7 Tdo 1230/2013
Datum rozhodnutí: 27.11.2013
Dotčené předpisy: § 248 odst. 3 tr. zák.



7 Tdo 1230/2013-30

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 11. 2013 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 11 To 133/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 1 T 27/2011 t a k t o:

Podle § 2651 odst. 2 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha - západ p ř i k a z u j e, aby rozhodl o chybějícím výroku, který se týká skutku vymezeného podle obžaloby neoprávněně vykázaným čerpáním 1 883 litrů nafty v hodnotě 52 378 Kč, uhrazené platební kartou DKV č. , do automobilu zn. MAN F 2000 registrační značky v době od měsíce prosince 2006 do měsíce února 2007.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. 1 T 27/2011, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle § 248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s tím, že výkon trestu byl podle § 58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen, zkušební doba byla podle § 59 odst. l tr. zák. stanovena na pět let a obviněnému bylo podle § 59 odst. 2 tr. zák. uloženo, aby ve zkušební době splácel způsobenou škodu. Výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen nahradit poškozenému R. S. škodu ve výši 774 014 Kč.

Jako trestný čin posoudil Okresní soud Praha - západ skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný zčásti sám a zčásti společně s P. Š. na čerpacích stanicích TANK ONO v N. a jinde při tankování nafty vícekrát požadoval vykázat v pokladně větší množství nafty, než skutečně čerpal do automobilů svěřených zaměstnavatelem, uhrazoval je prostřednictvím platebních karet DKV svěřených zaměstnavatelem, který o tom nevěděl a proplatil vykázané množství nafty, přičemž obviněný tak činil v úmyslu neoprávněně získat ke škodě zaměstnavatele podíl na rozdílu mezi cenou účtovanou a cenou za skutečně čerpanou naftu a tím zaměstnavateli podnikajícímu pod jménem R. S. - Autodoprava, IČ 43164731, se sídlem Kamenný Přívoz 218, okr. Praha - západ, způsobil škodu v celkové výši 1 362 221,35 Kč. Ve výroku o vině pak je specifikováno v jakém rozsahu se obviněný tohoto jednání dopustil v souvislosti s jízdami automobilem zn. MAN TGA registrační značky od srpna 2006 do listopadu 2006, v souvislosti s jízdami automobilem zn. MAN TGA registrační značky od června 2007 do července 2007, v souvislosti s jízdami automobilem zn. IVECO Stralis registrační značky od srpna 2007 do 15. 11. 2007 a v souvislosti s jízdami automobilem zn. MAN TGA registrační značky od 1. 11. 2007 do 29. 2. 2008.

O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a poškozený proti výroku o náhradě škody, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 11 To 133/2013. Z podnětu odvolání poškozeného byl rozsudek Okresního soudu Praha - západ podle § 258 odst. l písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo o náhradě škody nově rozhodnuto tak, že obviněný je podle § 228 odst. l tr. ř. povinen nahradit poškozenému částku 1 207 221,35 Kč a že poškozený se podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároku na náhradu škody odkazuje na občanskoprávní řízení. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. g), k), 1) tr. ř. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. obviněný zahrnul námitky směřující proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, a proti tomu, že soudy nedoplnily důkazy podle jeho návrhů. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. k) tr. ř. obviněný namítl, že nebylo rozhodnuto ohledně skutku popsaného v obžalobě jako jednání v souvislosti s jízdami automobilem zn. MAN F 2000 registrační značky od prosince 2006 do února 2007. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm.) l) tr. ř. nic bližšího neuvedl a vyvozoval ho patrně z předcházejících dovolacích důvodů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu Praha - západ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že v části odkazující na ustanovení § 265b odst. l písm. g), l) tr. ř. bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že v části odkazující na ustanovení § 265b odst. l písm. k), 1) tr. ř. je dovolání důvodné.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a že se jedná o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí zákonný dovolací důvod jen formálně deklarovat. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

K důvodům dovolání podle § 265b odst. l písm. g), 1) tr. ř.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že skutková zjištění Okresního soudu Praha - západ, akceptovaná Krajským soudem v Praze, neznamenají naplnění znaků trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Pouze takto koncipované námitky by svým obsahem odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu obviněný založil podané dovolání v celém rozsahu na námitkách, jimiž se snažil zpochybnit jak zjištění, že se posuzovaného jednání dopustil, tak zjištění, v jakém rozsahu k němu došlo. V důsledku vyloženě skutkové povahy jsou tyto námitky mimo rámec dovolacího důvodu. Lze konstatovat, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Praha - západ, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají odpovídající obsahové zakotvení v důkazech, jimiž bylo objasněno především to, jaké množství nafty zaměstnavatel obviněného uhradil z titulu odběrů nafty placených prostřednictvím platebních karet nacházejících se v dispozici obviněného a přináležejících k jednotlivým automobilům, jaké množství nafty bylo na čerpacích stanicích skutečně odebráno s ohledem na reálnou spotřebu nafty při délce tras ujetých těmito automobily a jaký rozdíl z toho vyplýval ohledně ceny nafty zaplacené zaměstnavatelem a nafty skutečně odebrané obviněným. Dalším okruhem důkazů pak bylo objasněno, že tento rozdíl se stal předmětem neoprávněného přisvojení za součinnosti obviněného s osobami vykonávajícími obsluhu čerpacích stanic. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně, přehledně a logicky vysvětlily a v tomto rámci náležitě zdůvodnily také nadbytečnost či nereálnost těch důkazních návrhů obviněného, jimž nevyhověly. Zjištění týkající se otázky, jaké množství nafty bylo skutečně odebráno, soudy čerpaly ze znaleckého posudku z oboru ekonomiky, který vycházel mimo jiné z odborného vyjádření dalšího znalce ohledně technických parametrů jednotlivých vozidel a jejich průměrné spotřeby garantované výrobcem s přihlédnutím k přiměřené odchylce ve prospěch obviněného. Šlo o jediný reálně dostupný způsob stanovení jednoho z údajů rozhodných pro celkové objasnění věci. Tento způsob lze pokládat za přijatelný základ skutkových zjištění ohledně rozsahu posuzovaného jednání a výše způsobené škody. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.

Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Z této konstrukce vyplývá, že dovolací důvod podle § 265b odst. l písm.) l) tr. ř. je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až k) tr. ř., tj. v dané věci na dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Důsledkem této vázanosti je to, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm.) l) tr. ř.

K důvodům dovolání podle § 265b odst. l písm. k), l) tr. ř.

Podle § 265b odst. l písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

Citované ustanovení se vztahuje na případy, v nichž soud v rozhodnutí nevyčerpal v celém rozsahu vše, co bylo předmětem rozhodnutí. Rozsudkem, jímž se rozhoduje o vině, soud rozhoduje o skutku uvedeném v žalobním návrhu (§ 220 odst. l tr. ř.). Jde-li o pokračující trestný čin (§ 89 odst. 3 tr. zák.), musí se výrok rozsudku týkat všech útoků uvedených v žalobním návrhu, neboť též dílčí útok pokračujícího trestného činu se podle § 12 odst. 12 tr. ř. považuje za skutek podle tohoto zákona, tj. podle trestního řádu, není-li výslovně stanoveno jinak. Těmito zásadami se Okresní soud Praha - západ neřídil.

Obžaloba byla na obviněného podána pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., a to jako pokračující trestný čin spáchaný více útoky vymezenými v žalobním návrhu různou dobou spáchání, různými automobily, v souvislosti s jejichž jízdami bylo vykázáno nadsazené množství čerpané nafty, a různými platebními kartami, jejichž prostřednictvím bylo uhrazeno neoprávněně vykázané množství nafty.

Okresní soud Praha - západ neuznal obviněného vinným v rozsahu všech útoků uvedených v žalobním návrhu, neboť dospěl k závěru, že výsledky dokazování neumožňují uznat ho vinným jednáním, které se podle žalobního návrhu vztahovalo k období od prosince 2006 do února 2007 a týkalo se automobilu zn. MAN F 2000 registrační značky , pro který mělo být neoprávněně vykázáno čerpání 1 883 litrů nafty v hodnotě 52 378 Kč uhrazené prostřednictvím platební karty DKV č. . Toto jednání zakládalo dílčí útok pokračujícího trestného činu uvedeného v žalobním návrhu a tím pádem o něm měl Okresní soud Praha - západ v rozsudku rozhodnout odpovídajícím zprošťujícím výrokem. To však Okresní soud Praha - západ neučinil a chybně se omezil jen na to, že v odůvodnění rozsudku vysvětlil, proč uvedené jednání nepojal do odsuzujícího výroku. Nejde jen o nějaké bezvýznamné formální pochybení. V důsledku toho, že ohledně uvažovaného dílčího útoku pokračujícího trestného činu nebylo rozhodnuto ve výroku rozsudku, vznikl z hlediska postavení obviněného do budoucna stav právní nejistoty v otázce nepřípustnosti jeho trestního stíhání pro týž skutek ve smyslu § 11 odst. l písm. f) tr. ř. Rozsudek Okresního soudu Praha - západ totiž vzhledem k ustanovení § 12 odst. 12 tr. ř. nebrání tomu, aby obviněný byl pro uvedený dílčí útok případně dále stíhán či dokonce odsouzen.

Obviněný v dovolání důvodně vytkl, že v rozsudku Okresního soudu Praha - západ chybí zprošťující výrok ohledně dílčího útoku, jímž ho soud neuznal vinným. Dovolání obviněného je tedy důvodné v části, v níž bylo podáno s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. k) tr. ř. a v návaznosti na to i s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. l) tr. ř.

Závěrem k podanému dovolání

Z důvodů vyložených v předcházejících částech tohoto usnesení Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného přikázal Okresnímu soudu Praha - západ, aby rozhodl o chybějícím výroku, který se týká dílčího útoku uvedeného v žalobním návrhu, jímž Okresní soud Praha - západ neuznal obviněného vinným. Tento postup Nejvyššího soudu má podklad v ustanovení § 2651 odst. 2 tr. ř. a nevyžaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze či rozsudek Okresního soudu Praha - západ jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. listopadu 2013

Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec