7 Tdo 123/2009
Datum rozhodnutí: 11.02.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 123/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. února 2009 o dovolání obviněného V. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 4 To 135/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 2 T 222/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. L. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 2 T 222/2007, byl obviněný V. L. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. z části ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a byl podle § 247 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl tímto rozsudkem zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 2 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že obviněný tento skutek spáchal. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně se spoluobviněným D. D.náhradu škody poškozeným F. K., částku 107.900 Kč, I. P., částku 160.400 Kč, M. Z., částku 179.503 Kč, J. P., částku 67.072 Kč, T. V., částku 4.134 Kč, M. Š., částku 5.100 Kč. Dále byla obviněnému V. L. uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozenému R. T., částku 289.280 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození R. T. a F. K. odkázáni se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byli poškození M. P., a P. J., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný V. L. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 4 To 135/2008, zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c), f), odst. 2 tr. ř. v odsuzující části a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu uznal obviněného V. L. vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a podle § 247 odst. 3 tr. zák. jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně se spoluobviněným D. D. náhradu škody poškozeným F. K., částku 67.900 Kč, I. P., částku 164.400 Kč a M. Z., částku 179.503 Kč. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. odvolací soud vrátil věc soudu prvního stupně ohledně skutků pod body 4), 6), a 7) výroku o vině napadeného rozsudku k novému projednání a rozhodnutí.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 4 To 135/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný zpochybnil názor odvolacího soudu, že skutková zjištění soudu prvního stupně pod body 1), 2), 3), 5) rozsudku jsou správná, úplná a plně odpovídají provedenému dokazování. Tvrdí, že skutek pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně nikdy nespáchal, a že jeho vina nebyla prokázána žádným usvědčujícím důkazem, a popřel, že by důkazy na sebe navazovaly, navzájem se doplňovaly a tvořily ucelený řetězec. Dodal, že v žádném případě nečekal na výsledky provedeného dokazování, ale již od počátku trestního řízení se doznával k trestným činům pod body 1), 3), 5) rozsudku soudu prvního stupně. Proto nesouhlasí se závěrem soudu, že jeho doznání nebylo kvalifikované. K výroku o náhradě škody uvedl, že soudy došly k nesprávnému závěru o výši způsobené škody, neboť mu nelze přičítat škodu za skutek pod bodem 2) rozsudku soudu druhého stupně. Rovněž vytkl soudu druhého stupně, že při stanovení výše škody nezapočítal změnu v obvyklé ceně odcizeného vozidla Škoda Octavia majitele J. G., a tudíž celková škoda nemohla přesáhnout částku 500.000 Kč. V důsledku nesprávného stanovení výše způsobené škody jako škody značné ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák. došlo podle obviněného i k nesprávné kvalifikaci skutku jako trestného činu podle § 247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Obviněný je přesvědčen, že k porušení zákona došlo i v případě ukládání trestů, když soud údajně nezohlednil jeho doznání ke skutkům pod body 1), 3), 5) rozsudku soudu prvního stupně jako polehčující okolnost, jakož i skutečnost, že poškozeným částečně nahradil způsobenou škodu. Zdůraznil, že poškozenému J. G. zaplatil celou škodu na movitých věcech v odcizeném vozidle ve výši 20.500 Kč, což doložil k dovolání složenkami prokazujícími tyto platby. Obviněný také poukázal na nepřiměřenou přísnost svého trestu ve srovnání s trestem spoluobviněného D. D.

Obviněný v dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 4 To 135/2008, a aby buď podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posouzen jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., nebo aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu dovolací soud sám rozhodl. Současně učinil v dovolání podnět předsedkyni senátu Okresního soudu v Mostě, aby podle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhla Nejvyššímu soudu přerušení výkonu trestu odnětí svobody.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný V. L. v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který má výlučně hmotně právní povahu, ve skutečnosti namítl vadné hodnocení důkazů ze strany soudů obou stupňů a zpochybnil skutkové závěry soudu druhého stupně. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze subsumovat ani výhrady týkající se způsobu zjištění výše škody, která vznikla v důsledku jednání obviněného, a to odcizením vozidla poškozeného J. G. Dovolatel v podstatě tvrdí, že soud druhého stupně při hodnocení důkazů nepostupoval v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a domáhá se, aby dovolací soud hodnotil důkazy jiným, pro něj příznivějším způsobem. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že právo na spravedlivý proces, jehož se obviněný rovněž dovolává, není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný zároveň brojí proti pravomocnému výroku o trestu rozsudku soudu druhého stupně. Uvedla, že jeho námitku směřující proti výroku o trestu nelze subsumovat pod žádný z dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení § 265b tr. ř., neboť ve vztahu k výroku o uložení trestu sice přichází v úvahu dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak podle tohoto ustanovení lze namítat jedině uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení přípustného druhu trestu mimo zákonnou trestní sazbu, nikoli uložení příliš přísného trestu. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že námitky obviněného V. L. vůči pravomocnému výroku o trestu nelze uplatnit ani v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jako jiné nesprávné hmotně právní posouzení .

Nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že obviněný nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, zakotvených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., a současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu z důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování apod.



Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné.

Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl nesprávné hodnocení důkazů, jakož i nesprávné posouzení výše způsobené škody. Obviněný označil skutková zjištění za neúplná a nesprávná, a namítl, že neexistuje žádný usvědčující důkaz, že spáchal skutek pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně. Rovněž zpochybnil výši způsobené škody s tím, že škoda ve skutečnosti nesplňuje podmínky značné škody ve smyslu ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák. Tímto se však domáhá změny právní kvalifikace teprve až v návaznosti na změnu hodnocení provedených důkazů. Obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňoval znaky trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Naopak učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Za námitku skutkového charakteru je nutno považovat i námitku, že soud druhého stupně při posouzení výše způsobené škody vycházel z nesprávně určené hodnoty odcizeného vozidla. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky. Zároveň zmínil v obecné rovině údajné porušení práva na spravedlivý proces a odkázal na ustanovení čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech, jakož i na ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, přičemž tuto námitku obviněný blíže nekonkretizoval. Nejvyšší soud k této námitce uvádí, že právo na spravedlivý proces není otázkou hmotně právního posouzení a dodává, že dovolací důvod není naplněn námitkami procesně právního charakteru.

Obviněný směřoval další své námitky proti výroku o trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný ve srovnání s trestem, který byl uložen spoluobviněnému D. D. Námitku údajné nepřiměřenosti trestu odnětí svobody opírá dále o názor, že při mírnější kvalifikaci skutku lze předpokládat i uložení mírnějšího trestu. Námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze je v dovolání úspěšně uplatňovat jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci se nelze zabývat námitkami proti výroku o trestu. Za jiné hmotně právní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Námitku nepřiměřené přísnosti trestu nelze podřadit pod žádný z taxativně vymezených důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. tudíž ji nelze uplatnit v rámci řízení o dovolání. Dovolatel svou námitkou o přísnosti uloženého trestu nenaplnil žádný z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Platí totiž, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. O odložení výkonu trestu odnětí svobody podle § 265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu nerozhodoval, neboť pro odklad výkonu trestu neshledal důvody.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. února 2009

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek