7 Tdo 1240/2015
Datum rozhodnutí: 21.10.2015
Dotčené předpisy: § 346 odst.2 písm.a) tr. zákoníku předpisu č. 40/2009Sb.



7 Tdo 1240/2015-16
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 21. října 2015 v Brně dovolání obviněné K. M. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 14 To 148/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 108/2014, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné K. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 T 108/2014, byla obviněná K. M. (dále zpravidla jen obviněná ) uznána vinnou přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchala tím,

že dne 14. 2. 2013 v době od 12.45 do 13:40 hodin v T., na n. M. z. H. čp. ... u Okresního soudu v Táboře při jednání ve věci sp. zn. 15 C 33/2012 žalobkyně M. V. proti žalovaným L. M. a R. J. o určení vlastnického práva k nemovitostem, po řádném zákonném poučení, v procesním postavení svědka vypovídala nepravdivě, že, žalobkyni M. V. v kanceláři předala finanční hotovost ve výši 136 000 Kč, kterou jí tam pro žalobkyni nechala žalovaná R. J., a že na to má od žalobkyně M. V. podepsaný příjmový pokladní doklad s datem 15. 2. 2010, který ji přímo viděla podepisovat.

Za tento přečin byla odsouzena podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 22 měsíců.

Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře usnesením ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 14 To 148/2015, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněné jako nedůvodné, které podala proti výrokům o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím obhájce JUDr. Ing. Miroslava Silovského včas dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V dovolání popírá spáchání přečinu, pro který byla odsouzena, a namítá, že odvolací soud se nevyjádřil k jejím námitkám, opomenul důkazy, které jsou ve prospěch obviněné, resp. nesdělil, proč tyto důkazy odmítá nebo pokládá za nevěrohodné. Podle názoru obviněné také soud prvního stupně zatížilo řízení vážnou vadou a jednal v rozporu s povinnostmi, které vyplývají z čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a porušují právo obviněné na řádný proces, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále obviněná zmiňuje zásadu volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a dovozuje, že právní závěry soudu obou stupňů jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, protože provedené důkazy byly hodnoceny v rozporu s § 2 odst. 6 tr. ř. zcela svévolně a bez přijatelného racionálního základu.

Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby dovolací soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, popřípadě též vadné řízení mu předcházející, a podle ustanovení § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře, případně Okresnímu soudu v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné nevyjádřil a uvedl jen, že souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Obviněná v dovolání uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Z těchto skutečností vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo učiněno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu musí soudy nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto poté hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky, které se týkají skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek. Protože důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání) je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem, a není součástí hmotněprávního posuzování.

Obviněná uplatnila převážně skutkové námitky. Těmito námitkami napadla rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněná sice formálně opřela dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinila tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a které nelze podřadit pod tento dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními.

Z dovolání obviněné je patrno, že její námitky směřují proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním a postupu učiněným soudy obou stupňů. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu