7 Tdo 1232/2005
Datum rozhodnutí: 06.10.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1232/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 10. 2005 o dovolání obviněného V. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 5 To 144/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 170/2004 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. J. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 1. 2005, sp. zn. 3 T 170/2004, byl obviněný V. J. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák.

Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej obviněný dopustil tím, že koncem měsíce srpna roku 2003 v P., v ulici P., předal jako jediný jednatel společnosti V., s. r. o., se sídlem P., N. M., O. (nyní v likvidaci) do užívání zástupci společnosti J. K. T., s. r. o., se sídlem HH. P., okr. J. H., tahač tovární značky DAF TE 95, který do shora uvedené doby, s výjimkou období od 20. 7. 2003 do 18. 8. 2003, kdy byl předmětný tahač odcizen, společnosti V., s. r. o. užívala, ačkoliv již dne 16. 5. 2003 jí byla s ohledem na neplacení leasingových splátek od března 2003 doručena výpověď leasingové smlouvy ze dne 15. 5. 2001, na základě které byla společnosti V., s. r. o., jako leasingový nájemce v návaznosti na smlouvu o změně subjektu leasingové smlouvy ze dne 11. 12. 2002 původně oprávněna předmětný tahač jako předmět leasingu užívat, přičemž ve zmíněné výpovědi byla mimo jiné uvedena též výzva k navrácení zmíněného předmětu leasingu ke dni 21. 5. 2003 leasingovému pronajímateli poškozené společnosti Č. S. O. B. L., a. s., se sídlem P., R., na níž obžalovaný nereagoval, přičemž až na přelomu měsíce srpna a září 2003 poškozenou společnost kontaktoval a projevil ochotu své závazky vůči ní řešit, načež mu byla poškozenou společností stanovena lhůta pro vrácení předmětu leasingu, ve které však poškozené společnosti předmět leasingu nevrátil a poté ji již nekontaktoval, čímž jí způsobil škodu ve výši 354.380,- Kč.

Obviněnému V. J. byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti měsíců. Poškozená společnost byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 5 To 144/2005, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II.

Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání. Toto rozhodnutí napadl ve výroku o vině a trestu z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V úvodu odůvodnění dovolání obviněný zdůraznil, že se vytýkané trestné činnosti nedopustil. Namítl, že soudy nerespektovaly jeho právo na spravedlivý proces a podle něj nesprávně zhodnotily rozhodné skutečnosti. Dovolatel poukazuje na skutkové okolnosti případu, které blíže komentuje. Je přesvědčen, že soudy především nesprávně posoudily výpověď svědka O. N., s nímž byl v telefonickém kontaktu a který jej ujistil, že předmět leasingu nemusí vrátit, pokud dlužné leasingové splátky doplatí. Dále má obviněný za to, že soudy nepřihlédly ke skutečnosti, že v době od 20. 7. 2003 do 17. 8. 2003 mu bylo poprvé vozidlo odcizeno a nemohl tudíž s předmětným vozidlem nakládat. Je přesvědčen, že odcizením předmětu leasingu pozbyla smlouva platnosti a nemohl se tedy ještě koncem měsíce srpna 2003 dopouštět trestného činu zpronevěry. Podle jeho názoru s předmětným vozidlem mohl neoprávněně nakládat pouze v období od 15. 5. do 17. 7. 2003. Uvedl, že toto jednání, byť by bylo v rozporu s ustanoveními leasingové smlouvy, není podle jeho názoru trestným činem.

Poukazuje dále na výpověď svědka R. N., zaměstnance firmy J. K. T., s. r. o., který uvedl, že měl dne 18. 8. 2005 tahač opět převzít, k čemuž však nedošlo z důvodu opětovného odcizení vozidla. Obviněný dále soudům vytýká, že podle jeho mínění předčasně ukončily dokazování, své závěry opřely výhradně o výpověď svědka O. N., aniž by přihlédly k výpovědi obviněného a výpovědím svědků J., W., N. a Ž.. Dále namítá, že v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 není uvedeno časově ohraničení jeho jednání. Dovolatel vyslovil nesouhlas i s právní kvalifikací tohoto jednání, neboť podle jeho mínění soudy pochybily, když uzavřely, že si přisvojil cizí věc. Podle jeho přesvědčení nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu zpronevěry, protože jeho úmyslem nebylo přisvojit si předmět leasingu, neboť měl v úmyslu vyřešit závazky vyplývající pro něj z leasingové smlouvy. Podle jeho názoru není možné jednání posoudit jako předání předmětu leasingu třetí osobě, neboť z výpovědi řidiče R. N. vyplývá, že předmět leasingu byl odcizen v době, kdy jej vezl vrátit zpět leasingové společnosti Č. S. O. B. L., a. s., po dohodě s panem O. N., poté co se s ním nedohodl svědek J. na převzetí předmětu leasingu společností J. K. T., s. r. o. Obviněný se domnívá se, že se mohl nanejvýš dopustit trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 tr. zák.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení městského soudu i rozsudek obvodního soudu a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.

Uvedené podmínky nesplňovala ta část námitek dovolatele, kterými zpochybňoval skutková zjištění soudů, když brojil zejména proti věrohodnosti výpovědi svědka O. N., pracovníka Č. S. O. B. L., a. s., z níž především soudy při formování svých skutkových závěrů vycházely. Stejně tomu bylo v případě námitek zpochybňujících úplnost provedeného dokazování, domáhajících se jeho doplnění výpověďmi dalších svědků. Námitkami tohoto druhu dovolatel vybočoval z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže k nim Nejvyšší soud při svém rozhodování nepřihlížel (k tomu viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 732/02, IV. 73/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).

Naproti tomu jako relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal Nejvyšší soud námitku dovolatele zpochybňující závěr soudů, že zjištěným skutkem naplnil skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., pro tvrzenou absenci znaků subjektivní i objektivní stránky této skutkové podstaty.

Znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. naplnil obviněný podle závěru soudů tím, že si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil na cizím majetku škodu nikoli malou.

Nejvyšší soud konstatoval, že otázkou, zda zjištěné jednání obviněného nese znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., se obvodní i městský soud podrobně zabývaly a dospěly při jejím řešení ke správnému závěru. Naplnění těchto znaků je přitom jednoznačně zřejmé z popisu zjištěného skutku ve výroku rozsudku.

To, že předmětný tahač byl ve vztahu k obviněnému věcí cizí, která mu byla prostřednictvím leasingové smlouvy svěřena do užívání, takže s ní fakticky disponoval, vyplývá z textu smlouvy a nezpochybňuje to ani dovolatel. Těžištěm námitek obviněného bylo, zda si předmětný tahač přisvojil. Za přisvojení si cizí věci se v souladu s judikaturou považuje takové jednání pachatele, kdy s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla svěřena do dispozice, a to způsobem, který maří účel svěření, např. znemožňuje navrátit věc jejímu původnímu určení. Tak tomu bylo v posuzovaném případě, kdy soudy jednoznačně uzavřely, že obviněný odmítl tahač vrátit, ač tak pro neplnění podmínek měl učinit a byl k tomu leasingovou společností vyzván. Tvrzení obviněného, na němž založil svou obhajobu, a sice že další dispozici s předmětem leasingu si telefonicky dohodl s pracovníkem leasingové společnosti svědkem O. N., vyhodnotily soudy na základě provedeného dokazování jako spolehlivě vyvrácenu. Pokud pak obviněný namítal, že v době od 20. 7. 2003 do 18. 8. 2003 mu byl tahač odcizen, je z výroku rozsudku obvodního soudu zřejmé, že za tuto dobu není činěn odpovědným ze spáchání trestného činu zpronevěry. Časové vymezení páchání trestného činu obviněným až do konce srpna 2003 pak odpovídá zjištění, že po odcizení tahače se tento dne 18. 8. 2003 dostal opět do dispozice obviněného, který však neučinil kroky k jeho vrácení společnosti Č. S. O. B. L., a. s., nýbrž jej převedl na jinou společnost.

Závěr o vzniku i výši škody způsobené jednáním obviněného pak rovněž koresponduje se skutkovými zjištěními soudů, přičemž při jejím výpočtu bylo správně respektováno rozhodnutí publikované pod č. 6/2003 Sb. rozh. trest.

K námitkám obviněného ohledně případné kvalifikace jeho jednání jako trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 tr. zák. Nejvyšší soud uvádí, že soudy opodstatněně uzavřely, že obviněný neměl v úmyslu užívat předmětný tahač neoprávněně jen zcela dočasně a poté jej vrátit leasingové společnosti (k tomu viz č. 17/1974 Sb. rozh. trest.).

Nejvyšší soud se proto shledal správným a opodstatněným závěr soudů i v tom, že obviněný naplnil rovněž subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu zpronevěry ve formě nejméně úmyslu nepřímého ve smyslu § 4 písm. b) tr. zák., když si musel být vědom povinnosti vrátit tahač po vypovězení leasingové smlouvy. Jeho obhajoba o údajné telefonické dohodě o prodloužení smlouvy na základě jednání s pracovníkem leasingové společnosti svědkem O. N. byla podle zjištění soudů spolehlivě vyvrácena.

IV.

Lze proto uzavřít, že právní posouzení zjištěného jednání obviněného jako trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. shledal Nejvyšší soud v souladu se zákonem.

Proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr