7 Tdo 120/2007
Datum rozhodnutí: 06.03.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 120/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. března 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněné G. Š., které podala proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 3 To 547/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 3 T 68/2005, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 3 To 547/2006.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 3 T 68/2005, byla obviněná uznána vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustila tím, že dne 24. 5. 2004 v době od 17:15 do 18:15 hod. v J. H. v kanceláři autopůjčovny J. H., ul. P. K., využila nepozornosti majitele J. H. a zmocnila se klíčků od vozidla zn. Škoda Fabia, pomocí klíčů pak odcizila zmíněný automobil, který byl zaparkován na ulici před půjčovnou, s vozidlem pak odjela, poškozenému jej nikdy nevrátila a naložila s ním blíže nezjištěným způsobem, čímž poškozenému J. H. způsobila škodu ve výši 220.000,- Kč.

Za to byla odsouzena podle § 247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 1,5 roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3,5 roku, a to s tím, aby ve zkušební době podle svých sil a schopností uhradila poškozenému J. H. trestným činem způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo také rozhodnuto o uplatněnému nároku poškozeného J. H. na náhradu škody.

Odvolání obviněné proti citovanému rozsudku soudu I. stupně, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 3 To 547/2006, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tj. porušení ustanovení o přítomnosti obviněné ve veřejném zasedání odvolacího soudu, spatřuje obviněná v tom, že v rozhodné době neobdržela žádné předvolání, ačkoliv se zdržovala v místě trvalého bydliště, na počátku měsíce srpna 2006 odjela na dovolenou do I. a teprve po návratu z dovolené našla ve schránce výzvu pošty. Je toho názoru, že odjezdem na dovolenou se nedopustila jednání, na které dopadá ustanovení § 64 odst. 2 tr. ř. a nejednala ve snaze vyhnout se trestnímu řízení. Odvolací soud, že ale přesto ve věci jednal dne 16. 8. 2006.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. nesprávné právní posouzení skutku, spatřuje obviněná v tom, že žalovaný skutek není trestným činem, jak tomu nasvědčují jí uvedené důkazy, které však soudy obou stupňů odmítly jako nevěrohodné, a to zejména výpověď jejího manžela. Namítá, že hodnocení důkazů bylo provedeno v rozporu se zásadami obsaženými v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., nebyly náležitě přezkoumány všechny okolnosti případu a zejména její tvrzení, že se v kritický den nacházela na konzulárním úřadu ČR v B., o čem svědčilo vízum udělené toho dne jejímu manželovi. Navrhla proto, aby bylo podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení odvolacího soudu zrušeno a podle § 265l odst. 1 tr. ř. bylo krajskému soudu přikázáno věc znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že pokud bylo vyrozumění o veřejném zasedání doručováno zásilkou do vlastních rukou ve smyslu § 64 odst. 1 písm. c) tr. ř., a to na adresu, kterou udala jako adresu pro doručování, je v zásadě bez významu, zda se zdržovala v místě doručování, když na její případ dopadá ustanovení § 64 odst. 2 tr. ř. V takovém případě nebyla porušena žádná ustanovení o přítomnosti obviněné ve veřejném zasedání, ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

K námitkám obviněné ohledně důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že tyto ve skutečnosti tomuto důvodu neodpovídají a věcně jej nenaplňují. Jejich podstatou jsou totiž výhrady skutkové povahy, neboť směřují do rozsahu dokazování a způsobu hodnocení důkazů. Obviněná tak vychází z jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly oba nižší soudy. Mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, pak státní zástupkyně neshledává žádný rozpor a nejde tak o případ jejich extrémního nesouladu.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to v neveřejném zasedání.

Protože námitky obviněné uplatněné v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. jsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, Nejvyšší soud se jimi zabýval a zjistil, že jsou důvodné.

Podle § 64 odst. 2 tr. ř. platí, že nevyzvedne-li si adresát zásilku (do vlastních rukou) do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.

Obviněná v dovolání namítá, že se v době doručování v místě doručování nezdržovala, což svědčí pro závěr, že se nemůže uplatnit první podmínka zákonné fikce doručení ve smyslu § 64 odst. 2 tr. ř. Odvolací soud v tomto směru žádné zjištění neučinil a naopak je zřejmé, že vycházel z fikce doručení podle § 64 odst. 2 tr. ř. na adresu, kterou obviněná označila pro účely doručování ve smyslu § 55 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Z protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu ze dne 16. 8. 2006 (č. l. 164 tr. spisu) je zřejmé, že vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo obviněné doručováno na adresu jejího trvalého bydliště v R. r., jak to konečně je zřejmé i z nedoručené zásilky na č. l. 163 tr. spisu. Ač obviněné bylo v průběhu trestního stíhání doručováno na tuto adresu a ona si také zásilky řádně přebírala, nemůže být při doručování na tuto adresu uplatněna druhá fikce doručení podle § 64 odst. 2 tr. ř., pokud adresát tuto neoznačil pro účely doručování. Tak je tomu i v případě obviněné, která opakovaně uvedla jako adresu pro účely doručování J. H., V. (viz č. l. 23 a 67 tr. spisu). Z obsahu spisu přitom nevyplývá, že by tuto adresu pro účely doručování obviněná změnila.

Odvolací soud tak svým postupem, kdy konal dne 16. 8. 2006 veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněné, ač tato nebyla řádně o jeho konání vyrozuměna, odepřel obviněné její právo osobně se zúčastnit veřejného zasedání o jejím odvolání a uplatnit v jeho průběhu práva, které obviněné trestní řád poskytuje. Došlo tak k porušení ustanovení o přítomnosti obviněné ve veřejném zasedání a ve věci byl naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Na druhé straně nedošlo námitkami obviněné k naplnění druhého uplatněného důvod dovolání. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z konkrétních námitek obviněné, jak byly výše podrobně uvedeny, je zřejmé, že těmto požadavkům neodpovídají a nejsou proto způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tvrzení obviněné, že žalovaný skutek není trestným činem podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. totiž nevychází ze skutku jak byl zjištěn soudem I. stupně, ale naopak vychází z jeho popření s tím, že soud nesprávně jako nevěrohodné odmítl obviněnou navržené důkazy, že důkazy nesprávně soudy hodnotily v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. a nepřezkoumaly náležitě všechny okolnosti případu. Obviněná tak jednoznačně vychází ze své verze, že se žalovaného jednání nedopustila tak, jak to zjistily soudy v původním řízení. Takovéto námitky ale nejsou způsobilé naplnit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Vzhledem k zjištěnému porušení ustanovení o přítomnosti obviněné ve veřejném zasedání, ale nemohlo usnesení odvolacího soudu z hlediska zákonnosti obstát a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozhodnutí.

Úkolem odvolacího soudu bude, aby za dodržení všech zákonných podmínek, znovu odvolání obviněné projednal a rozhodl o něm.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. března 2007



Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš