7 Tdo 1154/2013
Datum rozhodnutí: 13.11.2013
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1,3 písm. c) tr. zákoník



7 Tdo 1154/2013-31

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 11. 2013 o dovoláních, která podali obvinění Ľ. W. a Z. V. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2013, sp. zn. 11 To 9/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 6/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ľ. W. a Z. V. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í


Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. 7 T 6/2012, byli obvinění Ľ. W. a Z. V. uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stádiu přípravy podle § 20 odst. l tr. zákoníku. Za to byli obvinění odsouzeni podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestům odnětí svobody na devět let s tím, že podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byli zařazeni do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. l písm. a) tr. zákoníku k trestům propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Tresty propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty byly uloženy jednak tak, že u části věcí bylo specifikováno, kterému z obviněných je uložen trest postihující tyto věci, a jednak tak, že oběma obviněným zároveň byl uložen trest postihující nemovitost čp. ... včetně objektů a prostor k ní přináležejících a stavební parcelu č. ....., zapsané na listu vlastnictví č. .... pro katastrální území S. jako společné vlastnictví obou obviněných. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto ohledně obviněných J. J., D. P. a J. H. a o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty podle § 101odst. l písm. c) tr. zákoníku.

O odvoláních, která podali obvinění Ľ. W., Z. V. a D. P. proti výroku o vině a dalším výrokům a státní zástupce ohledně obviněných J. J. a D. P. v jejich neprospěch proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2013, sp. zn. 11 To 9/2013. Z podnětu odvolání obviněných Ľ. W. a Z. V. byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové podle § 258 odst. l písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty ohledně nemovitosti č. ... včetně objektů a prostor k ní přináležejících a stavební parcely č. ..., zapsaných na listu vlastnictví č. .... pro katastrální území S. jako společné vlastnictví obou obviněných, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému Ľ. W. byl podle § 70 odst. l písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty postihující spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. ......., katastrální území č. .........., obec R., okr. Ch., a to rodinného domu čp. ...s nádvořím v obci S. na stavební parcele č. .... o zastavěné ploše 1691 m2 se všemi součástmi a příslušenstvím včetně této stavební parcely, a obviněnému Z. V. byl podle § 70 odst. l písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty postihující spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. ....., katastrální území č. ........, obec R., okr. Ch., a to rodinného domu čp..... s nádvořím v obci S. na stavební parcele č. .... o zastavěné ploše 1691 m2 se všemi součástmi a příslušenstvím včetně této stavební parcely. Jinak zůstal rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ohledně obviněných Ľ. W. a Z. V. nedotčen. V dalším pak bylo rozhodnuto o odvoláních ostatních odvolatelů.

Obvinění Ľ. W. a Z. V. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tento rozsudek napadli především proto, že jím zůstal beze změny jich se týkající výrok o vině, a dále i proto, jak bylo rozhodnuto o trestu. Odkázali na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. g), h), l) tr. ř. Pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. zahrnuli obviněný Ľ. W. námitky v tom smyslu, že skutek mohl být u něho posouzen v krajním případě jen jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. l tr. zákoníku, resp. jako pomoc k tomuto přečinu podle § 24 odst. l písm. c) tr. zákoníku, a obviněný Z. V. námitky v tom smyslu, že skutek u něho měl být správně posouzen jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku nebo jako trestný čin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 tr. zákoníku, přičemž kladl důraz na to, že soudem zjištěný rozsah posuzované činnosti nestačí k naplnění zákonného znaku ve velkém rozsahu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. S dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř. spojili oba obvinění námitky v tom smyslu, že Vrchní soud v Praze novým rozhodnutím o uložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty porušil zákaz reformace in peius, a obviněný Z. V. ještě námitky, podle kterých mu měl být trest uložen s použitím ustanovení § 58 odst. l tr. zákoníku, tj. pod dolní hranici zákonné trestní sazby. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. obvinění nic bližšího neuvedli a vyvozovali ho patrně z předcházejících dovolacích důvodů. Dovoláními se domáhali obviněný Ľ. W. toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a obviněný Z. V. toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby po zrušení obou rozsudků sám v jeho věci rozhodl.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání jsou zjevně neopodstatněná.
Jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem ve stádiu přípravy podle § 20 odst. l tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Hradci Králové, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Vrchní soud v Praze, spočíval v podstatě především v tom, že obvinění Ľ. W., Z. V., D. P. a J. J. nejméně od počátku roku 2007 do 1. 9. 2011 v rodinném domě čp. .... v obci T., část obce O., okr. P., a v rodinném domě čp. ... v obci R., část obce S., okr. Ch., a nejméně od počátku roku 2009 do 1. 9. 2011 v rodinném domě čp. ..... ve S. ulici v Ch. v rozporu s ustanovením § 24 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, zřídili a skrytým vnitřním způsobem při uměle vytvořených podmínkách provozovali velkopěstírny rostlin konopí setého v úmyslu získat vysoce vyšlechtěné odrůdy s vysokým obsahem kanabinoidních látek za tím účelem, aby jejich sklizením a sušením do stavu způsobilého ke spotřebě získali drogu marihuanu obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol, k tomu využívali elektrické výbojky se stínidly, elektrické předřadníky, ventilátory, klimatizaci a další přístroje, umělá hnojiva a pěstební substráty, přičemž část rostlin usušili, upravili do stavu způsobilého ke spotřebě a v množství nejméně 15 kg prodali nebo darovali dalším osobám, 1 020 g upotřebitelné sušiny měli připraveno k okamžité distribuci dalším osobám, 259 g rostlinného konopného materiálu měli připraveno k dalšímu zpracování, 623 rostlin sklidili a sušili a za účelem výroby drogy marihuany pěstovali dalších 4 387 rostlin konopí s tím, že celkový objem upotřebitelné rostlinné drti z pěstovaných rostlin, sušených rostlin a rostlinného materiálu připraveného ke zpracování by činil nejméně 36 751,58 g s obsahem delta-9-tetrahydrokanabinolu v množství nejméně 1 148,769 g (bod 1 výroku o vině). Podle dalších zjištění Krajského soudu v Hradci Králové, která v napadeném rozsudku akceptoval i Vrchní soud v Praze, obviněný Ľ. W. od přesně nezjištěné doby v roce 2006 do srpna 2011 v Ch. a v P. prodával a daroval drogu marihuanu P. L. v 35 případech vždy v množství 50 - 60 dávek a P. B. ve 4 případech vždy v množství po 100 g, tj. celkem 400 g (body 2/a, b výroku o vině) a obviněný Z. V. od září 2008 do 1. 9. 2011 v P., Ch. a V., okr. K., prodával a daroval drogu marihuanu P. K. ve více případech v celkovém množství 5 850 g za částku 585 000 Kč, J. H. postupně v celkovém množství 7 - 9 kg za částku 700 000 Kč - 900 000 Kč, P. L. ve 2 případech vždy v množství po 50 g, tj. celkem 100g za částku 15 000 Kč, a zdarma poskytl další drogu včetně 30 cigaret marihuany L. M. (body 3/a-d výroku o vině).

Posoudit takto zjištěný skutkový stav jako trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku nebo jako trestný čin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 tr. zákoníku, jak se toho dožadoval obviněný Z. V., je vyloučeno. Trestný čin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. l tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává v množství větším než malém omamnou látku konopí, pryskyřici z konopí nebo psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC). Trestný čin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. l tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém rostlinu konopí. Aplikace žádného z citovaných ustanovení nepřichází v posuzované věci v úvahu již proto, že obvinění evidentně nepřechovávali omamnou nebo psychotropní látku ani nepěstovali rostlinu konopí pro vlastní potřebu , ale za účelem výroby omamné nebo psychotropní látky a její následné distribuce mezi jiné osoby. Jasně o tom svědčí velké množství pěstovaných a zpracovaných rostlin konopí, způsob jejich pěstování v technicky vyspěle zařízených velkopěstírnách a konec konců i okolnost, že podstatnou část produkce provozovaných velkopěstíren obvinění skutečně také prodali či darovali jiným osobám. Rozsah a způsob pěstování rostlin konopí očividně ukazuje na to, že tyto rostliny nebyly pěstovány k osobní potřebě obviněných, ale k uspokojování potřeb širšího okruhu zájemců z řad jiných osob. Posuzovaný skutek záležel zčásti v tom, že obvinění sklizením, usušením a dalším zpracováním konopí a následnou dispozicí s ním neoprávněně vyrobili, prodali nebo jinak jinému opatřili omamnou nebo psychotropní látku ve smyslu znaků dokonaného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. l tr. zákoníku (nehledě na přísnější právní kvalifikaci), a zčásti v tom, že obvinění pěstováním konopí před jeho sklizením, usušením a dalším zpracováním úmyslně vytvářeli podmínky pro to, aby neoprávněně vyrobili, prodali nebo jinak jinému opatřili omamnou nebo psychotropní látku a aby spáchali takový čin ve velkém rozsahu, přičemž nedošlo k pokusu ani k dokonání ve smyslu znaků přípravy zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. l tr. zákoníku, § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku.

Námitky obviněných, že skutek měl být kvalifikován jen podle § 283 odst. l tr. zákoníku, byly založeny na jejich požadavku, aby se přihlíželo jen k rozsahu, v němž byla droga skutečně prodána či jinak distribuována. Tento požadavek rozhodně nemůže obstát, protože skutek je nutno posoudit jako celek, který se skládá z dokonané části a z nedokonané části ve stádiu přípravy. Vezme-li se v úvahu nejen množství drogy, kterou obvinění skutečně distribuovali, ale zároveň také množství drogy, k jejíž výrobě a následné distribuci směřovala nedokonaná část jejich jednání, a uváží-li se dlouhá doba, po kterou se obvinění dopouštěli posuzovaného jednání, frekvence jednotlivých dílčích aktů tohoto jednání, významný okruh zájemců o drogu, k nimž jako konečným spotřebitelům toto jednání směřovalo, a širší technický základ pro toto jednání v podobě velkopěstíren rozmístěných ve třech různých obcích, pak nemůže být žádných pochyb o tom, že jednání obviněných směřovalo k tomu, aby spáchali čin ve velkém rozsahu, jak to předpokládá ustanovení § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Aplikace tohoto ustanovení na posuzovaný případ byla tudíž namístě.

Nepřijatelné jsou námitky obviněného Ľ. W. v tom smyslu, že jeho jednání bylo pouze pomocí podle § 24 odst. l písm. c) tr. zákoníku. Zjištění, která soudy učinily ohledně způsobu a míry zapojení obviněného Ľ. W. do celé posuzované akce, jasně svědčí o tom, že jeho součinnost s ostatními obviněnými měla povahu úmyslného společného jednání, jak to má na mysli ustanovení § 23 tr. zákoníku, a proto bylo jeho jednání správně kvalifikováno jako jednání spolupachatele.

Ve věci obviněných Ľ. W. a Z. V. rozhodoval Vrchní soud v Praze jen z podnětu jejich odvolání, takže byl povinen respektovat zákaz reformace in peius (zákaz změny k horšímu) a nesměl změnit rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v neprospěch obviněných. Ze zákazu reformace in peius vyplývá při rozhodování o trestu nepřekročitelný limit, který se týká jak druhu, tak výměry ukládaného trestu. Protože dodržení zákazu reformace in peius je jednou z podstatných náležitostí práva na spravedlivý proces, které náleží mezi základní ústavně garantovaná práva, pokládá Nejvyšší soud námitku porušení tohoto zákazu za dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. h) tr. ř.

Obvinění Ľ. W. a Z. V. namítli porušení zákazu reformace in peius postupem Vrchního soudu v Praze, pokud změnil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve výroku o trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty ohledně nemovitostí, které byly ve spoluvlastnictví obviněných. Těmto námitkám nemohl Nejvyšší soud přisvědčit.

Krajský soud v Hradci Králové uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty ohledně nemovitostí ve spoluvlastnictví obviněných tak, jako by šlo o trest uložený společně oběma obviněným, a v tomto směru pochybil. Toto pochybení napravil Vrchní soud v Praze tím, že vadný výrok o trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty zrušil a nahradil novým výrokem, jímž každému z obviněných samostatně uložil tento trest postihující jeho spoluvlastnický podíl. Vrchní soud v Praze postupoval správně. Rozhoduje-li soud o více obviněných, je ukládání trestu vždy a bez jakékoli výjimky založeno na principu individualizace ve vztahu ke každému z obviněných a žádný druh trestu nemůže být uložen jako společný trest dvěma nebo více obviněným (k tomu viz č. 19/2004 Sb. rozh. tr.).

Uvedenou změnou Vrchní soud v Praze nijak nezhoršil postavení žádného z obviněných. Pokud by původní výrok o trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nabyl právní moci, připadly by nemovitosti postižené tímto trestem státu s tím, že dnem právní moci rozsudku by vlastnictví přešlo na stát ex lege podle § 132 odst. 2 obč. zák. bez ohledu na vadu, kterou výrok o trestu měl. Opatření předsedy senátu soudu prvního stupně učiněná ve vykonávacím řízení podle § 349b tr. ř. nemají žádný konstitutivní význam a směřují jen k tomu, aby se organizační složka státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu, fakticky ujala výkonu vlastnických práv státu. Vadný výrok o trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty tedy nebyl nevykonatelný, jak namítali obvinění, protože případnou právní mocí rozsudku by na stát přešlo vlastnictví k nemovitostem, které až dosud byly ve spoluvlastnictví obviněných. Vadou původního výroku bylo to, že trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty byl uložen společně oběma obviněným, což zakládalo stav, jako by každému z obviněných bylo uloženo propadnutí celých nemovitostí, ačkoli každému z obviněných náležel jen spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny. Tím bylo dotčeno i ustanovení § 70 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty může soud uložit, jen jde-li o věc nebo jinou majetkovou hodnotu náležející pachateli. Tak jak byl trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty ohledně nemovitostí ve spoluvlastnictví obviněných uložen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, byl každému z obviněných uložen i ve vztahu k tomu, co mu nenáleželo, tedy v rozsahu nad rámec přípustný podle § 70 odst. 2 tr. zákoníku. Vrchní soud v Praze napravil pochybení Krajského soudu v Hradci Králové z podnětu odvolání, která podali obvinění, avšak nijak nezhoršil jejich postavení tím, že místo trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty uloženého společně oběma obviněným uložil tento druh trestu samostatně každému z nich, přičemž u každého z obviněných omezil rozsah uloženého trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty jen na jeho spoluvlastnický podíl. Námitky obviněných v tom smyslu, že Vrchní soud v Praze porušil zákaz reformace in peius, jsou tedy evidentně nepodložené.

Námitky obviněného Z. V., že trest odnětí svobody mu měl být uložen s použitím ustanovení § 58 odst. l tr. zákoníku, tj. pod dolní hranici trestní sazby, nekorespondují s tímto ustanovením. Citované ustanovení upravuje mimořádné snížení trestu odnětí svobody tak, že má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. Okolnosti případu ani poměry obviněného Z. V. nevykazují nic výjimečného. Namítaná okolnost, že obviněný nebyl dosud soudně trestán, nijak nevybočuje z rámce běžných polehčujících okolností a rozhodně nemůže odůvodnit mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby. Skutečnost, že v dané věci se jednalo o marihuanu, které podle námitek obviněného nelze odepřít léčivé účinky , rovněž není způsobilá k aplikaci ustanovení § 58 odst. l tr. zákoníku již vzhledem k výraznému rozsahu spáchaného trestného činu a sofistikovanému způsobu jeho provedení.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněná dovolání obviněných Ľ. W. a Z. V. podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. listopadu 2013 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec