7 Tdo 1172/2016
Datum rozhodnutí: 25.10.2016
Dotčené předpisy: § 175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku



7 Tdo 1172/2016-48


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. října 2016 v Brně dovolání obviněného P. A., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 8 To 258/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 43/2013, a rozhodl takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. A. odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 6 T 43/2013, uznal obviněného P. A. (dále zpravidla jen obviněný nebo dovolatel ) vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že

obvinění Š. V., M. H. a P. A., společně po vzájemné domluvě v úmyslu vylákat od poškozeného P. C. finanční prostředky, dne 19. 11. 2012 v době okolo 22:00 hod. obviněná Š. V. zaslala svému tehdejšímu příteli, poškozenému P. C., SMS zprávu ve znění: Mám problém, potřebuji pomoct , když předstírala, že má strach ze strany třetí osoby, která jí už nedovolí odepsat. Následně poškozenému okolo 22:30 hod. telefonoval obviněný P. A. s tím, že pokud chce vidět starou - myšleno obviněnou Š. V., ať za ni zaplatí částku 10 000 Kč představující její dluhy nebo ji už neuvidí. Poškozený P. C. sdělil, že má pouze 5 000 Kč, a že se pokusí zbytek sehnat, následně na výzvu obviněného P. A. okolo 23:00 hod. v obci H. u staré cihelny, okres K. V., předal obviněným z obavy o zdraví a život obviněné Š. V. částku 5 000 Kč, poté, když mu obvinění ukázali obviněnou Š. V., kterou vyzval k nastoupení do jeho vozidla, což odmítl obviněný M. H. s tím, že se obviněná vrátí do jejich vozu, protože poškozenému nevěří, že by jim dal zbytek peněz. Následně byl poškozený obviněným P. A. ujištěn, že se mu ozvou, aby jim mohl předat zbytek peněz, a poté z místa odjeli. Po chvilce obviněný P. A. telefonoval poškozenému s tím, že chce následující den částku 7 000 Kč, když částka 2 000 Kč činí penále. Dne 20. 11. 2012 poté co poškozený P. C. formou SMS zprávy sdělil obviněnému P. A., že pro něj má pouze částku 6 000 Kč, což obviněný P. A. akceptoval, se poškozený P. C. okolo 15:00 hod. dostavil na telefonickou výzvu obviněného P. A. k P. M. v ul. Z. v K. V., kam přišli oba obvinění M. H. a P. A., a poškozeného P. C. vyzvali k vydání peněz, což poškozený P. C. odmítl do doby, než uvidí obviněnou Š. V., kterou mu obvinění posléze přivedli ukázat. Poškozený P. C. poté předal částku 6 000 Kč obviněnému P. A., který mu sdělil, že obviněná u něho má další dluhy. Z toho důvodu poškozený P. C. obviněnému P. A. vydal i svůj mobilní telefon zn. Sony Xperia T bez SIM karty v hodnotě 12 000 Kč, jako kompenzaci za údajné dluhy obviněné Š. V., s čímž obviněný P. A. souhlasil, věci převzal a společně s obviněným M. H. z místa odešli. Obviněná Š. V. s poškozeným P. C. zůstala ve vozidle a poté mu sdělila, že si dojde pro nějaký telefon, a aby na ni počkal na benzinové čerpací stanici ÖMV, což poškozený učinil, avšak obviněná Š. V. se již nevrátila. Všichni obvinění tímto svým jednáním způsobili poškozenému P. C. škodu ve výši 23 000 Kč.

Podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetišesti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 6 T 2/2013, sp. zn. 3 T 22/2013, i výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Lounech ze dne 25. 2. 2013, doručený s účinky vyhlášení 2. 3. 2013, týkající se obviněného P. A., jakož i všechna další rohodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud zrušením, k němuž došlo, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněným M. H. a P. A. povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému P. C. škodu 23 000 Kč.

Podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného P. A. obžaloby okresního státního zástupce v Karlových Varech, sp. zn. 2 Zt 80/2012, pro skutek kvalifikovaný jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, kterého se s obviněným M. H. měl dopustit tím, že v době od 7:00 hod. do 12:30 hod. dne 21. 11. 2012 v B. n. T. V., okres K. V., u domu č. p. .... po překonání dózického zámku na dveřích z dílny odcizili benzinovou motorovou pilu zn. Jonseret v hodnotě 7 500 Kč a AKU vrtačku zn. Skil v hodnotě 500 Kč, čímž měli způsobit poškozenému P. V. škodu 8 000 Kč, odcizené věci byly u obviněných zajištěny při jejich zadržení dne 22. 11. 2012, neboť nebylo prokázáno, že obvinění spáchali žalovaný skutek.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 8 To 258/2014, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněných P. A. a M. H. proti výrokům o trestech rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 6 T 43/2013, a ve výrocích o trestech uložených obviněným M. H. a P. A. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněných výrocích o vině znovu rozhodl a podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného M. H. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a obviněného P. A. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil oba obviněné pro výkon trestů do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému M. H. uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výroky o trestech z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 6 T 26/2013, ohledně obviněného M. H., a ohledně obviněného P. A. z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 6 T 2/2013, a z trestního příkazu Okresního soudu v Lounech ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. 3 T 22/2013, který byl obviněnému P. A. doručen dne 1. 3. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného P. A. podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

II. Dovolání a vyjádření k němu
Proti uvedenému usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Kateřiny Walterové včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyly naplněny zákonné znaky zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, protože nebylo v průběhu řízení prokázáno, že se dopustil jednání proti poškozenému P. C. Poškozeného k ničemu nenutil násilím, pohrůžkou násilí, ani pohrůžkou jiné těžké újmy. Obviněný uvedl, že skutečnost, že poškozený odmítl vypovídat před soudem prvního stupně zapříčinila to, že dokazování nemohlo být vedeno v jeho prospěch, a že výpověď poškozeného postrádá v některých částech souvislosti. Podle něj je nepřípustné, aby si soud právě tyto souvislosti domýšlel a vyplňoval tak mezery v prováděném dokazování. Obviněný popřel, že by z jeho strany došlo k jakýmkoliv výhrůžkám proti poškozenému P. C. Závěrem namítl, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, přestože je majetkovým recidivistou.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 8 To 258/2014. Další postup nenavrhl.

Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného P. A. nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

III. Přípustnost dovolání
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný v dovolání uplatnil zčásti skutkové námitky. Mezi ně patří námitka, že nebylo v průběhu řízení prokázáno, že se dopustil jednání proti poškozenému P. C., že je nepřípustné, aby si soud domýšlel souvislosti a tím vyplňoval mezery v prováděném dokazování, a že by z jeho strany došlo k jakýmkoliv výhrůžkám proti poškozenému. Obviněný těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů a způsobem hodnocení důkazů.
IV. Důvodnost dovolání
Obviněný právně relevantně namítl, že nenaplnil zákonné znaky zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

Podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem. Podle § 175 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin nejméně se dvěma osobami.

Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného a poukazuje na to, že trestný čin vydírání podle § 175 tr. zákoníku je spáchán tehdy, když pachatel nutí jiného k tomu, aby něco konal, opominul nebo trpěl, a to násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy. Čin je dokonán násilným jednáním nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy (arg. nutí, aby ) a nevyžaduje se, aby pachatel dosáhl toho, co sledoval. Cíl pachatele musí však být adresován poškozenému, a ten jej musí vnímat. Nevnímá-li poškozený, k čemu jej pachatel svým jednáním nutí, jde o pokus vydírání na nezpůsobilém předmětu útoku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1752 s.). Spáchání trestného činu vydírání nejméně se dvěma osobami zahrnuje jakoukoliv formu účastenství, tedy i spolupachatelství (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 21. 2. 1968, sp. zn. 8 Tz 10/68, uveřejněné pod č. 25/1968 Sb. rozh. tr.). Tyto další dvě osoby nemusí být trestně odpovědné a nemusí o sobě vzájemně vědět. S ohledem na povahu této okolnosti se z hlediska subjektivní stránky vyžaduje úmysl ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku a § 15 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný P. A. společně s obviněnými Š. V. a M. H., tj. nejméně se dvěma osobami společně jednal tak, že dne 19. 11. 2012 v úmyslu vylákat od poškozeného P. C. finanční obnos, předstírali, že obviněná Š. V. (tehdy přítelkyně poškozeného) má strach ze třetí osoby, která by jí již nedovolila opětovně napsat poškozenému, a to tak, že mu nejprve zaslali SMS zprávu. Následně mu obviněný P. A. telefonoval, že pokud chce obviněnou vidět, musí zaplatit 10 000 Kč. Pod pohrůžkou násilí na obviněné poškozeného nutili k úhradě částky 10 000 Kč představující náhradu za údajné dluhy obviněné Š. V. Dne 20. 11. 2012 po předchozí komunikaci s poškozeným prostřednictvím SMS zprávy se obvinění P. A. a M. H. setkali s poškozeným P. C. u P. M. v K. V. za účelem předání částky 6 000 Kč (opět jako úhrady údajných dluhů obviněné, které měla u obviněných) a obviněné, kterou mu oba obvinění přivezli ukázat. Jakmile poškozený předal částku 6 000 Kč, obvinění mu sdělili, že obviněná má u nich další dluhy, a proto poškozený jim vydal i svůj mobilní telefon v hodnotě 12 000 Kč. Obvinění P. A. a M. H. peníze a mobilní telefon převzali a odešli. Po odchodu obviněných obviněná Š. V. s poškozeným zůstala ve vozidle odkud pod záminkou, že si dojde pro mobilní telefon, odešla (a to i přesto, že na ni měl poškozený P. C. počkat na čerpací stanici) a již se nevrátila. Všichni tři obvinění poškozenému jednáním způsobili škodu ve výši 23 000 Kč. Zcela správně uvedl Krajský soud v Plzni v odůvodnění rozsudku mimo jiné, že to byl právě obviněný P. A., který byl vykonavatelem jednání vůči poškozenému P. C. zásadně s ním jednal a vydíral ho, byť nelze vyloučit, že trestnou činnost mohla vymyslet již odsouzená Š. V.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného P. A. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odvolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že v dovolacím řízení nedošlo k žádným průtahům. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 8 To 258/2014, byl doručen obviněnému P. A. až dne 1. 8. 2016 a spis byl předložen Okresním soudem v Karlových Varech dne 25. 8. 2016 Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2016

JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu