7 Tdo 1105/2003
Datum rozhodnutí: 15.10.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1105/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. 10. 2003 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného P. R., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 To 155/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 235/2001 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 To 155/2002. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 3. 2002, sp. zn. 20 T 235/2001, byl obviněný P. R. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a odsouzen za pokus tohoto trestného činu a za další trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 2 T 224/2001, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 7 To 43/2002, podle § 247 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu propadnutí věci, přičemž byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, jakož i další obsahově navazující rozhodnutí, a v dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podle zjištění Okresního soudu v Pardubicích se obviněný dopustil pokusu trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. v podstatě tím, že dne 7. 8. 2001 v obci D. Ř., okr. P., násilím vnikl do restaurace U D. s úmyslem odcizit tam nějaké věci, avšak byl přistižen policisty, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 19. 3. 2001, sp. zn. 3 T 198/2000, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k trestu odnětí svobody na devět měsíců, který vykonal dne 19. 4. 2001.

Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 To 155/2002, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích a podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 223 odst. 1 tr. ř., § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného pro pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., jehož se měl dopustit skutkem uvedeným v rozsudku Okresního soudu v Pardubicích. Důvodem tohoto rozhodnutí byl závěr Krajského soudu v Hradci Králové, že obviněný je stíhán pro dílčí útok pokračujícího trestného činu, že ohledně zbývajících útoků téhož trestného činu bylo trestní stíhání obviněného pravomocně zastaveno usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 1 T 354/2001, že tím bylo rozhodnuto s účinky ve vztahu k celému pokračujícímu skutku a že trestní stíhání obviněného je proto nepřípustné. Jinak Krajský soud v Hradci Králové dodal, že nepřihlížel k ustanovení § 11 odst. 2, § 12 odst. 2 tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., protože skutek byl spáchán před účinností zákona č. 265/2001 Sb.

Nejvyšší státní zástupkyně podala v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Namítla, že tímto usnesením bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a odkázala na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Uvedla, že Okresní soud v Pardubicích i Okresní soud ve Svitavách rozhodly za účinnosti trestního řádu ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a že proto přicházelo v úvahu rozhodnout se zřetelem k ustanovením § 11 odst. 2, § 12 odst. 2 tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb., podle nichž je přípustné, aby obviněný byl stíhán pro dílčí útok pokračujícího trestného činu i za situace, kdy jeho trestní stíhání pro zbývající útoky tohoto trestného činu bylo pravomocně zastaveno. V závěru dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i další obsahově navazující rozhodnutí a aby Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné. Napadené usnesení nemůže obstát z těch důvodů, o které se opírá.

V projednávané věci je posuzován útok spáchaný dne 7. 8. 2001, který se jeví jen jako dílčí část pokračujícího skutku, jehož další útoky byly spáchány ve dnech 24. 7., 26. 7. a 28. 7. 2001 a bylo o nich pravomocně rozhodnuto ve věci Okresního soudu ve Svitavách sp. zn. 1 T 354/2001 usnesením o zastavení trestního stíhání ze dne 13. 3. 2002, které nabylo právní moci dne 29. 3. 2002.

Podle § 11 odst. 2 tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. týká-li se důvod nepřípustnosti trestního stíhání uvedený v § 11 odst. 1 tr. ř. jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání. Podle § 12 odst. 2 tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. skutkem podle trestního řádu se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.

Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že Krajský soud v Hradci Králové považoval za rozhodující to, že posuzovaný skutek byl v celém rozsahu spáchán před účinností zákona č. 265/2001 Sb., a v této spojitosti dovodil, že je třeba aplikovat právní úpravu účinnou v době před 1. 1. 2001, protože to je pro obviněného příznivější. Aniž to Krajský soud v Hradci Králové výslovně uvedl, měl patrně na mysli ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák., podle něhož trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.

Ze systematického zařazení ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. v hlavě třetí obecné části trestního zákona je zřejmé, že citované ustanovení upravuje časovou působnost trestního zákona jako hmotně právního předpisu, to znamená jako zákona, který stanoví znaky trestných činů a trestní sazby na trestné činy. Z tohoto hmotně právního hlediska nedošlo v otázce trestnosti činu, pro který byl obviněný stíhán v projednávané věci, k žádné změně v době po spáchání činu oproti stavu v době jeho spáchání. Žádná taková změna nevyplývá ani ze zákona č. 265/2001 Sb. Hmotně právně zůstala trestnost tohoto činu tímto zákonem nedotčena. Logickým důsledkem pak je to, že ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. nemůže mít na posuzovaný případ žádný vliv, pokud jde o tu jeho část, která upravuje kolizi trestních zákonů jako hmotně právních předpisů, neboť tu žádná kolize trestních zákonů jako hmotně právních předpisů není.

Od trestnosti činu ve smyslu jeho hmotně právního posouzení podle trestního zákona je třeba odlišovat procení stíhatelnost činu ve smyslu možnosti konat o trestném činu řízení podle trestního řádu, to znamená vést trestní stíhání pachatele činu. Tato otázka již není předmětem úpravy trestního zákona, takže se na ni nevztahuje ani ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. Jde o úpravu obsaženou v trestním řádu, který je ovládán zásadou, že úkony trestního řízení se řídí trestním řádem účinným v době, kdy jsou prováděny. Případné odchylky od této zásady musí být výslovně stanoveny v novém trestním řádu, a to zpravidla v jeho přechodných ustanoveních, která se tak stávají podkladem použití dřívějšího trestního řádu za účinnosti nového trestního řádu při posuzování některých otázek.

Otázka, zda pravomocné usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 1 T 354/2001, založilo překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., musí být posuzována podle toho, jaký význam tomuto rozhodnutí dává trestní řád účinný v době, kdy bylo toto rozhodnutí učiněno, resp. kdy nabylo právní moci. Určující je proto trestní řád ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Z ustanovení § 11 odst. 2, § 12 odst. 2 tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. jasně vyplývá, že citované usnesení má účinky jen ve vztahu k těm útokům pokračujícího trestného činu, o kterých v něm bylo rozhodnuto, a že se nijak netýká útoků jiných, to znamená ani toho útoku, o kterém bylo rozhodováno v přezkoumávané věci Okresního soudu v Pardubicích. Usnesení Okresního soudu ve Svitavách nemá ten účinek, že by bránilo trestnímu stíhání obviněného pro útok, ohledně něhož bylo rozhodováno ve věci Okresního soudu v Pardubicích. Opačný právní názor by v podstatě znamenal to, že usnesení Okresního soudu ve Svitavách učiněnému za účinnosti trestního řádu ve znění zákona č. 265/2001 Sb. by byly přisuzovány účinky stanovené trestním řádem ve znění před účinností zákona č. 265/2001 Sb., aniž pro to je podklad v přechodných ustanoveních tohoto zákona. To by bylo ve zjevném rozporu se zásadou, že řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. Ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. tu nemá žádný význam, protože jde o hmotně právní ustanovení, zatímco posuzovaná otázka, tj. otázka přípustnosti trestního stíhání z hlediska § 11 odst. 1 tr. ř., není otázkou hmotně právní, nýbrž procesně právní.

Veden těmito úvahami, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že usnesení Okresního soudu ve Svitavách nebránilo tomu, aby obviněný mohl být stíhán pro útok, pro který na něho byla podána obžaloba u Okresního soudu v Pardubicích v přezkoumávané věci. Tento závěr není v rozporu s rozhodnutím č. 49/2002 Sb. rozh. tr., protože toto rozhodnutí vylučuje zpětnou aplikaci ustanovení § 11 odst. 2 tr. ř. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. v tom smyslu, že by pravomocným rozhodnutím uvedeným v § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. z doby před 31. 12. 2001 nebyl v době od 1. 1. 2002 přiznán účinek spočívající v existenci překážky věci rozhodnuté, který tato rozhodnutí získala podle trestního řádu účinného v době, kdy byla pravomocně učiněna.

Ve vztahu k posuzovanému případu je třeba připomenout, že i když všechny útoky pokračujícího trestného činu byly spáchány před 1. 1. 2002, je tato skutečnost v uvažovaných souvislostech bezvýznamná a zejména nemůže být důvodem toho, aby usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 3. 2002, tj. z doby po 1. 1. 2002, byly přisuzovány procesní účinky, jako by bylo učiněno v době činu, tj. před 1. 1. 2002. Z rozhodnutí č. 49/2002 Sb. rozh. tr. vyplývá, že účinek věci rozhodnuté ve vztahu k útokům, o kterých nebylo rozhodováno, mohou mít za podmínek pokračujícího trestného činu jen rozhodnutí, která nabyla právní moci do 31. 12. 2001. To znamená, že rozhodnutí, která nabyla právní moci v době od 1. 1. 2002, tento účinek nemají. Nemá ho proto ani usnesení Okresního soudu ve Svitavách, o které Krajský soudu v Hradci Králové opřel své nesprávné úvahy a závěry.

Nejvyšší soud tedy shledal, že pro zastavení trestního stíhání obviněného z důvodů, z nichž k němu došlo napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, nebyly podmínky, a to ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání nevyšší státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného zrušil napadené usnesení, zrušil i další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Hradci Králové tedy znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích.

Z napadeného usnesení je zřejmé, že Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 1 T 354/2001, zastavil trestní stíhání obviněného podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., to znamená pro nepřípustnost z důvodu překážky věci rozhodnuté. Z povahy tohoto důvodu zastavení trestního stíhání lze logicky usuzovat na to, že existuje nějaké další rozhodnutí, které uvedenou překážku založilo, a že i toto další rozhodnutí se týká téhož pokračujícího skutku, o jehož dílčích útocích rozhodly Okresní soud v Pardubicích v přezkoumávané věci a Okresní soud ve Svitavách. Vyvstává proto možnost, že toto další rozhodnutí má význam pro posouzení otázky, zda případně nezakládá překážku věci rozhodnuté ve vztahu k trestnímu stíhání obviněného pro skutek, o němž bylo rozhodnuto v přezkoumávané věci Okresního soudu v Pardubicích.

Krajský soud v Hradci Králové si proto před novým rozhodnutím o odvolání obviněného opatří příslušný trestní spis ve věci, v níž bylo vydáno ono další rozhodnutí, v němž Okresní soud ve Svitavách spatřoval překážku věci rozhodnuté, provede tímto spisem důkaz a rozhodne v závislosti na posouzení otázky, zda ono další rozhodnutí se týká téhož skutku, pro který je obviněný stíhán ve věci Okresního soudu v Pardubicích, resp. dílčího útoku téhož pokračujícího skutku, a zda bylo pravomocně učiněno v době do 31. 12. 2001 nebo v době od 1. 1. 2002. Tato okolnost je významná z toho hlediska, zda uvedené další rozhodnutí má nebo nemá účinky překážky věci rozhodnuté ve vztahu k trestnímu stíhání obviněného ve věci Okresního soudu v Pardubicích. Tento účinek by mělo, pokud by právní moci nabylo do 31. 12. 2001, ale nemělo by jej, pokud by právní moci nabylo v době od 1. 1. 2002 (k tomu viz č. 49/2002 Sb. rozh. tr. a předchozí části odůvodnění tohoto usnesení Nejvyššího soudu).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec