7 Tdo 1189/2003
Datum rozhodnutí: 23.10.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1189/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 10. 2003 o dovolání obviněného ing. M. K., CSc., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2002, č. j. 9 To 166/2002-286, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 96/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2002, č. j. 9 To 166/2002-286, bylo jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 18. 6. 2001, č. j. 1 T 96/2000-231. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. a podle § 197a tr. zák. za použití § 53 odst. 2 písm. b) tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný dne 9. 9. 2002 dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 1001/2002, bylo dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítnuto s tím, že nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Uvedené usnesení Nejvyššího soudu bylo k ústavní stížnosti obviněného zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. IV. ÚS 134/03. Nález Ústavního soudu vrátil trestní věc do stadia řízení, které bezprostředně předcházelo vydání zrušeného rozhodnutí (§ 314h odst. 1 tr. ř), tj. do stadia řízení u Nejvyššího soudu, v němž je Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) příslušný rozhodnout o dovolání obviněného.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř) a s ohledem na uvedený nález Ústavního soudu a vyslovený právní názor splňuje náležitosti dovolání (§ 314h odst. 1 tr. ř.).

Dovolání obviněný podal jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tvrdí, že mu nebylo v konkrétním případě prokázáno, že by poškozenému A. vyhrožoval, že ho zastřelí. Obviněný je přesvědčen, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák., protože v jeho jednání není zahrnut znak skutkové podstaty tohoto trestného činu, podle něhož vyhrožování musí být způsobilé vzbudit u poškozeného důvodnou obavu. Obviněný dodal, že kdyby poškozený takovou obavu skutečně měl, pak by zcela nepochybně se okamžitě po skutku s touto obavou osobám blízkým svěřil , což dle svědeckých výpovědí neučinil. Vytkl soudům, že vůbec nepřihlédly k tomu, že to byl poškozený, kdo první obviněného napadl opletenou hadicí s kovovou koncovkou, čemuž se obviněný musel bránit, odvracel tak trvající útok pod hrozbou ublížení na zdraví. Podle názoru obviněného soudy pochybily, pokud v daném případě neaplikovaly ustanovení § 13 tr. zák. o nutné obraně.

Vedle dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Podle obviněného odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti v řízení o odvolání postupoval v rozporu s ustanovením § 254 odst. 1 tr. ř., když se nezabýval procesními námitkami obviněného, které obviněný v odvolání vytýkal nalézacímu soudu. V tomto směru obviněný upozornil, že okresní soud odmítl provést listinné důkazy, výslechy osob a znalecké posudky, které navrhoval. V závěru svého dovolání obviněný konstatoval, že odvolání obviněného odvolací soud zamítl, ačkoliv pro zamítnutí odvolání nebyly splněny podmínky.

V závěrečném petitu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 9 To 166/2002, zrušil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 18. 6. 2001, sp. zn. 1 T 96/2000, a věc vrátil Okresnímu soudu v Rakovníku, aby ji znovu projednal a rozhodl.

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Uvedený dovolací důvod je koncipován tak, aby v rámci mimořádného opravného prostředku byly přezkoumány otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Především je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do oblasti zjišťování skutkového stavu, hodnocení důkazů či doplňování dokazování. To v podstatě znamená, že východiskem pro právní kvalifikaci je popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině. Jakékoliv námitky procesního charakteru se v tomto směru nacházejí mimo rámec tohoto dovolacího důvodu.

Dále považuje Nejvyšší soud za nutné ve vztahu ke shora uvedenému uvést, že soud musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem důkazy provést a tyto hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení, které je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu, jednotlivě i v jejich souhrnu, kdy soud na základě analýzy poznatků o prameni důkazů, závažnosti skutečností, které z tohoto důkazu plynou, o jejich souvislostech a návaznosti na jiné skutečnosti a důkazy získává obraz o skutečnosti, která je předmětem dokazování, a tento pochod následně vyjádří v popisu skutku. V souvislosti s výše uvedeným uzavřel okresní soud skutková zjištění tak, jak je patrno z výroku jeho rozsudku a s těmito závěry se ztotožnil také soud odvolací.

Z podaného dovolání plyne, že obviněný sice formálně uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ve skutečnosti nesouhlasí se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a následně usnesením krajského soudu, který jeho odvolání zamítl.

Trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. se obviněný dopustil tím, že dne 3. 1. 2000 v blíže nezjištěné době od 15:00 hodin do 16:00 hodin v jedné z kanceláří umístěné v objektu první obchodní společnosti v Ch., okres R., při projednávání náhrady za zrušenou chmelnici, nejdříve hanlivými výroky urazil a poté fyzicky napadl V. A., do kterého prudce strčil a když padl na zárubeň u vstupních dveří, tak tohoto uchopil levou rukou za vlasy, strhl mu hlavu do předklonu a pravou rukou vyjmul z pravé kapsy u bundy legálně drženou pistoli ráže 6,35 mm, typ ČZ, kterou poškozeného udeřil do zátylku a pod pohrůžkou zabití jej vytlačil z kanceláře na chodbu, když pak poškozený V. A. administrativní budovu první obchodní společnosti opustil a vyšel na nádvoří, tak na něj mířil pistolí a v ruce držel klacek a opět tomuto vyhrožoval, že ho zastřelí, nato poškozený ze strachu z případného následku, kterým mu bylo vyhrožováno, objekt opustil.

Konstrukci skutkového děje obviněný založil na tom, že poškozenému A. zastřelením nevyhrožoval, tudíž nikterak v poškozeném nemohl vzbudit důvodnou obavu z újmy na zdraví. V této souvislosti obviněný vyslovil názor, že pokud by poškozený důvodnou obavu skutečně měl, musel by se o ní zmínit před svými blízkými. Jak vyplývá z výroku o vině, obviněnému bylo prokázáno, že se zbraní v ruce před objektem administrativní budovy K. - první obchodní společnosti, spol. s r. o. poškozenému vyhrožoval, že ho zastřelí, přitom s poukazem na okolnosti případu nelze přehlédnout, že poškozeného ještě předtím v budově fyzicky napadl. S takto zjištěným skutkovým stavem však obviněný vyjadřuje nesouhlas, když podle jeho názoru nebyly naplněny znaky trestného činu. Nesouhlasí tedy s tím, jak soudy hodnotily jednotlivé důkazy a s tím, jaké závěry z nich učinily. Pokud se obviněný domnívá, že byly splněny podmínky nutné obrany podle § 13 tr. zák., lze i toto tvrzení spolehlivě vyvrátit. Ze skutkové věty totiž nikterak nevyplývá, že by poškozený obviněného nějakým způsobem napadl; z tohoto pohledu se obhajoba obviněného jeví jako účelová, která nemá oporu v provedeném dokazování a vyjádřeném skutkovém zjištění. Soud prvního stupně v popisu skutku (na základě provedených a hodnocených důkazů) neuvádí žádnou skutečnost, ze které by plynulo, že obviněný odvracel přímo hrozící nebo trvající útok. Pokud obviněný poukazuje na to, že byl napaden poškozeným a pouze se bránil útoku poškozeného, snaží se docílit změny skutkového zjištění popisu skutku a následně tím také změny právní kvalifikace.

Lze tedy shrnout, že obviněný se na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhá přezkoumání postupu soudů podle § 2 odst. 5 tr. ř., totiž hodnocení správnosti a úplnosti zjištěného skutkového stavu, a přezkoumání úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Takové námitky však nesouvisejí s otázkou právního posouzení skutku, nejsou tudíž způsobilé tento dovolací důvod naplnit (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02).

Ačkoliv v podaném dovolání obviněný uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je potřebné uvést, že v době, kdy obviněný prostřednictvím obhájce dovolání podával, tj. dne 9. 9. 2002, platila již novela trestního řádu provedená zákonem č. 200/2002 Sb., kdy s účinností od 24. 5. 2002 původní znění ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. bylo subsumováno pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tedy v době podání dovolání měl být uplatněn dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z obsahu podaného dovolání je patrno, že uvedený dovolací důvod měl také obviněný na mysli.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze uplatnit, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Dovolatel odkazuje na citovaný dovolací důvod pouze v té části, v níž nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku.

V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu (v části, v níž obviněný dovolání uplatnil) se lze dovolávat nápravy, jestliže rozhodnutím o řádném opravném prostředku byl obviněnému odepřen přístup k soudu druhého stupně, protože tento soud řádný opravný prostředek zamítl či odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí meritorně přezkoumal. Tento dovolací důvod však na konkrétní případ nedopadá. V daném případě je podstatné, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání obviněného meritorně přezkoumal z hledisek vymezených v ustanovení § 254 tr. ř. a není přitom rozhodující, že neakceptoval námitky obviněného v odvolání uvedené. Lze tedy uzavřít, že v tomto směru právo obviněného nebylo rozhodnutím odvolacího soudu nikterak dotčeno. Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné dodat, že úspěšně se citovaného dovolacího důvodu lze domáhat tehdy, jestliže by odvolací soud zamítl nebo odmítl odvolání podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř., ačkoli by žádný zákonný důvod pro odmítnutí nebo zamítnutí dán nebyl.

S ohledem na skutečnosti shora uvedené byly podle Nejvyššího soudu obviněným v dovolání uplatněny jiné dovolací důvody, než které má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann