7 Tdo 1204/2013
Datum rozhodnutí: 20.11.2013
Dotčené předpisy: § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř., § 307 odst. 1 tr. ř.



7 Tdo 1204/2013-20
U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. listopadu 2013 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného J. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 4 To 341/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 199/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 4 To 341/2012, a usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 10 T 199/2012.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Českém Krumlově p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 10 T 199/2012, podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř. a § 307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastavil trestní stíhání obviněného J. Č. (dále jen obviněný ) pro skutek, v němž byl spatřován přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že jako řidič ČSAD Jihotrans České Budějovice, a. s., řídil dne 16. 5. 2012 okolo 9:50 hod. v katastru obce D. T. , okr. Č. K. , ve směru od Č. B. do Č. K. autobus zn. Irisbus SFR 160, v němž cestovalo minimálně 20 cestujících, přičemž za autobusovou zastávkou u D. T. u odbočky na Z. začal náhle z nezjištěných příčin najíždět s autobusem ke středu komunikace, přičemž byl upozorňován dálkovými světly a zvukovými znameními na nebezpečnou situaci protijedoucím vozidlem zn. Opel, který řídil svědek P. Š. , na světelná znamení však nereagoval, plynule vjel do protisměru, kde sjel mimo komunikaci, narazil do dopravní značky a skončil převrácen na levém boku mimo vozovku; protijedoucí řidič osobního vozidla svědek P. Š. na vzniklou situaci reagoval tím, že strhl řízení svého vozidla vpravo mimo komunikaci, aby nedošlo k čelnímu střetu s autobusem a zastavil v poli, na jeho vozidle vznikla totální škoda, on sám však nebyl zraněn, při nehodě došlo k dvěma lehčím zraněním cestujících v autobusu, a to G. V. , který utrpěl lehké zhmoždění lebky a A. S. , která utrpěla podvrtnutí a naražení krční, hrudní a bederní páteře s dobou léčení cca dva týdny, na autobusu vznikla škoda 188.000,- Kč, ostatní cestující žádná zranění neutrpěli . Podle § 307 odst. 3 tr. ř. soud stanovil obviněnému zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 4 To 341/2012, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou stížnost státní zástupkyně podanou proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 10 T 199/2012.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal nejvyšší státní zástupce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a l) tr. ř. Poukázal na to, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání obviněného J. Č. stanovené v § 307 odst. 1 tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů podmíněně zastavily trestní stíhání obviněného, aniž by aplikovaly také ustanovení § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť obviněného nevyzvaly, aby se zavázal, že se během zkušební doby zdrží činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, v tomto případě řízení motorových vozidel všech druhů. Uvedl, že ustanovení § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. je normou kogentní, takže při splnění zákonných podmínek je soud povinen postupovat podle této normy. Poukázal na to, že aplikaci tohoto ustanovení vyžadovala povaha a závažnost spáchaného přečinu. Bez ohledu na okolnosti svědčící ve prospěch obviněného zůstává totiž vjetí autobusu plného cestujících do protisměru, vyjetí mimo vozovku a jeho převrácení na bok s následným vyjetím dalšího vozidla ze silnice závažnou dopravní nehodou, která značnou měrou ohrožovala životy a zdraví mnoha osob.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 4 To 341/2013, a usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 10 T 199/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českém Krumlově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný ve vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že nebylo podáno oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť bylo podáno náměstkem nejvyššího státního zástupce Mgr. Pavlem Pukovcem. Uvedl, že do konce lhůty stanovené zákonem pro podání dovolání zbývalo ode dne vyhotovení dovolání 47 dní, tedy zhruba měsíc a půl. Obviněný je proto přesvědčen, že nejvyšší státní zástupce měl za tuto dobu možnost podat dovolání sám a poukázal i na stanovisko uvedené v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyšší soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 15 Tdo 354/2011, že je na nejvyšším státním zástupci, aby si zorganizoval svou práci a přítomnost na pracovišti tak, aby v zásadě mohl výlučně pravomoci svěřené mu zákonem vykonávat osobně a nikoli prostřednictvím svých náměstků . Podle názoru obviněného pokud náměstek nejvyššího státního zástupce podal dovolání již fakticky na počátku lhůty k podání dovolání, je tento postup v rozporu s ustanovením § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Dále uvedl, že při posouzení, zda bylo nutné aplikovat i ustanovení § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř., je zapotřebí komplexně posoudit poměry obviněného, okolnosti spáchaného přečinu a jeho povahu a závažnost a vzhledem k těmto okolnostem soudy obou stupňů nebyly povinny aplikovat ustanovení § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce, neboť bylo podáno neoprávněnou osobou nebo aby podle § 265j tr. ř. zamítl toto dovolání, neboť není důvodné, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno náměstkem nejvyššího státního zástupce v jeho zastoupení jako osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce právně relevantně namítl, že soudy obou stupňů neaplikovaly v této trestní věci ustanovení § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř.

Podle § 307 odst. 1 tr. ř. soud může v řízení o přečinu se souhlasem obviněného a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže

a) obviněný se k činu doznal,

b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,

c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,

a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.

Podle § 307 odst. 2 tr. ř. je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v § 307 odst. 1 tr. ř. a

a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, nebo

b) složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,

a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.

Nejvyšší soud přisvědčil námitce nejvyššího státního zástupce. Ustanovení § 307 odst. 2 tr. ř. není formulováno jako dispozitivní norma, jejíž užití by bylo ponecháno na volné úvaze soudu, ale je kogentní normou, podle které je soud povinen postupovat při splnění všech zákonných podmínek. V trestní věci obviněného soudy obou stupňů správně aplikovaly ustanovení § 307 odst. 1 tr. ř., neboť byly splněny všechny zákonné podmínky stanovené tímto ustanovením. Trestní stíhání obviněného bylo vedeno pro přečin, obviněný se k činu doznal, vyslovil souhlas s podmíněným zastavením trestního stíhání, byla učiněna potřebná opatření k náhradě škody a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu bylo možné důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.

Pro posouzení, zda soudy obou stupňů opomněly aplikovat také ustanovení § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř., je nutné vycházet ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, ze kterých vyplývá, že obviněný jako profesionální řidič společnosti ČSAD Jihotrans České Budějovice, a. s., řídil na pravidelné lince autobus, v němž cestovalo minimálně 20 cestujících, přičemž u obce D. T. začal náhle z nezjištěných příčin najíždět s autobusem ke středu komunikace, poté plynule vjel do protisměru, kde se téměř střetl s protijedoucím vozidlem, jehož řidič na poslední chvíli strhl řízení vpravo mimo komunikaci, a autobus skončil převrácen na levém boku mimo vozovku. Při nehodě byli zranění dva cestující autobusu, na autobusu byla způsobena škoda 188.000,- Kč, na protijedoucím autě byla způsobena totální škoda, ostatní cestující žádná zranění neutrpěli.

Z takto vymezených skutkových zjištění je zřejmé, že se obviněný dopustil přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v souvislosti s řízením motorového vozidla a vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu, soudy obou stupňů měly aplikovat ustanovení § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. a vyzvat obviněného, aby se během zkušební doby zdržel řízení motorových vozidel všech druhů. I když při nehodě došlo pouze k lehčím zraněním dvou cestujících a zaměstnavatel obviněnému nařídil jízdu, přestože nebyla dodržena přestávka na jeho pravidelný odpočinek, je nutné zdůraznit, že vjetí autobusu plného cestujících do protisměru, vyjetí mimo vozovku a jeho převrácení na bok s následným vyjetím dalšího vozidla ze silnice je závažnou dopravní nehodou, při které bylo značně ohroženo na životě a zdraví mnoho osob a jen náhodou nedošlo k daleko tragičtějším následkům této dopravní nehody. Je tak naplněna zákonná podmínka uvedená v § 307 odst. 2 písm. a) tr. ř. spočívající v tom, že je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, soud rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v § 307 odst. 1 tr. ř. a zaváže se, že se během zkušební doby zdrží činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, v tomto případě řízení motorových vozidel všech druhů.

Nejvyšší soud proto shledal, že byl naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť odvolací soud rozhodl o zamítnutí stížnosti státní zástupkyně proti usnesení soudu prvního stupně o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného, ačkoliv předcházející řízení bylo zatíženo vadou zakládající uvedený důvod dovolání.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť předchozí řízení bylo zatíženo vadou zakládající důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.

Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že podání dovolání náměstkem nejvyššího státního zástupce v jeho zastoupení není důvodem pro odmítnutí tohoto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je sice jediným ze zákona oprávněným státním zástupcem v celé soustavě státního zastupitelství, který může ve smyslu § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. podat dovolání. To ovšem na druhé straně neznamená, že by toto ustanovení vylučovalo, aby za splnění zákonných podmínek stanovených v § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, podal dovolání v jeho zastoupení náměstek nejvyššího státního zástupce. Není totiž správné stavět tato ustanovení proti sobě v tom smyslu, že ustanovení § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. vylučuje použití ustanovení § 8 odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Tato ustanovení nejsou vůči sobě ve vztahu speciality, ale jde o ustanovení, která je třeba vykládat ve vzájemné souvislosti a v návaznosti na sebe, neboť z nich vyplývá, že zásadně, pokud tomu nic nebrání, vykonává výlučné oprávnění podat dovolání sám nejvyšší státní zástupce, jestliže však výkonu tohoto oprávnění, stejně jako jiného výlučného oprávnění brání určitá podstatná překážka tak, jako tomu bylo i v tomto případě, uplatní se ustanovení § 8 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, o zákonném zastoupení nejvyššího státního zástupce jeho náměstky v pořadí a v rozsahu jím stanoveném (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 15 Tdo 354/2011).

Nejvyšší soud z těchto důvodů podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 4 To 341/2012, a usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 10 T 199/2012, podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českém Krumlově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém projednání a rozhodnutí věci je Okresní soud v Českém Krumlově vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto usnesení (§ 265s odst. 1 tr. ř.). O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. listopadu 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek