odvezeny v rámci jeho trestné činnosti. Pokud poškozený není schopen prokázat, který konkrétní obal a v který den přesně ztratil, nemohl svůj nárok prokázat. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že za škodu způsobenou společnosti Ideal Automotive Bor, s. r. o., odpovídají i další subjekty, a to minimálně bezpečnostní služba, která neplnila své povinnosti. Pokud jde o výrok o uloženém peněžitém trestu, má obviněný za to, že jemu uložený peněžitý trest je nezákonný. V trestním řízení nebylo podle něj prokázáno, že by se obohatil. Ve věci nebyly podle něj detailně zjišťovány potřebné informace z jeho majetkové sféry, což je podmínka k uložení adekvátního trestu.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že pokud jde o námitky směřující proti výroku o náhradě škody, je přesvědčena, že se jedná o námitky, jimiž obviněný zpochybnil důkazní podklad přisouzeného kvalifikovaného následku. Jeho dovolání tak po stránce věcné směřuje proti výroku o vině, který však prostřednictvím svého mimořádného opravného prostředku formálně nezpochybnil. Nepřípustnost jeho argumentace proti výroku o vině je podle ní patrná i z jeho dalších výtek, kterými formálně napadl adhézní výrok, jestliže poukázal na neschopnost poškozené obchodní společnosti uvést, zda se odcizené obaly skutečně nacházely v jejím areálu a specifikovat, kdy se který konkrétní obal ztratil. Do téže kategorie nepřípustných dovolacích námitek konečně náleží i ta, která se zabývá otázkou spoluodpovědnosti dalších subjektů na způsobení škody. Formální překážka nepřípustnosti zpochybnění výroku o vině, který nebyl předmětným dovoláním napaden, tak podle státní zástupkyně brání provedení dovolacího přezkumu navazujícího výroku o náhradě škody. Základ adhezního rozhodování však za podmínek § 228 odst. 1 tr. ř. spočívá ve výroku o vině trestným činem, kterým byla způsobena škoda, který ale obviněný neučinil předmětem svého dovolání. Pokud jde o zpochybněnou zákonnost uloženého peněžitého trestu, obviněný namítal, že nebylo prokázáno, že by se obohatil. Opodstatněnosti jeho námitky však nelze podle státní zástupkyně přisvědčit, pokud byl uznán vinným skutkem, spočívajícím v odcizení kovových palet a železného odpadu z areálu poškozené obchodní společnosti, a který formou nepřímého pachatelství spáchal prostřednictvím (živého nástroje) J. K., od kterého také inkasoval veškeré finanční prostředky získané prodejem odcizených komodit ve výkupu druhotných surovin. Pokud jde o uložený peněžitý trest, obviněný namítá, že v důsledku nedostatečného zjištění jeho majetkových poměrů bylo uložení takového druhu trestu vyloučeno. Státní zástupkyně však poukázala na to, že soudy obou stupňů neposuzovaly otázku dobytnosti uloženého trestu, ale v souladu s elementárními poznatky o výdělku obviněného, jakož i o jeho vyživovací povinnosti (z výpovědi obviněného) se zaměřily na posuzování otázky přiměřenosti ukládaného peněžitého trestu. Podle osobních a majetkových poměrů obviněného pak dospěly k závěru, že peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč bude moci vykonat. Nepřípustnost uloženého peněžitého trestu podle 54 odst. 1 tr. ř. tak podle státní zástupkyně není dána.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.

Nejvyšší soud především shledal, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a dále, že mu byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Odcitoval tak všechny v těchto ustanoveních zákona alternativně uvedené případy relevantních dovolacích vad, aniž by konkretizoval, kterou z nich shledává ve své trestní věci. Obviněný dále uvedl, že jeho dovolání směřuje toliko proti výroku o náhradě škody a výroku o uložení peněžitého trestu. Nejvyšší soud však shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., protože jeho konkrétní námitky neodpovídají uplatněným důvodům dovolání a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud považuje nejprve za nutné podotknout, že ačkoliv obviněný rozsah dovolání výslovně vymezil tak, že jeho dovolání směřuje toliko proti výroku o náhradě škody a výroku o uložení peněžitého trestu, hned v jeho úvodu namítá, že výrok o jeho vině byl fakticky postaven pouze a jen na výpovědi jediného svědka J. K. a obecně poukázal na procesní zásadu in dubio pro reo. Takové námitky tak v rozporu s vymezením rozsahu dovolání směřují jednak i proti výroku o vině, ale zejména je nutno považovat je za námitky skutkové, které směřují evidentně proti rozsahu provedeného dokazování, proti způsobu hodnocení důkazů provedeného soudy a na něm učiněným skutkovým zjištěním. Takové námitky neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř.

Pokud jde o namítaný výrok o náhradě škody, obviněný spatřuje pochybení soudů v tom, že podle něj nebyla způsobená škoda poškozeným řádně doložena, a tedy nebyla nade vší pochybnost prokázána. Obviněný v této souvislosti poukazuje na údajně nedostatečnou evidenci poškozené společnosti ohledně kovových obalů, na neschopnost poškozené specifikovat, kdy se konkrétní obal ztratil, a namítá spoluodpovědnost i dalších subjektů za ztrátu uvedených obalů (konkrétně bezpečnostní služby), a tedy na způsobení škody ve výši 506.332,- Kč. Zpochybňuje také závěry znaleckého posudku Ing. Z. Vlasáka s tím, že vstupní údaje pro znalecký posudek považuje za nepřezkoumatelné a nedostatečné.

Také tyto obviněným uplatněné námitky je nutno považovat za námitky skutkové, neboť jimi obviněný zpochybňuje skutková zjištění, ke kterým soudy dospěly na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů. Za podklad rozhodnutí o náhradě škody je nutno vzít skutková zjištění uvedená v rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o vině (se kterými se odvolací soud plně ztotožnil), že obviněný úmyslně poškodil společnost Ideal Automotive Bor, s. r. o., jednáním spočívajícím v odcizení kovových palet a železného odpadu z areálu poškozené společnosti, ze které od J. K. obdržel finanční prostředky získané prodejem uvedeného materiálu ve výkupu druhotných surovin. Tímto jednáním způsobil poškozené společnosti škodu ve výši 506.332,- Kč. Poškozená společnost se s nárokem na náhradu škody řádně připojila k trestnímu řízení a škoda byla bez důvodných pochybností zjištěna znaleckým posudkem Ing. Z. Vlasáka, znalce v oborech doprava, ekonomika, strojírenství (č. l. 53 a násl. tr. spisu). Protože škoda nebyla dosud uhrazena a nebrání tomu žádná zákonná překážka, byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost, aby poškozené společnosti Ideal Automotive Bor, s. r. o. nahradil škodu ve výši 506.332,- Kč. Nejvyšší soud se s tímto závěrem ztotožnil.

Obviněný v dovolání napadl také výrok o uloženém peněžitém trestu, když namítá, že nebylo prokázáno, že by došlo k jakémukoli obohacení a k uložení adekvátního trestu nebyly detailně zjištěny informace týkající se jeho majetkové sféry. Tyto námitky obviněného je nutno rovněž považovat za námitky skutkové a jako takové neodpovídající uplatněným dovolacím důvodům.

Ze skutkových zjištění soudů nepochybně vyplývá, že obviněný za odcizený, odvezený a prodaný materiál (kovové palety a železný odpad) inkasoval od J. K. finanční hotovost, a to částky uvedené ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu. Obviněný tedy námitkou, že nebylo prokázáno obohacení na jeho straně, zjevně popírá skutková zjištění soudů popsaná v tzv. skutkové větě. Soudy se zabývaly rovněž otázkou výše peněžitého trestu, přičemž při jejím stanovení vycházely ze samotné výpovědi obviněného (č. l. 517), když uváděl, že sumu, kterou měl obdržet za prodej kovového materiálu, vydělá za dva měsíce. Poté upřesnil výši svého platu zhruba na 60.000,- Kč měsíčně a uvedl, že má jednu vyživovací povinnost. Soudy tak s ohledem na právě uvedené měly dostatečný podklad pro rozhodnutí o uložení peněžitého trestu.

Uvedená námitka obviněného se tak zjevně týká nepřiměřenosti uloženého peněžitého trestu a nikoli uložení nepřípustného trestu a nespadá pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pod tu jeho část, v níž je důvod dovolání vymezen jako jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. jiné než právní posouzení skutku. Samotný výrok o trestu lze napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný uplatnil, avšak v daném případě to nepřicházelo v úvahu, neboť mu byl uložen přípustný druh trestu a ve výměře spadající do rámce zákonné výměry.

Ze shora citovaného je zřejmé, že námitky obviněného uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. nedpovídají. Proto bylo dovolání obviněného S. W. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. ledna 2014

Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš