7 Tdo 1199/2005
Datum rozhodnutí: 06.10.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1199/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 10. 2005 o dovolání obviněného S. L., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 8 To 248/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 50/2005 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. L. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. 2 T 50/2005, byl obviněný S. L. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.

Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že dne 4. 2. 2005 v době od 02:30 hodin do 03:20 hodin v D., s dvěma dosud neustanovenými osobami poté, co již ze strany dvou neustanovených osob došlo k násilnému vniknutí do vozidla a poškození spínací skříňky, se pokusil odcizit osobní motorové vozidlo černé barvy tovární zn. VW Golf IV v hodnotě 350.000,- Kč, majitele J. P. R., státního občana SRN, které bylo zaparkováno v D. ve V. ulici před domem, když vozidlo odtlačili zhruba 30 metrů od místa, kde bylo zaparkováno, v úmyslu je odcizit, avšak k jeho odcizení nedošlo, neboť byli na místě vyrušeni policejní hlídkou, z místa utekli, ale obviněný byl po krátké chvíli hlídkou dostižen a zadržen, přičemž tohoto jednání se obviněný S. L. dopustil poté, co byl na základě rozsudku Okresního soudu Plzeň město ze dne 28. 6. 2004, sp. zn. 5 T 52/2004, který nabyl právní moci dnem 30. 8. 2004, odsouzen pro trestné činy podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a § 257 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který vykonal dnem 7. 9. 2004.

Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Odvolání obviněného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 8 To 248/2005, zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako opožděné. Tímto usnesením současně zamítl žádost obviněného o navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku okresního soudu.

II.

Proti usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

V první části odůvodnění svého dovolání obviněný na podporu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že odvolací soud podle jeho názoru nesprávně posoudil otázku včasnosti odvolání a v důsledku toho je nesprávně zamítnul jako opožděně podané. Trval na tom, že rozsudek okresního soudu mu byl doručen nikoli 4. 5. 2005, nýbrž dne 5. 5. 2005. Lhůta k podání odvolání proto podle něj počala běžet dnem 6. 5. 2005 a skončila dne 13. 5. 2005, kdy bylo odvolání předáno k poštovní přepravě. Proto je obviněný s odkazem na § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř. považuje za včas podané. Podle přesvědčení obviněného datum doručení rozsudku okresního soudu odpovídá datu uvedenému v jeho dopise a koresponduje rovněž s datem uvedeným na podacím razítku pošty, tj. 6. 5. 2005, a dále s datem, kdy byla zásilka doručena obhájci, tj. dne 9. 5. 2005. Dovolatel vyslovil podezření, že se zásilkou bylo manipulováno, čemuž odpovídá razítko 4. 5. 2005, uvedené na obálce. Připustil, že ze zprávy V. s. ČR sice vyplývá, že rozsudek okresního soudu mu měl být doručen již dne 4. 5. 2005, nicméně krajský soud měl podle jeho názoru provést ještě další šetření k objasnění skutečností rozvedených v žádosti o navrácení lhůty k podání odvolání. Obviněný je tak přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu věci a je tudíž nezákonné.

V další části dovolání obviněný namítl, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí odvolacího soudu je podle něj rovněž dán dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozsudek okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Na podporu tohoto dovolacího důvodu poukazuje obviněný na své odvolání ze dne 13. 5. 2005. Podle jeho názoru okresní soud pochybil, když vzal za podklad svých skutkových zjištění výpovědi svědků M. a P.. Obviněný okresnímu soudu dále vytýká, že se podle jeho mínění nevypořádal s jeho námitkou, podle níž protokol o jeho výpovědi byl doslovně přepsán z úředního záznamu o jeho výpovědi. To obviněný vysvětloval tím, že měl obavy z jednání policie vůči své osobě, pokud by nesetrval na původní výpovědi. Za pravdivou označil obviněný až svou výpověď v hlavním líčení. Podle obviněného soudy neměly k dispozici žádné přímé důkazy, které by svědčily o jeho vině.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí krajského soudu a přikázal mu, aby projednal odvolání obviněného ze dne 13. 5. 2005.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 256h odst. 2 tr. ř. do data neveřejného zasedání Nejvyššího soudu písemně nevyjádřila.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů uvedených v dovolání, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu.

První alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je naplněna tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tak tomu je v případě zamítnutí odvolání z tzv. formálních důvodů například podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, nebo tehdy, bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.). Jinými slovy, tento dovolací důvod je naplněn tehdy, pokud odvolací soud měl odvolání přezkoumat po věcné stránce (meritorně), avšak namísto toho je bez věcného přezkoumání zamítl nebo odmítl z formálních důvodů (např. jako opožděně podané), ačkoli zákonné podmínky pro takový postup nebyly splněny. Prostřednictvím dovolání podaného z tohoto důvodu se lze proto domáhat věcného přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně v řádném opravném řízení, které soud druhého stupně v rozporu se zákonem neprovedl.

Druhou alternativou je, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto případě nezáleží na tom, z jakých důvodů byl řádný opravný prostředek zamítnut či odmítnut, rozhodné je, že řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadou, která naplňuje některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

Z obsahu odůvodnění dovolání obviněného je zřejmé, že dovolatel jej opřel jak o alternativu první, neboť v dovolání výslovně uvedl, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o odmítnutí jeho opravného prostředku, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem, tak o alternativou druhou, neboť má rovněž za to, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud nicméně na podkladě přezkoumání předloženého spisového materiálu shledal dovolání obviněného S. L. zjevně neopodstatněným.

Ve vztahu k uplatněné první alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí následující.

Z obsahu spisu je zřejmé, že písemné vyhotovení rozsudku nalézacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 4. 5. 2005. Jeho obhájci JUDr. K. B. pak byl rozsudek nalézacího soudu doručen dne 28. 4. 2005 a státnímu zástupci dne 27. 4. 2005 (blíže viz dodejky na č. l. 144 spisu).

Proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce písemně odvolání, které bylo podáno na poštu dne 13. 5. 2005 (viz razítko na obálce na č. l. 169 spisu). Zároveň byla okresnímu soudu dne 19. 5. 2005 zaslána osobně obviněným žádost o navrácení lhůty, v níž připouštěl, že odvolání podal opožděně, avšak vysvětloval to nedorozuměním se svým obhájcem (č. l. 172 - 173 spisu). Tato pak byla doplněna přípisem jeho obhájce ze dne 23. 5. 2005 (č. l. 179).

Odvolání obviněného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 8 To 248/2005, zamítl zcela v souladu se zákonem podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané.

Z obsahu spisu je zřejmé, že krajský soud za účelem prověření námitek obviněného zpochybňujících datum převzetí písemného vyhotovení rozsudku okresního soudu obviněným vyžádal od V. s. ČR V. P. kopii doručovací knihy, z níž bylo jednoznačně zjištěno, že obviněnému byl opis překladu předmětného rozhodnutí doručen dne 4. 5. 2005. Odvolací soud se tak zcela opodstatněně neztotožnil s tvrzením obviněného, že opis rozsudku okresního soudu obdržel až dne 5. 5. 2005.

Podle § 248 odst. 1 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku.

Podle § 248 odst. 2 tr. ř. jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.

Jestliže byl tedy rozsudek obviněnému doručen dne 4. 5. 2005, konec zákonné lhůty k podání odvolání tak připadl na čtvrtek 12. 5. 2005. Odvolání obviněného však bylo podáno až dne 13. 5. 2005.

Pro úplnost je nutno poznamenat, že rozsudek okresního soudu obsahoval řádné poučení o opravném prostředku v souladu se shora uvedenými ustanoveními.

Nejvyšší soud proto uzavřel, že v posuzovaném případě byly splněny zákonné podmínky, aby Krajský soud v Plzni odvolání obviněného zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako opožděné a důvodně nevyhověl jeho žádosti o navrácení lhůty. To je ve smyslu § 61 odst. 1 tr. ř. možno z důležitých důvodů. Ty sice nejsou přímo v trestním řádu blíže specifikovány, ale k jejich výkladu slouží podrobná judikatura. Podle ní se za důležité důvody považují např. onemocnění v posledních dnech lhůty, bránící podat opravný prostředek, úmrtí či jiná vážná událost v rodině obviněného či obhájce, živelná pohroma, která zabránila obviněnému či obhájci v podání opravného prostředku. Rozhodovací praxe sem řadí i nesprávné právní poučení obviněného. Důležité důvody proto musí mít charakter zásadní překážky bránící podání odvolání, a to překážky subjektivní či objektivní povahy.

Nepatří sem však nedostatečná komunikace či nedorozumění mezi obviněným a obhájcem, jako tomu bylo v posuzovaném případě /srovnej např. č. 63/1980 Sb. rozh. trest., resp. č. 2/1989-14 Bulletinu bývalého Nejvyššího soudu ČR (ČSR)/.

Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) alternativa první tr. ř. tedy Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného S. L. zjevně neopodstatněným.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný S. L. dovolání opřel také o alternativu druhou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když uvedl, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozsudek Okresního soudu v Domažlicích spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Ve vztahu k této alternativě deklarovaného dovolacího důvodu Nejvyšší soud konstatuje, že jeho aplikace v předmětné trestní věci není na místě, neboť soud druhého stupně odvolání obviněného zamítl jako opožděně podané, a proto také nemohl rozsudek okresního soudu věcně přezkoumat. Z toho je zřejmé, že nemohlo dojít k naplnění druhé alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst.1 písm. l) tr. ř., jakož i podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný nemohl napadat rozhodnutí krajského soudu, kterým nedošlo k věcnému přezkumu rozsudku okresního soudu, neboť odvolací soud jej nepřezkoumával, a tuto povinnost ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř. neměl.

V tomto ohledu bylo proto dovolání shledáno nepřípustným (k tomu viz č. 20/2004 Sb.), avšak za situace, kdy bylo vzhledem k dalšímu uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) alternativa první tr. ř. shledáno alespoň částečně přípustným, nebylo namístě odmítat je i podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

IV.

Z důvodů podrobně rozvedených shora proto Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného S. L. jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr