7 Tdo 1186/2016
Datum rozhodnutí: 20.10.2016
Dotčené předpisy: § 265k odst. 1, 2 tr. ř., § 265l odst. 1 tr. ř.



7 Tdo 1186/2016-43
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. října 2016 v Brně dovolání obviněného P. M. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 13 To 138/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 147/2014 a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 13 To 138/2016, a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 14 T 147/2014.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha-západ přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 14 T 147/2014, uznal obviněného P. M. (dále zpravidla jen obviněný ) vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák. ), který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že

jako jednatel společnosti NB dopravní a stavební, s. r. o., (nyní Šopurka, s. r. o.), IČ: 28002229, se sídlem Husovo nám. 1, 301 00, Plzeň, uzavřel dne 25. 11. 2008 jménem této společnosti, jako prodávající, v Ch., okres P.-z., kupní smlouvu se společností Scania Finance Czech Republic, spol. s. r. o., IČ: 25657496, se sídlem Chrášťany 186, 252 19, Rudná u Prahy, jejímž předmětem byl prodej motorového vozidla tov. zn. MAN typu 26.390 TGS 6x2 EURO 3 s hydraulickou rukou Palfinger a hákovým nosičem kontejnerů EUROLIFT, VIN: ..., za účelem následného poskytnutí leasingu výše specifikovaného motorového vozidla společnosti NB dopravní a stavební, s. r. o., ačkoliv si při podpisu kupní smlouvy musel být vědom, že společnost NB dopravní a stavební, s. r. o., není vlastníkem uvedeného motorového vozidla, neboť jeho skutečným vlastníkem byla v té době obchodní společnost JEREX, a. s., která toto motorové vozidlo obchodní společnosti NB dopravní a stavební, s. r. o., nikdy neprodala, když tuto skutečnost ohledně vlastnictví předmětu prodeje zamlčel, čímž uvedl společnost Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., v omyl, a to na základě uzavřené kupní smlouvy a vystavené faktury č. ... ze dne 25. 11. 2008 zaplatila prodávajícímu za uvedené motorové vozidlo smluvní kupní cenu ve výši 2 844 100 Kč, kterou tedy od této společnosti vylákal, přičemž dne 25. 11. 2008 společnost Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., uzavřela s prodávajícím leasingovou smlouvu č. ... na předmětné vozidlo tov. zn. MAN typu 26.390 TGA 6x2 EURO 3 s hydraulickou rukou Palfinger a hákovým nosičem kontejnerů EUROLIFT, kdy dne 1. 3. 2012 byla tato smlouva na žádost společnosti NB dopravní a stavební, s. r. o., převedena na nového leasingového nájemce společnost SPECIAL CONECT, s. r. o., kde měl obviněný P. M. udělenu generální plnou moc k zastupování jednatele, přičemž tato společnost uhradila pouze osm leasingových splátek a na výzvu k odevzdání vozidla pronajímateli po předčasném ukončení leasingové smlouvy nereagovala, čímž byla společnosti Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., způsobena škoda ve výši nejméně 2 844 100 Kč.

Podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 58 odst. 1 tr. zák. jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 59 odst. 1 tr. zák. jeho výkon podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost k náhradě škody poškozené společnosti Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., IČ: 25657496, ve výši 224 247,16 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou společnost Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 13 To 138/2016, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti uvedenému usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Jaroslava Večeři včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V úvodu dovolání předestřel, že se soudy trestní věcí zabývaly již dvakrát, přičemž Okresní soud Praha-západ podle něj dospěl v rozsudku ze dne 13. 4. 2015, sp. zn. 14 T 147/2014, ke správným právním závěrům; obviněný byl v souladu § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby. Dále je přesvědčen, že nebylo prokázáno, že by při uzavírání leasingové smlouvy uvedl nepravdivé informace, aby poškozenou společnost Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., IČ: 25657496, úmyslně uvedl v omyl a následně z ní podvodně vylákal předmětný finanční obnos. Namítl, že poškozená nemohla být uvedena v omyl, neboť o celé transakci věděla, organizovala ji a řídila (prostřednictvím svého zaměstnance svědka M. H.). Obviněný namítl, že v omyl byl naopak uveden on sám (a to poškozenou společností, nikoliv jejím zaměstnancem). Pokud jde o rozhodnutí odvolacího soudu je obviněný přesvědčen, že nemělo být přihlédnuto k výpovědím svědkyň J. T. a Ing. K. Š. Výpověď svědkyně Ing. K. Š. považuje za nevěrohodnou, protože od roku 2006 do roku 2009 byla na mateřské, resp. rodičovské dovolené; přičemž všechna skutková zjištění byla provedena v roce 2008, tedy v době její nepřítomnosti. I přesto však odvolací soud považoval její výpověď jako rozhodující pro změnu právního názoru.

Obviněný uvedl, že trestný čin spáchat nemohl, protože v době sjednávání zpětného leasingu nedisponoval žádným způsobilým předmětem pro jeho uzavření. Obviněný uvedl, že leasingovou smlouvu sjednával v dobré víře, a to v listopadu roku 2008. Dne 25. 11. 2008 byly sjednány čtyři dokumenty kupní smlouva (uzavřená mezi společností NB stavební a dopravní, s. r. o., a společností Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o.), jejímž předmětem bylo nákladní vozidlo zn. MAN (ve vlastnictví společnosti JEREX, a. s.); předávací protokol; smlouva o finančním leasingu a daňový doklad. Na jejich základě byla obviněnému poskytnuta kupní cena 2 844 100 Kč. Obviněný je přesvědčen, že oběma smluvním stranám byl skutečný vlastník vozidla (společnost JEREX, a. s.) známý, proto prodávající v kupní smlouvě výslovně neprohlašoval, že je jeho výhradním vlastníkem nedisponujícím technickým průkazem automobilu.

Pokud jde o smlouvu o dodávce a technické specifikaci obviněný uvedl, že uzavřena nebyla, resp. ani nemohla být uzavřena z důvodu neurčitosti vymezení předmětu prodeje. To, že byl skutečný vlastník vozidla MAN poškozené společnosti znám, prokazuje předávací protokol (s číslem technického průkazu předmětného vozidla), který zástupci poškozené společnosti dne 25. 11. 2008 podepsali. To, že poškozené společnosti musel být skutečný vlastník vozidla známý, resp. to, že vlastníkem automobilu není obviněný, vyplývá i ze všeobecných smluvních podmínek finančního leasingu, které tvoří nedílnou součást smlouvy o finančním leasingu ze dne 25. 11. 2008, uzavřené mezi společností NB stavební a dopravní, s. r. o., a společností Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o. Obviněný namítl, že poškozená společnost se sama dopustila trestného činu podvodu, protože úmyslným jednáním obviněného uvedla v omyl, a to za účelem vlastního obohacení spočívajícím v nepřiměřeně vysokých leasingových splátkách. Poškozená společnost tedy od samého počátku musela vědět, kdo je skutečným vlastníkem předmětného vozidla, stejně tak věděla i o tom, že obviněný nebude schopný z důvodu nepřiměřeně vysokých leasingových splátek vozidlo zpětně od společnosti odkoupit. Obviněný je přesvědčen, že se odvolací soud vůbec nezabýval obsahem smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté movitosti ze dne 25. 11. 2008 (smlouva byla uzavřena na základě kupní smlouvy, téhož dne). Dodal, že tato smlouva je neplatná od samého počátku. Proto ani výpověď této smlouvy nebo odstoupení od ní společností Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., nemohou být podle obviněného právně účinné, tím spíš, když odstoupení od smlouvy nebylo učiněno právně platným způsobem nebylo doručeno statutárnímu zástupci společnosti NB stavební a dopravní, s. r. o., tj. obviněnému. Obviněný jako statutární zástupce společnosti NB stavební a dopravní, s. r. o., uvedl, že řádně dodržoval své závazky, když společnosti NB stavební a dopravní, s. r. o., jako nájemce, předmět nájmu automobil MAN nikdy neužívala (uhradila 39 splátek v celkové výši cca 2,2 mil. Kč). Jeho plnění lze považovat jako poškozování dlužníka a současně jako bezdůvodné obohacení na straně poškozené společnosti.

Podle obviněného o tom, že se na trestné činnosti vědomě nepodílel, svědčí i exekutorský zápis ze dne 9. 3. 2012, sp. zn. 150 EZ 5/2012, a čtyřstranná dohoda o splnění finančních závazků ze dne 9. 3. 2012. Obsahem uvedených dokumentů je závazek obviněného k úhradě dlužné částky vůči poškozené společnosti Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., z něhož vyplývá úsilí obviněného zabránit vzniku škody na straně poškozené, a úsilí jednat v souladu s dohodou. Pokud by obviněný kupní a leasingovou smlouvu uzavíral s úmyslem obohatit se na úkor poškozené, nečinil by shora popsané úkony a neusiloval o splnění závazků vůči poškozené.

Ve vztahu k zápočtu leasingových plateb ze dne 25. 11. 2008 má obviněný za to, že tento zápočet objasňuje smysl a účel uzavření fiktivních smluv mezi obviněným a poškozenou společností Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o. Společnost NB stavební a dopravní, s. r. o., zastoupená obviněným, měla ke dni 25. 11. 2008 vůči poškozené společnosti finanční pohledávky, proto poškozená společnosti NB stavební a dopravní, s. r. o., nabídla skrytou finanční půjčku ve výši cca 2 500 000 Kč, kterou měla představovat dohodnutá (a předstíraná) kupní cena za vozidlo ve vlastnictví společnosti JEREX, a. s. Účelem nabídky ze strany poškozené však bylo úsilí o značný zisk, který by po řádné úhradě všech leasingových splátek činil cca 1 500 000 Kč.

Obviněný namítl, že se poškozená společnost Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., dopustila trestných činů zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 tr. zákoníku, podvodu podle § 209 tr. zákoníku, úvěrového podvodu podle § 211 tr. zákoníku, zkrácení daně podle § 240 tr. zákoníku a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 tr. zákoníku.

Obviněný se domnívá, že soudy naprosto bezdůvodně a v rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními konstatovaly, že obchodní ředitel společnosti Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., svědek M. H. o podvodném jednání věděl, a že se na něm přímo podílel. Proto trestní odpovědnost obviněného vylučuje nikoliv to, že se na podvodném jednání podílel zaměstnanec poškozené společnosti Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., ale že se na činnosti podílela společnost jako taková ve svém celku úmyslným podvodným jednáním, proto nebyla naplněna ani objektivní, ani subjektivní stránka trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 13 to 138/2016, a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že je rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. 4. 2015, sp. zn. 14 T 147/2014, kterým byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby správný, a aby tento rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu potvrdil jako bezvadný. Obviněný vyjádřil nesouhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že se soudům nepodařilo vyřešit zásadní otázku, a to, zda společnost Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., byla obviněným uvedena v omyl v rámci uzavírání smlouvy o zpětném leasingu. Základním předpokladem pro získání zpětného leasingu je vlastnictví věci movité motorového vozidla typu MAN. Svědek, obchodní ředitel společnosti Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., M. H. ve své výpovědi připustil, že měl být předložen doklad, ze kterého by vyplývalo, že prodávající je skutečným majitelem vozidla. K tomu však nedošlo, neboť v době podpisu smluv měl obviněný pouze kopii technického průkazu vozidla. Svědek dále uvedl, že poškozená společnost několikrát obviněného vyzývala, aby technický průkaz předložil, k tomuto však nikdy nedošlo. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se provedeným dokazováním nepodařilo prokázat, že by poškozená společnost vyvinula jakoukoliv aktivitu k tomu, aby si ověřila, zda předmět zpětného leasingu motorové vozidlo je ve vlastnictví společnosti NB stavební a dopravní, s. r. o.

Nejvyšší státní zástupce poukázal na výpověď svědka O. H., z níž vyplynulo, že standardní postup při uzavírání leasingových smluv u zpětných leasingů je předložení velkého technického průkazu vozidla a nabývacího titulu proto, aby společnost měla jistotu o vlastnických právech předmětů leasingů, přičemž pokud klient tyto doklady nedodá, neměl by mu být zpětný leasing poskytnut. Navíc pokud dojde k uzavření zpětného leasingu, měla by být ze strany společnosti provedena alespoň zběžná kontrola vozidla, kdy by ho zástupce společnosti fyzicky viděl. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se v trestní věci měl zpětný leasing týkat vozidla tov. zn. MAN, typu 26.390, TGA 6X2 EURO 3 s hydraulickou rukou PALFINGER a hákovým nosičem kontejnerů EUROLIFT, když z osvědčení o registraci vozidla bylo zjištěno, že vozidlo vlastnila společnost JEREX, a. s., od 16. 12. 2004 do 1. 2. 2010, když se jeho dalším vlastníkem stala společnost Gen Agro Říčany, a. s., která sdělila, že shora specifikované vozidlo MAN bylo sice poptáváno společností NB dopravní a stavební, s. r. o., přičemž byla vystavena pouze proforma faktura na částku 2 142 000 Kč, z tohoto jednání však sešlo a vozidlo bylo v roce 2010 prodáno jinému zájemci. V rámci záměru zakoupit předmětné vozidlo MAN od společnosti JEREX, a. s., se obviněný zřejmě dostal i ke kopii jeho velkého technického průkazu, který byl následně předložen společnosti Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o.

Jak vyplývá z výpovědi svědkyně Ing. K. Š., za pochybení označila, že společnost následně již nezkontrolovala, jestli je obviněný ve velkém technickém průkazu vozidla zapsán jako skutečný vlastník vozidla, čímž by se dříve či později zjistilo, že si obviněný vozidlo fakticky od servisu v Německu nikdy nekoupil a peníze tam neposlal (obviněný si vozidlo vybral v Německu, ale protože na ně neměl peníze, chtěl ho zafinancovat prostřednictvím sjednání smlouvy o zpětném leasingu). Nejvyšší státní zástupce sdělil, že nebylo prokázáno, že by obviněný měl vozidlo koupit v Německu, aby společnost Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., nemusela vyřizovat nějaké celní formality. Tvrzení svědkyně není potvrzeno výpovědí svědka M. H. Výpověď obviněného, že jeho úmyslem bylo získat úvěr, nikoliv zajistit si cestou zpětného leasingu vozidlo k podnikání, byla potvrzena i daňovým poradcem obviněného, svědkem T. V., který se spolu s obviněným účastnil jednání o výhodnosti nabízeného úvěru ve společnosti Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., se svědkem M. H. Svědek M. H. vyzval svědka T. V., aby v průběhu jednání odešel, neboť měl údajně pro obviněného nabídku, kterou chtěl s obviněným probrat soukromě. Svědek T. V. proto konkrétní podmínky konečné dohody mezi obviněným a svědkem M. H. nezná. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že se nepodařilo prokázat, že by společnost Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., jednala v omylu. Doplnil, že aby jednání obviněného mohlo být posuzováno jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., bylo nutné prokázat, že společnost Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., do smluvního vztahu s obviněným vstupovala s vědomím, že obviněný byl vlastníkem vozidla, což se však nepodařilo jednoznačně prokázat.

Nesouhlasil ani s tvrzením odvolacího soudu, že trestní odpovědnost nevylučuje ani skutečnost, že by se na podvodném jednání podílel i zaměstnanec poškozené společnosti, neboť pokud by šlo o jednání ve vzájemné dohodě, jednalo by se o spolupachatelství nebo některou z forem účastenství, přičemž nebylo ani zjištěno, že by ještě nějaká jiná osoba v rámci organizační struktury společnosti Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., byla uvedena v omyl, případně i za účasti obchodního ředitele svědka M. H.

Nejvyšší státní zástupce s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010), uvedl, že pokud jde o soukromoprávní vztah, je třeba, aby na ochranu svých majetkových zájmů (především pak zásady opatrnosti) dbali především samotní účastníci takového vztahu. Proto za situace, kdy v rámci předmětného vztahu poškozený sám svou zjevnou neopatrností, které se mohl snadno vyvarovat, přistoupil k nejisté finanční dispozici a vynaložil finanční prostředky, se musí s důsledky této nejistoty také sám vypořádat, a to za použití prostředků soukromého práva. Trestním postihem není tedy možné nahrazovat instituty jiných právních odvětví určené k ochraně majetkových práv a zájmů. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že obchodní společnost Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., jednající prostřednictvím svého obchodního ředitele, svědka M. H., vůbec nedbala na ochranu svých práv a majetkových zájmů, protože nevynaložila žádnou aktivitu na to, aby si ověřila existenci předmětu zpětného leasingu a vlastnictví zpětného leasingu, přičemž uvedené informace byly pro ni snadno dostupné. I přesto se však nepodařilo prokázat účast obchodního ředitele společnosti Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., svědka M. H. na uzavření smluv. Lze konstatovat, že šlo o naprosto nestandardní postup poškozené společnosti. Nejvyšší státní zástupce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, v němž je vyložen zákonný znak skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 13 To 138/2016, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 14 T 147/2014, a aby přikázal Okresnímu soudu Praha-západ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou [§ 265d odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud neodmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a přitom shledal, že dovolání obviněného je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je totiž třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, když skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich podkladě obstála skutková zjištění soudů.

Podle § 265f odst. 1 tr. ř. je Nejvyšší soud jako soud dovolací při rozhodování o dovolání vázán tím, které výroky rozhodnutí, v jakém rozsahu a z jakých důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Takto podané dovolání vymezuje rozsah a obsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu. Východiskem pro existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud proto přezkoumává napadený rozsudek ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině. S odkazem na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642). Protože důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provádění dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání) je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem, a není součástí hmotně právního posuzování.

Podle § 250 odst. 1 tr. zák. trestný čin podvodu spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. Podle § 250 odst. 3 písm. b) tr. zák. bude odnětím svobody na dvě léta až osm let pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

Nejvyšší soud nepřisvědčil názoru Krajského soudu v Praze v napadeném usnesení, resp. názoru Okresního soudu Praha-západ v rozsudku ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 14 T 147/2014, že obviněný P. M. uvedl svým jednáním poškozenou společnost v omyl a naplnil tak zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Pro posouzení věci je rozhodující způsob a průběh uzavření leasingové smlouvy č. CZTO/208/921021 ze dne 25. 11. 2008 (nájemce společnost NB dopravní a stavební, s. r. o., pronajímatel společnost Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o.). Jak vyplývá z obsahu provedených důkazů svědeckých výpovědí k uzavření leasingové smlouvy a následnému poskytnutí finanční částky (zpětného leasingu) došlo i přesto, že poškozená společnost ve skutečnosti nikdy neměla k dispozici velký technický průkaz od vozidla předmětu zpětného leasingu a jeho nabývací titul. I přesto však svědek obchodní ředitel M. H. jednající za společnost Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., uzavřel s obviněným smlouvu o zpětném leasingu, byť standardním způsobem uzavření smlouvy u zpětného leasingu bylo předložení velkého technického průkazu a nabývacího titulu, aby společnost měla jistotu o vlastnických právech k předmětu leasingu (viz str. 5 rozsudku soudu prvního stupně). Svědek M. H. zastávající pozici obchodního ředitele měl přitom při svém jednání v rámci poškozené společnosti dodržet alespoň elementární zásady opatrnosti, neboť při uzavírání smlouvy o zpětném leasingu jednal s obviněným v rámci soukromoprávního vztahu. Není tedy přijatelné, aby trestním postihem obviněného byla nahrazována nezbytná míra opatrnosti jednání svědka obchodního ředitele M. H. při ochraně jeho práv, resp. práv společnosti, za kterou jednal, tj. společnosti Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o. Jestliže se poškozená společnost jednající prostřednictvím svědka M. H. sama zjevnou neopatrností, které se mohla snadno vyvarovat, ocitla v situaci, kdy v rámci soukromoprávního vztahu přistoupila k nejistému obchodu a vynaložila finanční prostředky, pak se musí s důsledky této nejistoty sama také vypořádat, a to za použití soukromoprávních instrumentů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010). Je tedy zřejmé, že svědek obchodní ředitel M. H. nevykonával činnost v rámci poškozené společnosti s náležitou péčí a poctivostí; nejednal tedy profesionálně, přičemž poškozená společnost prostřednictvím něj jednající nedbala na ochranu svých práv a majetkových zájmů, což nebylo možné přehlížet ani tehdy, jestliže byl obviněný stálým zákazníkem poškozené společnosti Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., a jednalo se již o šesté vozidlo financované prostřednictvím zpětného leasingu za účelem opatření provozního kapitálu s využitím účetních a daňových výhod spojených s tímto typem leasingu (viz str. 5 usnesení odvolacího soudu).

Nejvyšší soud navíc uvádí, že pokud má být trestný čin podvodu spáchán s využitím omylu (nebo neznalosti všech podstatných skutečností) právnické osoby, musí jednat v omylu (resp. s uvedenou neznalostí) fyzická osoba, která je nebo by byla v dané věci oprávněna učinit příslušný právní úkon spojený s majetkovou dispozicí jménem právnické osoby nebo v jejím zastoupení (srov. rozhodnutí pod č. 5/2002-I. Sb. rozh. tr.). S ohledem na uvedené se Nejvyšší soud dále odkazuje na výpověď svědka T. V., kterého obviněný požádal, aby se společně s ním zúčastnil jednání se svědkem obchodním ředitelem M. H. jednajícím za poškozenou společnost Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., a to za účelem poskytnutí zpětného leasingu. Se svědkem M. H. obviněný i svědek T. V. jednali, nicméně po krátké době byl svědek T. V. vyzván, aby jednací místnost opustil, neboť svědek M. H. měl pro obviněného určitý návrh, který však s ním chtěl probrat v soukromí. Konkrétnosti se svědek T. V. nedozvěděl. Od obviněného pouze věděl, že se se svědkem M. H. dohodli ke spokojenosti obviněného (viz str. 5 rozsudku soudu prvního stupně). Obviněnému byl následně poskytnut finanční leasing na základě leasingové smlouvy č. ... ze dne 25. 11. 2008 (nájemce společnost NB dopravní a stavební, s. r. o., pronajímatel společnost Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o.). Lze tedy uzavřít, že obviněný P. M. poškozenou společnost Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o., svým jednáním v rámci soukromoprávního vztahu neuvedl v omyl, protože poškozená společnost jednající prostřednictvím svědka obchodního ředitele M. H. byla povinna v právních vztazích jednat s nezbytnou mírou obezřetnosti, která by měla být vždy bezpodmínečně zachována proto, aby se vyvarovala vzniku majetkové škody; v tomto případě však poškozená společnost neučinila vše, aby vznik škody odvrátila.

Kromě toho se konstrukce výroku o vině míjí s podstatou operace, kterou obviněný posuzovaným jednáním uskutečnil. Výrok o vině byl vybudován na tom, že obviněný od společnosti Scania Finance Czech republic, a. s., vylákal částku 2 844 100 Kč, předstíraje, že je vlastníkem prodávaného vozidla zn. MAN. Podstatou věci ovšem bylo něco jiného. Obviněný se primárně snažil získat od uvedené společnosti úvěr pro svou společnost, avšak M. H. jednající za společnost Scania Finance Czech Republic, a. s., hledal jiné řešení, které bylo nalezeno v tom, že bude uzavřena leasingová smlouva ohledně vozidla, které tato společnost koupí od obviněného, resp. jeho společnosti. Ve skutečnosti žádnému z účastníků posuzované operace nešlo o vozidlo, které nadále bylo ve vlastnictví společnosti JEREX, a. s., a nikdo z účastníků posuzované operace s ním fyzicky nedisponoval. Posuzovanou operací bylo dosaženo stavu, kdy společnost obviněného obdržela peněžní prostředky, které jí byly poskytnuty navenek formou kupní ceny vozidla a za které měla poskytnout protiplnění navenek ve formě leasingových splátek. Obviněný tím dosáhl stavu, který byl materiálně srovnatelný s jeho původním záměrem získat úvěr. Lze konstatovat, že obě smlouvy uzavřené ohledně vozidla, tj. kupní smlouva a následná leasingová smlouva, zastíraly to, že se fakticky jednalo o úvěr. Ostatně protihodnotou poskytnuté částky 2 844 100 Kč ve skutečnosti nebylo a ani nemělo být vozidlo zn. MAN, nýbrž peněžní splátky. S tím koresponduje zjištění, že posléze bylo uhrazeno 47 splátek (viz str. 11 odůvodnění rozsudku Okresního soudu Praha-západ). Byť tím nebyly uhrazeny všechny sjednané splátky, je s uvedeným zjištěním těžko slučitelný závěr o tom, že by již v době uzavření posuzovaných smluv měl obviněný podvodný úmysl neposkytnout za obdrženou částku 2 844 100 Kč sjednanou protihodnotu, která měla mít podobu leasingových splátek.

Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 13 To 138/2016, a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 14 T 147/2014, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Praha-západ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. října 2016

JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu

Z důvodu úmrtí předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka usnesení podepsal člen senátu JUDr. Petr Hrachovec (§ 129 odst. 5 tr. ř., § 138 tr. ř.).