7 Tdo 1131/2005
Datum rozhodnutí: 22.09.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1131/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2005 o dovolání obviněného Ing. M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 10 To 12/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 1 T 25/2004 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 1 T 25/2004, byl obviněný Ing. M. M. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák.

Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že dne 25. 11. 2003 v době kolem 17:05 hodin za snížené viditelnosti v obci B. P., okres K. H., před domem na silnici při řízení traktoru URSUS C 385, s přívěsem bez r. z., nedal přednost v jízdě mopedu Korado 21 600, který řídil J. V., bytem B. P., jenž byl ovlivněn hladinou nejméně 1,5 promile alkoholu v krvi, a který ve snaze vyhnout se střetu uhnul doleva do protisměru, přičemž havaroval a v důsledku toho utrpěl těžká zranění, jimž po převozu do nemocnice v H. B. téhož dne ve 23:50 hodin podlehl.

Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šestnácti měsíců. Poškozený J. V. byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

K odvolání poškozeného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 10 To 12/2005, podle § 258 odst. 1 písm. f) tr. ř. zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozenému J. V. částku 6.729,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného krajský soud zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II.

Proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Rozhodnutí napadl ve všech jeho výrocích.

V úvodu odůvodnění dovolání obviněný namítl, že provedené důkazy podle jeho přesvědčení neodůvodňují závěr, že se dopustil trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., který je mu kladen obžalobou za vinu, neboť podle jeho názoru měl být obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn (tj. proto, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán). Obviněný zdůraznil, že nalézací soud v odůvodnění rozhodnutí sám uvedl, že se bez vší pochybnosti nepodařilo zjistit průběh nehodového děje. Obviněný je přesvědčen, že závěry soudu jsou založeny na hypotézách a na pravděpodobnosti skutkového děje, kdy se nabízí několik variant průběhu nehody.

Dovolatel má za to, že dopravní nehodu nezavinil, nemohl dát přednost protijedoucímu mopedu, neboť jej v době odbočování neviděl, protože ten byl podle jeho názoru ještě za zatáčkou. Obviněný poukazuje na výslech znalce z oboru silniční dopravy - Ing. P. T., podle něhož, pokud by došlo k míjení vozidel, což nepředpokládal, tak by mu v jeho propočtech vyšel větší čas a v době rozjezdu traktoru by se tudíž moped musel nacházet v podstatně větší vzdálenosti od místa nehody. Dovolatel rovněž připomněl, že v jeho věci nebyl proveden vyšetřovací pokus, který by celou situaci objasnil. Uvedl dále, že jestliže se neprokázal střet obou vozidel, nemůže mu být kladeno za vinu porušení povinnosti dát přednost v jízdě protijedoucímu vozidlu. Podle jeho názoru nemohl při odbočování vytvořit překážku na silnici, neboť v době projíždění mopedu byl podle jeho přesvědčení již přívěs traktoru i s přesahujícím nákladem mimo vozovku. Jeho obhajobu v tomto směru podle jeho názoru podporuje rycí stopa levé šlapky mopedu na silnici.

Dovolatel má za to, že znalci z oboru zdravotnictví vycházeli rovněž z mylného předpokladu střetnutí vozidel. Sám spatřuje důvod smrtelných poraněním poškozeného i v nárazu těla poškozeného o řidítka mopedu a vysoký obrubník při levém okraji vozovky. Za nesprávný považuje rovněž závěr o zjištěném množství alkoholu v krvi poškozeného v době nehody, neboť to bylo podle jeho názoru daleko vyšší. Poukazuje v tomto ohledu na znalecký posudek MUDr. J. Š., předložený odvolacímu soudu, který nasvědčuje značně delší reakční době poškozeného. Podle mínění obviněného byla opilost poškozeného jedinou příčinou jeho pádu. Poukazuje rovněž na skutečnost, že poškozený v rozporu s předpisy neměl v době jízdy na hlavě helmu.

Obviněný dále v rozporu se závěry soudů tvrdí, že náklad na přívěsu měl označen červeným světlem, a nesouhlasí s tím, že v protokolu je uvedeno označení nákladu červeným praporkem. Dovolatel je současně přesvědčen, že neporušil ani povinnost odbočovat za pomoci způsobilé a náležitě poučené osoby, protože na vozovce nevytvořil mopedu překážku. Navíc namítl, že tato skutečnost není v přímé souvislosti s předmětnou dopravní nehodou. Domnívá se, že orgány činné v trestním řízení se neřídily zásadou oficiality, neboť neprovedly veškeré důkazy svědčící v jeho prospěch. Připomíná nález Ústavního soudu č. 372/03, podle něhož orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyhledávat z vlastní iniciativy a provádět důkazy svědčící v prospěch i neprospěch obviněného. Nadto uvádí, že v jeho trestní věci učinil policejní komisař kpt. Š. při shromažďování důkazů chybu, když obdobně si měl podle obviněného počínat i v dalším případu. Podle názoru dovolatele se odvolací soud nezabýval podrobně tím, jakým způsobem a v jakém směru bylo prováděno dokazování. Závěry soudu považuje za hypotetické a pravděpodobnostní, nikoli za jednoznačné. Má za to, že soud se měl řídit se zásadou in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) a měl jej podle § 226 písm. a) tr. ř. v plném rozsahu zprostit obžaloby.

V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského i okresního soudu a věc vrátil Okresnímu soudu v Kutné Hoře k dalšímu řízení.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Ve vyjádření vyslovila názor, že dovolání obviněného je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však jeho námitky směřují toliko proti neúplnému dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, takže dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Údajná nesprávná skutková zjištění však podle ní důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. být nemohou.

Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. M. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz § 265f odst. 1 tr. ř., § 265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.

Obviněný Ing. M. M. však ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak okresní a krajský soud hodnotily provedené důkazy a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. učinily. Brojil sice formálně proti naplnění skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví, avšak činil to výlučně prostřednictvím námitek proti skutkovým zjištěním soudů. Obviněný stručně řečeno oponoval závěrům okresního a krajského soudu, podle nichž zabočil při řízení traktoru s přívěsem do dvora svého domu, aniž by dal přednost poškozenému J. V. přijíždějícímu po silnici na mopedu. Zpochybňoval závěr soudů, že na přívěsu za traktorem vezl klády, které nebyly označeny světlem, ačkoli viditelnost byla již snížena, přičemž v době nehody klády přesahovaly přívěs a zasahovaly do silnice. Soudy konstatovaly, že poškozený řídil moped pod vlivem alkoholu a bez helmy, což přispělo rovněž ke vzniku nehody i smrtelnému následku (příčinou smrti poškozeného však byla nejen poranění hlavy, ale i závažná poranění hrudníku i břicha). Na rozdíl od odvolacích námitek obviněného však soudy jednoznačně uzavřely, že primární příčinou nehody, bez níž by následek nenastal, bylo to, že poškozený se musel vyhýbat kládám na přívěsu, které zasahovaly až do silnice, a do jízdní dráhy mopedu řízeného poškozeným, přičemž v důsledku toho, že nebyly označeny světlem, je spatřil až na poslední chvíli. Obviněný sice namítal, že příčinou pádu poškozeného byla výhradně jeho podnapilost, avšak soudy takový závěr vyloučily s tím, že podnapilost měla pouze vliv na zpomalení jeho reakční doby.

Obviněný tedy nijak nenapadal právní posouzení zjištěného skutku, nýbrž brojil proti tomu, v jakém rozsahu soudy provedly dokazování a jak provedené důkazy hodnotily. Svým dovoláním se domáhal primárně změny skutkových závěrů soudů, vyúsťující v jiný průběh skutkového děje a následně jeho zproštění z obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. se závěrem, že nebylo prokázáno, že by se stal žalovaný skutek.

Na podkladě toho Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatněnými námitkami deklarovaný dovolací důvod nenaplnil (k tomu viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).

IV.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Ing. M. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. září 2005

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr