7 Tdo 1225/2013
Datum rozhodnutí: 20.11.2013
Dotčené předpisy: § 21 odst. 1 tr. zákoník, § 185 odst. 1 tr. zákoník, § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoník, § 185 odst. 2 písm. b) tr. zákoník



7 Tdo 1225/2013-18

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. listopadu 2013 v Brně dovolání obviněného J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 3 To 468/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 148/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 2. 11. 2012, sp. zn. 1 T 148/2012, uznal obviněného J. P. (dále jen obviněný ) vinným pokusem zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, které spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že dne 12. 6. 2012 kolem 01:00 hod. na přesně nezjištěném místě katastrálního území obce S. na území Rakouska, kam přijel osobním motorovým vozidlem zn. Subaru, bílé barvy, společně s poškozenou nezletilou P. B., kterou se pokusil znásilnit tak, že v kabině osobního vozidla nejprve sklopil zádové opěrky předních sedadel, poškozenou potom přemluvil k tomu, aby si vysvlékla mokré riflové kalhoty a přikryla se dekou, následně si nad poškozenou klekl, přičemž jí držel ruce nad hlavou, jednou rukou si vysvlékl kalhoty a poté jí roztáhl nohy. Poškozená se obviněného snažila nohama odstrčit a opakovaně mu říkala, aby jednání zanechal, i přes to jí jednou rukou vyhrnul tričko pod prsa a začal ji líbat na břiše, odhrnul jí kalhotky v rozkroku na stranu, zároveň si stáhl trenky a snažil se zavést úd do její pochvy, což se mu nepodařilo a ejakuloval mezi nohy poškozené na sedačku spolujezdce a na její kalhotky, přičemž v době svého jednání bezpečně věděl, že nezletilé poškozené P. B. není ještě osmnáct let a svým jednáním, ke kterému došlo v pozdních nočních hodinách, ohrozil její citový a mravní vývoj . Podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 18 T 52/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 9 To 290/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 3 To 468/2012, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že se nedopustil trestné činnosti, navrhuje vlastní verzi průběhu skutkového děje a snaží se ji prosadit. Poukázal na to, že při údajném znásilnění poškozená neutrpěla žádné zranění, ani neměla poškozené oblečení. Uvedl, že jediným důkazem svědčícím proti němu, je výpověď poškozené. Tato výpověď je však podle jeho názoru nevěrohodná. Namítl, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že se vůči poškozené dopustil pokusu zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku. Poukázal na to, že se soudy obou stupňů neřídily zásadami uvedenými v § 2 odst. 6 tr. ř. a v § 220 odst. 2 tr. ř., neboť provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch a zcela pominuly jeho obhajobu.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 3 To 468/2012, a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Obviněný uplatnil ve svém dovolání pouze skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. P. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Pokud jde o žádost obviněného o odložení výkonu trestu odnětí svobody, o tomto návrhu Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť z ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. vyplývá, že návrh na takový postup může Nejvyššímu soudu podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který však takový návrh na postup Nejvyššího soudu neučinil. Nejvyšší soud sám neshledal důvody podle § 265o odst. 1 tr. ř. pro odložení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. listopadu 2013

Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek