7 Tdo 1176/2003
Datum rozhodnutí: 23.10.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1176/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 10. 2003 o dovolání obviněných M. B., J. V. a P. S., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 3 To 400/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 49/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 3 To 400/2003, byl k odvolání státního zástupce zrušen podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 1 T 49/2003 a znovu bylo krajským soudem podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto tak, že obvinění M. B., J. V. a P. S. byli uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a to ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Podle § 187 odst. 2 tr. zák. byl obviněný M. B. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, J. V. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců a obviněný P. S. k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Všichni obvinění byli pro výkon uloženého trestu odnětí svobody podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazeni do věznice s ostrahou. Obviněnému M. B. byl dále uložen podle § 53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč a pro případ, že by nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Dále bylo soudem rozhodnuto podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. o zabrání věcí doličných. Odvolání obviněných byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Shora citovaný rozsudek napadli obvinění dovoláním, která podali prostřednictvím obhájců.

Obviněný P. S. uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., když ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu obviněný poukazuje na to, že nebyly splněny zákonné podmínky pro zamítnutí odvolání, které podal proti rozsudku soudu prvního stupně, když krajský soud se nedostatečně zabýval námitkami, které v odvolání uplatnil. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyslovil obviněný své přesvědčení, že se Nejvyšší soud nemůže při současné judikatuře překlenout přes námitky proti skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů, neboť je přesvědčen o tom, že daná skutková zjištění a způsob hodnocení provedených důkazů, vybočují ze zákonných mezí . Dále podle obviněného prováděl soud důkazy v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., když prováděl důkazy, které měly odsouzeného pouze usvědčovat a nezabýval se provedením důkazů, které by potvrdily a svědčily ve prospěch obhajoby. Vzniklé rozpory hodnotil soud jednostranně v neprospěch obviněného. V další části svého dovolání poukazuje na jednotlivé části výpovědi obviněných event. svědků s poukazem na to, že uvedené části nebyly vzaty soudem v úvahu při hodnocení důkazů (např. výpověď svědka B.). Dále vyjádřil přesvědčení, že těžiště v opatřování důkazů v trestním řízení spočívalo v nasazení operativně pátracích prostředků ve smyslu ustanovení § 158b odst. 1 písm. a), b) tr. ř. . V této souvislosti poukazuje na to, že byly ze strany policie použity určité prvky provokace, a proto šlo ze strany orgánů činných v trestním řízení o důkazy, které byly získány extra legem, a jsou tedy od počátku důkazy získanými nezákonným postupem, a proto jsou pro trestní řízení nepoužitelné. V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí napadené dovoláním a krajskému soudu, příp. okresnímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Požádal rovněž o přerušení výkonu trestu odnětí svobody.

Obviněný M. B. uplatnil v podaném dovolání rovněž dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. a dále také dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání podle § 256 tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky, které zákon pro takové rozhodnutí stanoví . Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že soud porušil ustanovení § 2 odst. 8 a § 220 odst. 1 tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu dále namítl, že důkazy získané na základě operativně pátracích prostředků Policie ČR soudy označily jako důkazy procesně bezvadné a v řízení před soudem použitelné . Obviněný vyjádřil své přesvědčení, že postup policie nekoresponduje se zákonným a ústavním rámcem právního státu, neboť policie sama o sobě vytvořila podmínky a navodila situaci se zjevnou snahou případný trestný čin uskutečnit a dokonat. Obviněným navrhovaný výslech osob ke zjištění, od koho vzešel prvotní impuls k celému jednání, byl soudy zamítnut, a proto i z tohoto důvodu jsou materiály neúplné a podle názoru obviněného nemohou být dostatečnými k prokázání jeho viny. Obviněný vyjádřil dále své přesvědčení, že rakouští policisté iniciovali celé jednání, a proto mělo být na jejich činnost nahlíženo z hlediska ustanovení § 158e odst. 2 tr. ř., nikoli z pohledu § 158c tr. ř., jak nesprávně pak plyne ze skutkových zjištění. Ve vztahu k postupu policie dále poukazuje na nález Ústavního soudu č. 597/99, kdy zdůrazňuje, že nepřípustný je takový zásah státu do skutkového děje, jenž ve své komplexnosti tvoří trestný čin, resp. takový podíl státu na jednání osoby, jehož důsledkem je trestní kvalifikace tohoto jednání. Ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný vyjádřil názor, že napadený rozsudek je neúplný, neboť neobsahuje řádné odůvodnění o zamítnutí podaných odvolání podle § 256 tr. ř. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. l písm. l) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že odvolací soud pochybil, pokud na základě odvolání státního zástupce i obžalovaného zrušil napadený rozsudek a sám ve věci rozhodl tak, že se odvolání obžalovaného podle § 256 tr. ř. zamítá, protože takto mohl postupovat pouze v případě, že by sám pouze ukládal přísnější trest nebo dával pokyn k jeho uložení soudu I. stupně . Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, příp. Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádal o přerušení výkonu trestu odnětí svobody a trestu peněžitého, které mu byly uloženy.

Obviněný J. V. uplatnil v podaném dovolání dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který spatřuje v tom, že popis skutku popsaný ve výroku rozsudku neodpovídá provedeným důkazům při hlavním líčení. Dále spatřuje pochybení soudu v tom, že provedené důkazy získané činností tzv. skrytých vyšetřovatelů byly získány v rozporu se zákonem, přičemž bylo porušeno právo obviněného na řádný proces zajištěné ustanovením § 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod . Za zcela flagrantní porušení ustanovení trestního řádu považuje obviněný činnost skrytých vyšetřovatelů a z jejich činnosti vzešlých důkazů, když podle názoru obviněného nelze postupy, které byly v této trestní věci aplikovány akceptovat. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a shledal, že dovolání jsou ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustná, byla podána v souladu s ustanovením § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců, tj. podle § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla u všech obviněných podle § 265e tr. ř. zachována.

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Tento dovolací důvod /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ je koncipován tak, že v jeho rámci mohou být dovolacím soudem přezkoumávány pouze otázky, které souvisí buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením otázky mající význam z hlediska hmotného práva. Z uvedeného vyplývá, že v mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoli nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Je potřebné uvést, že tento dovolací důvod je koncipován tak, že z něj plyne, že Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do oblasti skutkových zjištění, hodnocení důkazů či doplňovat dokazování. To pak ve své podstatě znamená, že východiskem pro právní kvalifikaci je popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině. Jakékoli námitky procesního charakteru se v tomto směru nacházejí mimo rámec tohoto dovolacího důvodu.

V této souvislosti k tomuto dovolacímu důvodu musí rovněž Nejvyšší soud uvést, že soud musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem důkazy provést a tyto hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení, které je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu, jednotlivě i v jejich souhrnu, kdy soud na základě analýzy poznatků o prameni důkazů, závažnosti skutečností, které z tohoto důkazu plynou, o jejich souvislostech a návaznosti na jiné skutečnosti a důkazy získává obraz o skutečnosti, která je předmětem dokazování, a tento pochod následně vyjádří v popisu skutku. V souvislosti s výše uvedeným uzavřely soudy svá skutková zjištění tak, jak je patrno z výroku rozsudku soudu prvního a druhého stupně.

Námitky všech obviněných ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu je možno označit za námitky, které směřují do oblasti shromažďování důkazů, jejich hodnocení, případně se jedná o námitky směřující k tomu, že provedené dokazování zůstalo neúplné. Jedná se tedy o námitky, které uvedený dovolací důvod nemohou naplnit, neboť obvinění se v podstatě neztotožnili se skutkovým stavem, který byl zjištěn soudem prvního stupně, resp. soudem odvolacím na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů a sami se snaží docílit jiného skutkového zjištění na základě jimi uváděného hodnocení důkazů. V tomto směru musí Nejvyšší soud poukázat na to, že např. obviněný J. V. uvedl, že popis skutku, jak je zachycen ve znělce žalobního návrhu (patrně měl na mysli rozsudku), neodpovídá provedeným důkazům u hlavního líčení . Tento obviněný rovněž nesouhlasí s hodnocením důkazů, které soudy považují za získané a provedené v souladu s trestním řádem oproti názoru obviněného, který je stejně jako spoluobvinění považuje za důkazy získané extra legem (za takové považují podklady pro následné použití odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, postup policie při použití osob při předstíraném převodu věci či použití operativně pátracích prostředků v této souvislosti je potřebné uvést, že uvedené námitky byly již soudy řešeny a podrobně se s nimi soudy vypořádaly, např. č. l. 8 rozsudku krajského soudu). Obviněný S. k tomuto dovolacímu důvodu mj. uvedl, že má zato, že soud prováděl důkazy v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., když prováděl důkazy, které měly odsouzeného pouze usvědčovat a nezabýval se provedením důkazů, které by potvrdily a svědčily ve prospěch jeho obhajoby ; je tedy patrno, že obviněný své námitky směřuje nikoli do oblasti právního posouzení skutku, ale do oblasti hodnocení důkazů a následného skutkového zjištění. Okolnost, že se obviněný neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem vyplývá i z té části dovolání, kde obviněný S. uvádí, že z provedených důkazů v trestním řízení nevyplývá, že by to byl on kdo byl kontaktován v souvislosti s obstaráním drogy, že by přislíbil její opatření a že by tuto opatřil a zúčastnil se na jejím předání . Obviněný M. B. mj. uvádí, že byl uznán vinným trestným činem pro skutek, který je v rozsudku koncipován zcela odlišně od usnesení o zahájení trestního stíhání, ale zejména s podanou obžalobou . Další námitkou, která je v souladu s výše uvedenými námitkami spoluobviněných je to, že podle jeho názoru soudy pochybily, pokud důkazy získané na základě operativně pátracích prostředků Policie ČR označily za důkazy procesně bezvadné a v řízení před soudem použitelné.

Všechny shora uvedené námitky směřují do oblasti shromažďování důkazů a jejich hodnocení a následně také proti zjištěnému skutkovému stavu, se kterým se obvinění neztotožnili, jak plyne z námitek výše uvedených. V tomto směru byl tedy dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn pouze formálně, neboť byly uplatněny pouze námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno ve vztahu k uvedenému dovolacímu důvodu z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Obviněný P. S. dále uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Zde je potřebné uvést, že správně měl obviněný uvést § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný v uplatněném dovolacím důvodu uvedl, že má zato, že nebyly splněny zákonné podmínky pro zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně . Dovolání obviněný podal dne 22. 9. 2003, avšak změna provedená zákonem č. 200/2002 Sb., nenašla odraz v podaném dovolání, neboť obviněným uplatněný dovolací důvod v době podání dovolání - § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočíval v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Podle obsahu však měl obviněný na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., stejně jako spoluobviněný M. B., který uvedený dovolací důvod spatřuje v tom, že nebyly splněny procesní podmínky, které zákon stanoví pro takové rozhodnutí , když k uvedenému dále uvádí, že odvolací soud pochybil, pokud na základě odvolání státního zástupce i obžalovaného zrušil napadený rozsudek a sám ve věci rozhodl tak, že se odvolání obžalovaného zamítá, protože takto mohl postupovat pouze v případě, jestliže by sám pouze ukládal přísnější trest nebo dával pokyn k jeho uložení soudu I. stupně .

Dovolací důvod uvedený podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze uplatnit, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Oba obvinění odkazují na citovaný dovolací důvod pouze v části, podle které nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku.

V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu (v části, v níž obvinění dovolání uplatnili) se lze dovolávat nápravy, jestliže rozhodnutím o řádném opravném prostředku byl obviněnému odepřen přístup k soudu druhého stupně, protože tento řádný opravný prostředek zamítl či odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí meritorně přezkoumal. Tento dovolací důvod však na konkrétní případ nedopadá. V daném případě je podstatné, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání obviněných a státního zástupce meritorně přezkoumal z hledisek vymezených v ustanovení § 254 tr. ř. a není přitom rozhodné, že neakceptoval námitky obviněných uplatněné v odvolání. Lze tedy uzavřít, že v tomto směru právo obviněných nebylo rozhodnutím odvolacího soudu nikterak dotčeno, soud druhého stupně sám ve věci rozhodl rozsudkem. Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné dodat, že úspěšně se citovaného dovolacího důvodu lze domáhat tehdy, jestliže odvolací soud zamítl nebo odmítl odvolání podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř., ačkoli by žádný zákonný důvod pro odmítnutí nebo zamítnutí dán nebyl. S ohledem na skutečnosti shora uvedené byly podle Nejvyššího soudu obviněnými uplatněny jiné dovolací důvody, než které má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Obviněný M. B. uplatnil také dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který spočívá v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Uvedený dovolací důvod podle obviněného spočívá v tom, že dovoláním napadený rozsudek neobsahuje řádné odůvodnění o zamítnutí podaných odvolání podle § 256 tr. ř. K uvedenému je potřebné uvést, že i v tomto případě byl obviněným uplatněn jiný důvod, než má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť tento dovolací důvod lze uplatnit pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Trestní řád přímo v citovaném ustanovení uvádí, že dovolání lze podat proti výroku rozhodnutí nikoli proti odůvodnění rozhodnutí.

S ohledem na skutečnosti shora uvedené byly obviněnými podle Nejvyššího soudu v dovoláních uplatněny jiné dovolací důvody, než které mají na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, aniž musel věc meritorně ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumat. S ohledem na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo nutno rozhodovat o žádostech obviněných o přerušení výkonu trestu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann