7 Tdo 1147/2005
Datum rozhodnutí: 22.09.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1147/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2005 o dovolání obviněného P. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 5 To 212/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 196/2004 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. 9 T 196/2004, byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.

Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že v době od 1. 3. 1998 do 31. 5. 2003 v K., veden snahou získat finanční prospěch, jako příjemce dávky sociálního péče, která mu byla M. m. K., odborem sociálních věcí, v uvedeném období vyplácena, ačkoliv byl řádně seznámen s tím, že do osmi dnů musí citovanému úřadu nahlásit jakoukoliv změnu ohledně svých majetkových nebo osobních poměrů, neoznámil citovanému úřadu, že byl vlastníkem postupně celkem pěti osobních motorových vozidel, navíc dne 25. 9. 2002 podepsal tomuto úřadu čestné prohlášení o tom, že není vlastníkem žádného motorového vozidla, ačkoliv v té době vlastnil vozidlo tov. zn. Opel Astra, a způsobil tak M. m. K., odboru sociálních věcí, na vyplácené dávce škodu v celkové výši 208.269,- Kč.

Obviněnému P. H. byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.

Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 5 To 212/2005, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II.

Proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění dovolání obviněný poukázal na výpověď svého otce B. H., podle které všechna předmětná auta byla pořízena výhradně z jeho prostředků a sloužila mu k podnikání. Skutečnost, že vozidla byla na dopravním inspektorátu zapsána na jméno obviněného, nikoliv na jméno jeho otce, vysvětluje obviněný časovou zaneprázdněností a tím, že jej otec chtěl přitáhnout k práci. Obviněný dále uvedl, že předmětná vozidla sám téměř neužíval a pokud si je půjčil, tak to bylo pouze k pracovním účelům pro firmu svého otce. Obviněný také namítl, že se necítil jako vlastník vozidel, a proto o autech neinformoval odbor sociálních věcí magistrátu města. Má za to, že soud prvního stupně nezhodnotil celkovou situaci správně, neboť podle jeho přesvědčení není možné nedodržení oznamovací povinnosti podřadit pod zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. Podle jeho názoru nebyla naplněna subjektivní stránka zmíněného trestného činu, protože nebyl prokázán úmysl se obohatit, ale ani objektivní stránka, když skutek lze podle něj posoudit pouze podle správně právních předpisů.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu i rozsudek okresního soudu a přikázal Okresnímu soudu v Karviné, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve zkoumal, zda je dovolání přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Lhůta k podání dovolání je zachována též tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout (§ 265e odst. 3 tr. ř.).

V posuzovaném případě bylo usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 5 To 212/2005, doručeno obhájkyni obviněného JUDr. J. P. dne 16. 5. 2005. Obviněný P. H. však nebyl doručovatelem pošty dne 16. 5. 2005 na adrese svého trvalého bydliště zastižen, a proto byla zásilka obsahující uvedené usnesení krajského soudu uložena na poště. Tuto si obviněný vyzvedl až dne 31. 5. 2005 (viz dodejky na č. l. 89 spisu).

Zmíněné usnesení krajského soudu spadá do kategorie rozhodnutí uvedených v § 64 odst. 1 písm. b) tr. ř., která se doručují do vlastních rukou, a uvedené usnesení také bylo obviněnému touto formou doručováno. Podle § 64 odst. 2 tr. ř. nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.

V posuzovaném případě přitom nešlo o písemnost, jejíž uložení by bylo ve smyslu § 64 odst. 4 tr. ř. vyloučeno. Shora zmíněná desetidenní lhůta proto začala běžet dne 17. 5. 2005, posledním dnem lhůty tak byl čtvrtek 26. 5. 2005. Tento den je tedy nutno považovat v souladu se shora citovanými ustanoveními trestního řádu za den doručení, neboť z obsahu spisu je zřejmé, že obviněný se na uvedené adrese zdržoval, když si také uvedenou zásilku po jejím oznámení na této adrese osobně na poště vyzvedl, byť až dne 31. 5. 2005.

Z toho plyne, že dvouměsíční lhůta stanovená k podání dovolání uplynula obviněnému dne 26. 7. 2005.

Dovolání obviněného P. H., adresované Nejvyššímu soudu, však bylo podáno na poštu až dne 29. 7. 2005 (viz obálka č. l. 93), tedy po uplynutí dvouměsíční propadné lhůty stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř. Z tohoto důvodu posoudil Nejvyšší soud dovolání obviněného P. H. jako opožděně podané. Jen na doplnění Nejvyšší soud uvádí, že shora uvedený právní názor, dovozující opožděnost posuzovaného dovolání v závislosti na uplynutí desetidenní lhůty od oznámení uložení zásilky obsahující usnesení odvolacího soudu, je ve shodě s rozhodnutím, jež bylo schváleno trestním kolegiem Nejvyššího soudu na jeho zasedání dne 31. 8. 2005 k publikaci ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu.

IV.

Dovolání obviněného P. H. proto Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako opožděně podané.

Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. září 2005



Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr