7 Tdo 1216/2005
Datum rozhodnutí: 19.10.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1216/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2005 dovolání obviněného J. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 3 To 176/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 2 T 167/2004 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 3 To 176/2005, a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 3. 2005, sp. zn. 2 T 167/2004.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Třebíči přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 3. 2005, sp. zn. 2 T 167/2004, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák.

Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej obviněný dopustil tím, že dne 10. 6. 2004 kolem 11:00 hod. na poli v k. ú. S., okres T., poblíž silnice, svým traktorem Zetor 6340, úmyslně najel přední částí traktoru do přední části stojícího motorového vozidla tov. zn. Lada Niva, Z. ú., a. s., s osádkou, provádějící geodetické práce pro letecké snímkování, čímž došlo k poškození kapoty motoru, předního čela, předního nárazníku, čelní masky, bočního blinkru, včetně laku LP, PP a PZ blatníku, v důsledku čehož vznikla Z. ú., a. s., P. s., P., škoda ve výši 33.709,- Kč.

Obviněnému byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené K., P., a. s., A. V. M., R., škodu ve výši 33.709,- Kč.

Odvolání obviněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 3 To 176/2005, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II.

Proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolání směřuje proti všem výrokům rozsudku.

V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že nesouhlasí s právním posouzením skutku jako trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., neboť podle něj nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Má za to, že vznik škody na voze Lada Niva sice byl prokázán, avšak jeho úmysl ji způsobit ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá a nemá oporu ani v provedených důkazech. Za této situace měl být podle jeho přesvědčení v souladu se zásadou in dubio pro reo obžaloby zproštěn.

Soudu prvního i druhého stupně obviněný vytýká, že se nevypořádaly s rozporem mezi výpověďmi svědků V. a B. a mezi nákresem policejního komisaře zachycujícím situaci na místě činu. Obviněný interpretuje tento nákres tak, že z něj podle jeho názoru plyne, že koleje dráhy jeho traktoru byly ve vzdálenosti minimálně 30 cm od pravé strany vozidla, takže o otisku pneumatiky traktoru na blatníku zmíněného vozidla je nutno pochybovat. Obviněný v dovolání dále uvedl, že na pole z cesty odbočil proto, aby zabránil případnému odjezdu vozidla, neboť chtěl od posádky zjistit, proč jezdí po jeho zasetém poli a případně s nimi dohodnout náhradu způsobené škody. Opakuje, že neměl v úmyslu do vozu Lada Niva narážet, ale k nárazu a vzniku škody došlo podle něj jen v důsledku pozdní reakce řidiče tohoto vozu.

Dovolatel dále napadá postup, jakým soudy stanovily výši vzniklé škody. Namítá, že oprava vozidla byla provedena ve větším rozsahu, než činila skutečná škoda. Má za to, že výše uplatněné náhrady škody neodpovídá provedené fotodokumentaci a podle jeho názoru je, s ohledem na starší typ předmětného vozidla, zjevně nepřiměřená.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení krajského soudu i rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Třebíči k dalšímu řízení.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.

Ve vyjádření uvedla, že dovolateli lze přisvědčit v tom, že skutek definovaný ve výroku o vině nepopisuje skutkový děj zcela přesně a soud se mu věnuje pouze v odůvodnění rozhodnutí. Má ovšem za to, že se jedná o pouhou formulační neobratnost či nepřesnost, která však podle ní nezpochybňuje skutkový závěr soudu. Jestliže obviněný tvrdí, že nedošlo k úmyslnému ani opakovanému střetu jím řízeného traktoru s vozidlem Lada Niva, jde z jeho strany o námitku skutkové povahy, jež nenaplňuje deklarovaný dovolací důvod a z hlediska dovolání jde proto podle ní o argument irelevantní. K námitkám ohledně výše způsobené škody nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že na rozsah nutné opravy nelze usuzovat jen ze stavu poškození vnějších součástí karoserie, neboť mohlo dojít i k dalším poškozením konstrukčních dílů navenek nepozorovatelných.

Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. V.a odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný dovolací důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz § 265f odst. 1 tr. ř., § 265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).

Nejvyšší soud shledal, že část námitek uplatněných v dovolání obviněného J. V.a shora uvedené podmínky nesplňuje. Jde o tu část námitek, kterými zpochybňoval závěry soudů ohledně průběhu skutkového děje. V této souvislosti brojil i proti způsobu, jakým soudy provedené důkazy podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotily. Jednalo se o námitky proti věrohodnosti výpovědí svědků V. a B., kterým soudy na rozdíl od výpovědi obviněného uvěřily, a na jejichž podkladě učinily závěr, že ke střetu vozidel nedošlo v důsledku nedobrždění vozu Lada Niva, nýbrž proto, že obviněný úmyslně do přední části tohoto vozu čelně narazil. Těmito námitkami obviněný vybočoval z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže Nejvyšší soud k nim při svém rozhodování nepřihlížel.

Naproti tomu námitka obviněného zpochybňující způsob stanovení výše škody, kterou měl podle závěru soudů na vozidle Lada Niva zjištěným skutkem způsobit, uplatněný dovolací důvod naplňovala. Objektivně a v souladu se zákonem provedené zjištění výše škody má totiž vliv nejen na zákonnost výroku o povinnosti obviněného hradit způsobenou škodu, ale v posuzovaném případě mělo určující dopad na správnost závěru o tom, zda jednání obviněného naplnilo znaky trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., resp. i na hodnocení stupně nebezpečnosti činu.

Znaky trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. měl obviněný naplnit tím, že poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.

Jak již Nejvyšší soud uvedl shora, vycházeje ze skutkových zjištění soudů, shledává dostatečně podloženým závěr o úmyslném poškození cizí věci obviněným. Ten jednoznačně plyne ze skutkových závěrů soudů výslovně uvedených ve výroku okresního soudu ( úmyslně najel přední části traktoru do přední části stojícího vozidla Lada Niva ).

Za škodu nikoli nepatrnou se přitom v souladu s § 89 odst. 11 tr. zák. považuje škoda dosahující nejméně částky 5.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že ve výroku rozsudku okresního soudu se uvádí čímž došlo k poškození kapoty motoru, předního čela, předního nárazníku, čelní masky, bočního blinkru, včetně laku LP, PP a PZ blatníku, v důsledku čehož vznikla Z. ú., a.s., škoda ve výši 33.709,- Kč , mohlo by se zdát, že i druhá část skutkové podstaty trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. byla naplněna. Námitky dovolatele ve vztahu ke způsobu stanovení výše škody však shledává Nejvyšší soud plně opodstatněné.

Podle § 89 odst. 12 tr. zák. obecně platí, že při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav.

Z textu ust. § 89 odst. 12 tr. zák. je zřejmé (a potvrzuje to např. i rozhodnutí publikované pod č. 39/2002 Sb. rozh. trest.), že kritéria pro stanovení výše škody nejsou alternativami, nýbrž je mezi nimi určitá hierarchie, když primárním hlediskem je hledisko ceny, za kterou se věc v době a místě činu obvykle prodává, a teprve v případě, kdy nelze výši škody takto zjistit, je použitelné některé z dalších dvou hledisek.

V případě škody způsobené poškozením motorového vozidla je přitom nutno zjišťovat, o jakou hodnotu se v důsledku poškození cena vozidla, za kterou se v době a místě činu obvykle prodává, snížila, a teprve nelze-li takto výši škody zjistit, je možno vycházet z účelně vynaložených nákladů na uvedení vozidla v předešlý stav jeho opravou (shodně viz č. 32/1994 Sb. rozh. trest.). Navíc při poškození věci starší je nutno vždy přihlížet k eventuálnímu snížení její hodnoty (viz č. 33/1967 Sb. rozh. trest.) v důsledku jejího opotřebení, což platí zejména u automobilů, jejichž hodnota užíváním klesá relativně rychle.

Při stanovené škody podle sekundárního kritéria je pak nutno vycházet skutečně z účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav, ke zhodnocení, o něž byla opravou původní hodnota věci zvýšena, se nepřihlíží (k tomu viz č. 31/1972 Sb. rozh. trest.).



Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného konstatoval, že v posuzovaném případě soudy uvedená pravidla pro stanovení výše způsobené škody nerespektovaly.

Jak je patrné z obsahu spisu, soudy bez dalšího převzaly jako výši škody způsobené obviněným částku, kterou si účtovala firma provádějící opravu poškozeného vozu.

Z obsahu spisu přitom není zřejmá skutečnost, která by bránila stanovit výši způsobené škody podle kritéria, které je nutno mít při respektování § 89 odst. 12 tr. zák. za primární, a sice vyčíslením hodnoty, o jakou se snížila cena vozidla v důsledku činu obviněného.

Nicméně postup soudů v posuzované věci budí pochybnosti i pro případ, že by při stanovení výše škody bylo nutno vycházet ze sekundárního kritéria účelně vynaložených nákladů na uvedení vozidla v předešlý stav jeho opravou. I v tomto směru shledává Nejvyšší soud námitky dovolatele vzhledem k dosud provedenému dokazování opodstatněné.

Za účelně vynaložené náklady lze považovat jen ty, které vedou k odstranění skutečně způsobené škody. Nelze připustit, aby do způsobené škody byly započítány i náklady za práce, které se škodou způsobenou trestným činem bezprostředně nesouvisely, resp. vedly k opravě a vylepšení poškozené věci nad rámec škody způsobené trestným činem, pro který byl obviněný odsouzen. Soudy v posuzovaném případě bez dalšího převzaly při stanovení výše škody celkovou částku účtovanou firmou O. S. za opravu poškozeného vozu Lada Niva, aniž by se výší jednotlivých položek vyúčtování a jejich opodstatněností blíže zabývaly.

Přitom se zřetelem na protokol o ohledání vozu (viz č. l. 4), připojenou fotodokumentaci, i výpovědi svědků L. V. a Z. J. lze mít o nezbytnosti některých účtovaných prací a jejich rozsahu důvodné pochybnosti.



V první řadě nebylo nijak prověřováno, zda bylo skutečně nezbytné vyměnit za nové všechny díly, které byly nárazem poškozeny (tj. kapotu motoru, přední čelo, přední nárazník i čelní masku), když podle fotodokumentace nejde o výraznější poškození (např. nárazník je jen mírně prohnutý). Soudy nebraly v potaz, zda by přinejmenším v případě některých nahrazených částí nepostačovala jejich oprava klempířem.

Pochybnosti, které nebyly nijak odstraněny, vzbuzuje i to, zda bylo nezbytné (a v příčinné souvislosti s jednáním obviněného) lakování prakticky všech nových dílů a zejména obou předních blatníků a dokonce i jednoho ze zadních blatníků. Je rovněž pochybné, zda na opravu vozu bylo třeba 24 hodin, které účtovala firma O. S. jako klempířské práce, ačkoliv ty spočívaly jen ve výměně poškozených dílů za nové. Pokud se pak ve vyúčtování hovoří o dalších položkách, ty zjevně nemohly vysvětlit takový rozsah prací a je sporné, zda je možno je dávat do bezprostřední souvislosti s jednáním obviněného.

Za shora popsané situace, vzbuzuje vyúčtování opravy poškozeného vozu firmou O. S. oprávněné pochybnosti, zda není nadsazené, resp. zda rozsah provedených prací výrazně nepřesáhl skutečnou potřebu uvedení vozu do původního stavu. Vzhledem k tomu, že stanovení výše škody je určující nejen pro výrok o náhradě škody, ale i pro výrok o vině obviněného, resp. pro eventuální posouzení stupně nebezpečnosti jeho jednání, považuje Nejvyšší soud za nezbytné shora uvedené nedostatky odstranit a uvedené pochybnosti rozptýlit prostřednictvím přibrání znalce kompetentního k posouzení shora naznačených otázek. Na něm bude, aby vycházeje ze zjištěného poškození vozidla stanovil výši škody podle primárního kritéria uvedeného v § 89 odst. 12 tr. zák. a teprve pokud by to nebylo možné, aby stanovil výši škody na podkladě kritéria účelně vynaložených nákladů na uvedení vozu Lada Niva v předešlý stav. Přitom musí mít na zřeteli námitky vůči rozsahu, adekvátnosti provedených oprav a jejich bezprostřední souvislosti s poškozením způsobeným jednáním obviněného.

Bez prověření správnosti zjištěné výše škody považuje Nejvyšší soud výrok o vině obviněného za předčasný a důkazně nedostatečně podložený.

IV.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného J. V.a podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2005 i rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 3. 2005 a podle § 265k odst. 2 tr. ř. také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Třebíči přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Na okresním soudu bude, aby dokazování doplnil ve shodě s pokyny Nejvyššího soudu rozvedenými shora, eventuálně i v širším rozsahu, bude-li to sám považovat ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. za nezbytné, a na tomto podkladě při respektování ust. § 89 odst. 12 tr. zák. a shora citované judikatury opětovně přistoupil k vyčíslení škody, kterou obviněný J. V. zjištěným skutkem způsobil. Teprve poté bude možno učinit závěr o tom, zda obviněný svým jednáním naplnil znaky trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., eventuálně jiného trestného činu, a objektivně rozhodnout o případném trestu, resp. povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr