7 Tdo 1171/2005
Datum rozhodnutí: 14.09.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1171/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. září 2005 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného J. Č., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. 6 To 143/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 5 T 65/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 5 T 65/2003, byl obviněný J. Č. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a byl mu podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 4 (čtyř) roků a 8 (osmi) měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudkem byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 7. 2003, sp. zn. 1 T 80/2003, který nabyl právní moci dne 11. 9. 2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. 6 To 143/2005, zamítnuto podle § 256 tr. ř.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že má za to, že stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho i k nesprávným právním závěrům, v čemž obviněný spatřuje porušení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný dále uvedl, že nebyly správně hodnoceny důkazy a že v důsledku toho se soudy náležitě nevypořádaly s jeho obhajobou uplatňovanou již od zahájení trestního stíhání, podle níž se žalované trestné činnosti nedopustil. Obviněný nesouhlasí s tím, jakým způsobem byla hodnocena účtenka či výpovědi svědků M., O. a M., a je toho názoru, že je usvědčován jen na základě nepřímých důkazů, které s ohledem na to, že úvahy o tom, že vozidlo, které bylo viděno v B. v noci, kdy byl kostel vyloupen, je podobného typu jako vozidlo užívané obviněným a že stopa obuvi je velikostně shodná s obuví obviněného, jsou spekulativní, netvoří logický a ucelený řetězec, který není ničím narušen. Pokud jde o nález odcizených věcí u obviněného, toto obviněný řádně vysvětlil a ani tato jeho obhajoba nebyla provedenými důkazy vyvrácena. Obviněný se domnívá, že důsledkem nesprávného postupu odvolacího soudu bylo rozhodnutí o zamítnutí odvolání; odvolací soud měl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že z odůvodnění předmětného dovolání je zřejmé, že obviněný ve skutečnosti brojí nikoliv proti právnímu hodnocení skutkového stavu v té podobě, do které byl stabilizován v pravomocném výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, nýbrž prioritně napadá skutková zjištění, k nimž došly soudy obou stupňů, od nichž se měly podle dovolatele odvíjet (až sekundárně) i nesprávné právní závěry. Takto uplatněné výhrady ovšem nelze subsumovat pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tím, že dovolatel uvedl, že se soudy nedostatečně vypořádaly s jeho obhajobou založenou na tvrzení, že se inkriminované trestné činnosti nedopustil, nepřípustně vytváří vlastní verzi skutkového děje, která je zcela odlišná od skutkových závěrů soudů obou stupňů. Stejně tak argumentace dovolatele, kterou tento vyjádřil nesouhlas se způsobem, kterým soudy přistoupily k hodnocení důkazů, se míjí s podstatou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle státního zástupce je tedy zcela evidentní, že obviněný opřel svou argumentaci jen o skutkové námitky, jež směřují proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká zjištění z důkazů vyvodily, a které nelze subsumovat pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z hlediska tohoto dovolacího důvodu by námitky obviněného mohly mít význam pouze tehdy, pokud by existoval extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů a pokud by obviněný takový extrémní nesoulad namítl a odůvodnil, což se však nestalo.

Protože podle státního zástupce obviněný napadenému usnesení, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, tento v závěru vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Státní zástupce dále pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil toliko námitky směřující proti tomu, jakým způsobem soudy činné v jeho trestní věci hodnotily důkazy a k jakým skutkovým závěrům na základě hodnocení důkazů dospěly, tj. námitky skutkové směřující proti porušení procesních ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Tato skutečnost vyplývá jak z obecného tvrzení obviněného, že soud odvolací i nalézací dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho pak i k nesprávným právním závěrům , v jehož souvislosti obviněný výslovně poukázal na porušení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a z něhož nepochybně vyplývá, že obviněný ve svém dovolání primárně napadá správnost soudy zjištěného skutkového stavu a nikoli správnost jeho hmotně právního posouzení, tak z dalších námitek uplatněných v dovolání, kterými obviněný napadá správnost hodnocení důkazů, jež měly potvrdit jeho alibi na inkriminovanou noc (obviněný nesouhlasí s posouzením účtenky , výpovědí svědků M., O. a M. a přítomnosti vozidla podobného typu jako je jeho vozidlo či stop obuvi velikostně shodných s jeho obuví apod.). O takovéto námitky skutkové povahy směřující proti porušení procesních ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. ovšem dovolání, jak již bylo konstatováno, opírat nelze, neboť věcně neodpovídají ani obviněným formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jinému důvodu dovolání uvedenému v § 265b odst. 1 tr. ř.

V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v § 265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.

S ohledem na shora uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo nic jiného, než dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš