7 Tdo 1147/2013
Datum rozhodnutí: 20.11.2013
Dotčené předpisy: § 233 odst. 2 bod 2 tr. zákoník



7 Tdo 1147/2013-16

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. listopadu 2013 v Brně dovolání obviněné A. P., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 12 To 138/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 38 T 76/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 38 T 76/2012, uznal obviněnou A. P. (dále jen obviněná ) vinnou zločinem padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 2 al. 2 tr. zákoníku, který spáchala podle skutkových zjištění soudu tím, že v blíže nezjištěné době v dopoledních hodinách dne 20. 2. 2012 v místě trvalého bydliště své matky poškozené P. P. , v Č. , ul. R. , okr. P.-v. , při vědomí skutečnosti, že se jedná o padělek, předala poškozené padělanou bankovku v nominální hodnotě 1.000,- Kč, sériového čísla ........., pod záminkou rozměnění hotovosti, přičemž využila jejího zrakového postižení, které jí znemožňovalo okamžité rozpoznání padělku, a od poškozené následně obdržela pravé bankovky v celkové hodnotě 1.000,- Kč. Poškozená použila tuto padělanou bankovku téhož dne při placení kadeřnických služeb svědkyni J. H. , která okamžitě rozpoznala, že se jedná o padělek .

Podle § 233 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněnou k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 84 tr. zákoníku a § 85 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyřiceti měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněnou. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku a § 48 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku obviněné stanovil přiměřenou povinnost podrobit se ve zkušební době léčení závislosti na omamných a psychotropních látkách. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. 1 T 22/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 12 To 138/2013, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněné proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody odsoudil podle § 233 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu třiceti měsíců.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že nebyla prokázána subjektivní stránka přečinu padělání a pozměňování peněz podle § 233 odst. 2 al. 2 tr. zákoníku, neboť existují důvodné pochybnosti o jejím zdravotním a psychickém stavu, protože v době spáchání trestného činu byla drogově závislá a mohly proto být ovlivněny její rozpoznávací a ovládací schopnosti. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu poukázala na to, že soudy obou stupňů zamítly její návrh na provedení důkazu vyhotovení znaleckého posudku z oboru psychologie a psychiatrie. Uvedla, že výpověď poškozené P. P. není věrohodná, neboť i vzhledem ke zdravotnímu stavu poškozené je otázkou, zda byla schopna rozpoznat její abstinenční příznaky a především to, zda se dopustila úmyslně jednání, které je jí kladeno za vinu. Navrhla dodatečně provést vyhotovení znaleckého posudku z oboru kriminalistika - technické zkoumání dokladů a písemností, zkoumání bankovek a cenin, za účelem zjištění, zda v tomto případě jde o padělek nebo o napodobeninu, která není vůbec schopna plnit funkci oběživa nebo platidla. Uvedla, že odvolací soud tento důkazní návrh zamítl, v odůvodnění svého rozhodnutí to však nijak neodůvodnil. Poukázala na to, že ze skutkových zjištění soudů obou stupňů je zřejmé, že její případné úmyslné jednání by částečně naplňovalo skutkovou podstatu přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, ale způsobená škoda je pouze 1.000,- Kč, a proto se nejedná o trestný čin. Namítla také, že v této věci bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť soudy obou stupňů se nevypořádaly se všemi okolnosti, které vyšly najevo v průběhu trestního řízení. Soudy obou stupňů pochybily, neboť byla na základě nedostatečně provedeného dokazování uznána vinnou ze spáchání přečinu padělání a pozměňování peněz podle § 233 odst. 2 al. 2 tr. zákoníku.

Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 12 To 104/2013, a rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 38 T 76/2012, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Praha-východ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněná ve svém dovolání vznesla zčásti skutkové námitky. Těmito námitkami napadla rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněná tak sice formálně opřela dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinila tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Obviněná právně relevantně namítla, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu padělání a pozměňování peněz podle § 233 odst. 2 al. 2 tr. zákoníku.

Podle § 233 odst. 2 al. 2 tr. zákoníku kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let.

Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce obviněné. Vycházel ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního stíhání, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněná dne 20. 2. 2012 v dopoledních hodinách v místě trvalého bydliště své matky poškozené P. P. v Č. , ul. R. , využila špatného zdravotního stavu své matky souvisejícího především se zrakovým postižením, a předložila jí falešnou bankovku v hodnotě 1000,- Kč s žádostí o rozměnění za jiné bankovky, ačkoliv věděla, že se jedná o padělek. Obviněná si dále musel být dobře vědoma, že její matka bez vědomí toho, že se jedná o padělanou bankovku, tuto následně použije k zaplacení služeb či zboží. Soudy obou stupňů správně neuvěřily obhajobě obviněné, že nevěděla, že se jedná o falešnou bankovku, neboť okolnosti, za kterých matce bankovku předávala, svědčí o naprostém opaku, navíc obviněná podle skutkových zjištění soudu již měla z dřívější doby zkušenost s falešnými bankovkami a samotná bankovka byla na první pohled rozpoznatelná jako padělek. Obviněná své matce předávala bankovku za denního světla, tudíž musela vědět, že své matce předkládá falešnou bankovku. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněná svým jednáním naplnila nejen subjektivní stránku, ale všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 2 al. 2 tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je proto správná.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné A. P. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. listopadu 2013

Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek