7 Tdo 1160/2003
Datum rozhodnutí: 15.10.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1160/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. října 2003 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 10 To 83/03, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 7/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. K. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 10 To 83/03, jímž byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 4. 2003, sp. zn. 50 T 7/2003, ve způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu soudem druhého stupně rozhodnuto tak, že obviněný byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným trestnými činy znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a soulože mezi příbuznými podle § 245 tr. zák. a odsouzen podle § 241 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku a pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle zjištění krajského soudu se obviněný uvedených trestných činů dopustil tím, že v přesně nezjištěný den v polovině srpna roku 2002 a poté ještě v osmi případech, naposledy v přesně nezjištěný den koncem měsíce listopadu nebo počátkem měsíce prosince 2002 ve svém bytě v D. 2, K. 537/55, vykonal soulož se svou nezletilou dcerou J. K., přestože se poškozená zpočátku bránila odstrkováním obžalovaného rukama a kopáním, avšak vzhledem k výrazné fyzické převaze obžalovaného nebyla její obrana účinná a poškozená se při beznadějnosti kladení odporu přestala bránit.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 10 To 83/03, podal obviněný dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podané dovolání obviněný směřuje do výroku, jímž byl uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Obviněný namítl, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování . Poukazuje na to, že se doznal k tomu, že opakovaně vykonal soulož s tehdy nezl. dcerou J. K., ale podle jeho názoru mělo být jeho jednání posouzeno soudy jako trestné činy soulože mezi příbuznými a pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 2 tr. zák., neboť trestný čin znásilnění nespáchal, a opakované pohlavní styky s tehdy nezl. dcerou byly oboustranně dobrovolné . Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl nebo po zrušení věci tuto přikázal k novému projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a shledal, že dovolání je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné. Dále dovolací soud shledal, že dovolání bylo v souladu se zněním § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. podáno osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, tj. podle § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného dovolacího důvodu plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním výlučně napadat vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z výše uvedeného tedy plyne, že prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vytýkat pouze vady právní, nikoli již vady skutkové. V rámci dovolacího řízení jako řízení o mimořádném opravném prostředku nelze totiž přezkoumávat skutková zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, doplňovat dokazování či provádět hodnocení důkazů. Skutková zjištění jsou v řízení o dovolání hodnocena pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V takovém případě se východiskem pro existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stává popis skutku obsažený ve skutkové větě výroku o vině. Proto ani námitky obviněného, které směřují do oblasti skutkových zjištění nemohou naplnit dovolací důvod vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Ústí nad Labem a se kterými se ztotožnil také Vrchní soud v Praze. Jako námitku právní nelze označit námitku obviněného, kde poukazuje na to, že jeho jednání mělo být právně posouzeno jako trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 2 tr. zák. a nikoli jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., neboť tato námitka je vázána na to, že obviněný v návaznosti na shora uvedené uvádí, že se znásilnění nedopustil a že opakované pohlavní styky s poškozenou byly oboustranně dobrovolné. Z uvedeného je nepochybné, že se obviněný neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, ke kterému je potřebné uvést, že soud shromážděné důkazy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést a tyto důkazy hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení, které je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu, jednotlivě i v jejich souhrnu, kdy soud na základě analýzy poznatků o prameni důkazů, závažnosti skutečností, které z těchto důkazů plynou, o jejich souvislostech a návaznosti na jiné skutečnosti a důkazy získává obraz o skutečnosti, která je předmětem dokazování, a tento pochod následně vyjádří v popisu skutku. V souvislosti s výše uvedeným soudy uzavřely svá skutková zjištění tak, že obviněný vykonal soulož s nezl. dcerou, přestože se poškozená zpočátku bránila odstrkováním obžalovaného rukama a kopáním, avšak vzhledem k výrazné fyzické převaze obžalovaného nebyla její obrana účinná a poškozená se při beznadějnosti kladení odporu přestala bránit . Tím soudy dospěly ke skutkovému zjištění, že obviněný násilím (což bylo vyjádřeno nejen ve skutkovém zjištění, ale také v odůvodnění rozsudku) donutil nezl. dceru k souloži. Právní kvalifikace použitá soudy pak odpovídá skutkovému stavu, který byl soudy zjištěn, a pokud obviněný uvádí své výhrady a svoji verzi průběhu předmětného děje, je patrno, že se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, tudíž jeho výhrady nelze podřadit pod dovolací důvody uvedené v § 265b tr. ř., neboť se jedná o výhrady námitky, směřující proti skutkovým zjištěním.

Lze tedy shrnout, že v posuzovaném případě obviněný uplatnil v celém rozsahu pouze takové námitky, které směřují do oblasti skutkových zjištění. Tyto námitky však nekorespondují s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ačkoli tedy obviněný formálně uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti uplatnil námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. obsahově naplnit. Vzhledem k tomu, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann