7 Tdo 1209/2013
Datum rozhodnutí: 13.11.2013
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoník



7 Tdo 1209/2013-83

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 11. 2013 o dovolání obviněného J. C., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 7 To 240/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 6 T 169/2011 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. C. o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í


Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. 6 T 169/2011, byl obviněný J. C. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Litoměřicích v podstatě v tom, že obviněný od 4. 10. 2010 do 27. 4. 2011 prostřednictvím internetových inzertních zprostředkovatelských portálů nabízel k prodeji palivové a stavební dřevo, brikety, pelety a palubky, ačkoli tímto zbožím nedisponoval, po obdržení poptávky vystupoval vůči zákazníkům neoprávněně jménem skutečných jednatelů různých obchodních společností nebo pod smyšleným jménem jako jejich zaměstnanec, na základě elektronické nabídky a následně zaslané faktury vylákal od poškozených zálohu nebo celou kupní cenu nabízeného zboží, které nedodal, a způsobil tak 170 poškozeným specifikovaným ve výroku o vině celkovou škodu ve výši 1 546 740 Kč.

O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o vině a dalším výrokům, státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a jeden z poškozených proti tomu, že ohledně něho chybí výrok o náhradě škody, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 7 To 240/2012. Z podnětu odvolání poškozeného byl rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích podle § 259 odst. 3 tr. ř. doplněn dalším výrokem o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. a odvolání obviněného a státního zástupce byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněné námitky vymezil obecnými konstatováními tak, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly v jeho věci objektivně a v souladu se zásadou in dubio pro reo , že odvolací soud se nezabýval jeho námitkami a celou věc nesprávně vyhodnotil , že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, že nikdy nejednal v rozporu se zákonem a že nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu . Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je m i m o ř á d n ý opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat jen to, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je nutno zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Obviněný v podaném dovolání neuplatnil žádnou konkrétní námitku v tom smyslu, že by skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Litoměřicích a z kterého v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem, nenaplňoval znaky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by svým obsahem odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tímto dovolacím důvodem není ani všeobecně formulovaná námitka, podle které obviněný nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu , protože z celkového kontextu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný vztahoval i tuto námitku nikoli ke skutkovému stavu, který zjistily soudy, ale k jiné skutkové verzi vyplývající z jeho obhajoby, v níž spáchání skutku v podstatě zcela popíral a odmítal usvědčující důkazy.

Paušální, povšechný a nekonkrétní obsah podaného dovolání staví uplatněné námitky mimo deklarovaný dovolací důvod. K tomu přistupuje i evidentně skutková povaha těchto námitek, z jejichž obsahu a smyslu vyplývá, že směřují k tomu, aby byla zvrácena skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má oporu v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. Nejvyšší soud však k takovému zásahu musí mít odpovídající podklad v konkrétně uplatněných námitkách, které jsou obsahem dovolání. Podnětem k přezkumu Nejvyššího soudu nemohou být jen všeobecná konstatování dovolatele v tom smyslu, že soudy či jiné orgány činné v trestním řízení nepostupovaly objektivně, že porušily zásadu in dubio pro reo , že se nezabývaly jeho obhajobou, že věc nesprávně vyhodnotily, že porušily jeho právo na spravedlivý proces apod., pokud tato konstatování nejsou podložena nějakými blíže formulovanými námitkami, jimiž jsou vytýkaná pochybení konkretizována. Ani těmto hlediskům podané dovolání neodpovídá.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

Vzhledem k výraznějšímu časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Ve stavu způsobilém k rozhodnutí o podaném dovolání byla věc předložena Nejvyššímu soudu dne 24. 10. 2013. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k žádným průtahům.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. listopadu 2013

Předseda senátu : JUDr. Petr Hrachovec