7 Tdo 1143/2003
Datum rozhodnutí: 23.10.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1143/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 10. 2003 o dovolání obviněného A. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 7 To 31/03, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 13/2002 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný A. H. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 7 To 31/03, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 2. 2003, sp. zn. 4 T 13/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b), h) tr. zák. a odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák., § 29 odst. 2 tr. zák. k výjimečnému trestu odnětí svobody na dvacet let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle zjištění krajského soudu se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 8. 5. 2002 v T., J. 1630, v koupelně bytu č. 1 v úmyslu usmrtit a v úmyslu získat majetkový prospěch zasadil M. D. kuchyňským nožem s délkou čepele 178 mm silou velké intenzity šest bodných ran do krku, levé prsní krajiny, levé poloviny břicha, pod levou lopatku a levého boku, dvě řezné rány do pravé poloviny krku, přičemž bezprostřední příčinou smrti poškozené bylo vnitřní vykrvácení při probodnutí stěny srdečnice; útok byl svým charakterem velmi bolestivý, doprovázený intenzivním strachem o život; po skončení útoku byt prohledal a ke škodě poškozené odcizil 600,- Kč na hotovosti, radiomagnetofon, dámské náramkové hodinky a další věci, vše v hodnotě 3.375,- Kč.

Obviněný podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkl, že skutkovou podstatu trestného činu vraždy podle § 219 odst. 2 písm. h) tr. zák. nenaplnil, neboť čin nespáchal v úmyslu získat majetkový prospěch. Trest odnětí svobody vyměřený na dvacet let je podle něj nepřiměřeně přísný, neodpovídá mu podle jeho názoru ani konkrétní stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost, ani možnost jeho nápravy. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.



Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku a namítl, že není dána okolnost podmiňující použití trestní sazby uvedená v ustanovení § 219 odst. 2 písm. h) tr. zák. a že skutek měl být posouzen jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.

Trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b), h) tr. zák. se dopustí, kdo jiného úmyslně usmrtí, čin spáchá zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, v úmyslu získat majetkový prospěch nebo v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin, anebo z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky.

Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné ty znaky uvedeného trestného činu, které spočívají v tom, že pachatel jiného úmyslně usmrtil, čin spáchal zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, v úmyslu získat majetkový prospěch. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky tohoto trestného činu. Vůči naplnění znaků trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. výhrady dovolatele uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesměřovaly.

Námitka obviněného, že skutek nevykazuje znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu vraždy podle § 219 odst. 2 písm. h) tr. zák., neboť čin nespáchal v úmyslu získat majetkový prospěch, zcela evidentně nemůže obstát.

Ve prospěch přesvědčivosti rozsudku Krajského soudu v Plzni nesvědčí, že ve skutkové části výroku o vině je uvedeno, že obviněný jednal v úmyslu získat majetkový prospěch , což není skutkové zjištění, ale citace zákonného textu § 219 odst. 2 písm. h) tr. zák. Krajský soud měl správně ve skutkové části výroku o vině uvést konkrétní skutkové zjištění, které naplňuje uvedený zákonný znak. Jde však jen o určitou nepřesnost či neúplnost popisu skutku. Rozsudek tím sice nevyhovuje požadavkům ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř., ale nejedná se o nesprávné právní posouzení skutku. Z odůvodnění rozsudku jasně vyplývá, že Krajský soud v Plzni zjistil, že obviněný neměl v době činu peníze, proto nejprve pojal záměr odcizit věci z bytu svědka J. Š., což také učinil. Protože se mu ale nepodařilo odcizené věci podle jeho představ prodat, rozhodl se navštívit poškozenou M. D. se záměrem získat peníze či jiné věci, které by později prodal. Krajský soud uzavřel, že motivem promyšleného jednání obviněného byla materiální zištnost, očekávání, že z bytu poškozené odnese peníze a cennosti, a to bez ohledu na důsledky. Závěr, že vůdčím motivem jednání obviněného bylo získání majetkového prospěchu, konstatoval ve svém usnesení i Vrchní soud v Praze.

Takto rozvedená skutková zjištění soudů byla opodstatněně subsumována pod právní závěr, že obviněný trestný čin vraždy spáchal též v úmyslu získat majetkový prospěch, a správně bylo jeho jednání kvalifikováno jako trestný čin vraždy i podle § 219 odst. 2 písm. h) tr. zák.

Právního posouzení skutku a ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení se netýkaly námitky obviněného, které směřovaly výlučně proti výměře trestu. Námitky tohoto charakteru nelze uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani prostřednictvím speciálního zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se vztahuje k trestu (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení ve vztahu k druhu a výměře trestu vytýkat nelze. Obviněný však neuvedl nic, co by tento dovolací důvod naplňovalo.

Pachatele trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b), h) tr. zák. lze podle § 219 odst. 2 tr. zák. potrestat odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo výjimečným trestem. Byl-li obviněný odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody na dvacet let, nelze z hlediska dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vytýkat, že mu byl uložen nepřípustný druh trestu či trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin vraždy podle § 219 odst. 2 tr. zák.

Vytýkal-li obviněný, že výjimečný trest odnětí svobody na dvacet let je trestem nepřiměřeně přísným, nebylo možné k této části dovolání přihlížet nejen se zřetelem k uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani se s ohledem na další důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vypracovala:

JUDr. Věra Kůrková