7 Tdo 1167/2005
Datum rozhodnutí: 14.09.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1167/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 9. 2005 o dovolání obviněného P. J., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 23 To 407/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 7 T 161/2004 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. J. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. J. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 23 To 407/2005, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 7 T 161/2004. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o vině a v důsledku toho i v rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o trestu. Dovolání podal s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci nebo jiném nesprávném hmotně právním ). Podstatou právního posouzení skutku jako hmotně právního posouzení je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaká zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. Jinak řečeno, v dovolání je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení.

V posuzovaném případě byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Takto byl posouzen skutkový stav, který podle zjištění Okresního soudu v Prachaticích, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Českých Budějovicích, spočíval v tom, že obviněný dne 3. 8. 2004 kolem 13:45 hodin v P. řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda 100, ačkoli mu byl rozhodnutím M. ú. v P. ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu v Českých Budějovicích uložen zákaz řízení motorových vozidel všeho druhu, a při silniční kontrole prováděné hlídkou Policie České republiky ve složení pprap. K. B. a stržm. P. D. slovně napadl hrubými a vulgárními výrazy pprap. K. B.

Obviněný v dovolání nenamítal nic v tom smyslu, že by tento skutkový stav nenaplňoval zákonné znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takové námitky by korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na ryze skutkových námitkách, které jsou mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu. Obviněný v dovolání konstatoval, že ve věci byly provedeny jen dva usvědčující důkazy, jimiž byla výpověď svědkyně K. B. a rekognice, při níž tato svědkyně identifikovala obviněného jako pachatele, a označil tyto důkazy za nevěrohodné a rekognici i za vadně provedenou. Naproti tomu obviněný poukázal na okruh důkazů, které podle jeho názoru svědčily v jeho prospěch a podporovaly jeho obhajobu, že se činu nedopustil, protože vozidlo vůbec neřídil a jel veřejnou autobusovou linkou. S rozpory mezi důkazy se soudy podle obviněného nevypořádaly tak, aby to odpovídalo ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.

Podstatou dovolání je tedy nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak hodnotily důkazy. Ačkoli zákonným dovolacím důvodem je porušení h m o t n é h o práva, obviněný soudům vytýkal p r o c e s n í vady, jak o tom ostatně svědčí i to, že své námitky shrnul v závěr, že namítaná vada je vadou procesní, tedy vadou řízení, která vedla k vydání odsuzujícího pravomocného rozsudku . Obviněný se snažil prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu, avšak tímto pojetím dovolání nerespektoval to, že Nejvyšší soud v dovolacím řízení není třetí instancí při zjišťování skutkového stavu a že dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě právních vad, nikoli případných skutkových vad. Obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. září 2005



Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec