7 Tdo 1106/2015
Datum rozhodnutí: 30.09.2015
Dotčené předpisy: § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoník



7 Tdo 1106/2015-18

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 30. září 2015 v Brně dovolání obviněného M. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 12 To 179/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 33/2015, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Č. odmítá .

Odůvodnění:


Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 3 T 33/2015, uznal obviněného M. Č. (dále zpravidla jen obviněný ) vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že

dne 29. 1. 2015 v době kolem 14:39 hod. v obci L., okr. H. K., řídil ve směru od obce N. osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia Combi EGF65, RZ: ........., přestože si byl vědom, že trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 15. 6. 2012, sp. zn. 8 T 86/2012, který nabyl právní moci dne 22. 8. 2012, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou let a šesti měsíců od 22. 8. 2012 do 22. 2. 2015.

Podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou let.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 12 To 179/2015, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně. Rozhodnutí odůvodnil tím, že obviněný má sklony k páchání trestné činnosti a dříve uložené tresty (obviněný má 20 záznamů v rejstříku trestů) se evidentně minuly účinkem. Vzhledem k osobě obviněného proto uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody by zjevně nevedlo k tomu, aby obviněný vedl řádný život.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Kamila Podroužka včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, neboť soudy obou stupňů při hodnocení jeho osoby z hlediska možnosti nápravy vycházely pouze z jeho předcházejícího odsouzení, aniž by vzaly v úvahu další okolnosti, k nimž jsou povinny přihlížet při rozhodování o druhu a výměře trestu. Tímto postupem porušily ustanovení § 37 tr. zákoníku, § 38 tr. zákoníku a § 39 tr. zákoníku a jeho právo na spravedlivý soudní proces podle článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 12 To 179/2015, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 3 T 33/2015, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je totiž třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu musí soudy nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto poté hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky, které se týkají skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Obviněný v rámci svého dovolání namítl, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Námitka týkající se přiměřenosti uloženého trestu však není dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. ani jiným důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a ani to nepřicházelo v úvahu. Pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, jak se stalo v posuzované věci, nelze cestou dovolání namítat nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce obviněného, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného M. Č. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2015

JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu