7 Tdo 1094/2011
Datum rozhodnutí: 24.08.2011
Dotčené předpisy: § 197a odst. 1 tr. zák.



7 Tdo 1094/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 8. 2011 o dovolání obviněného F. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 67 To 40/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 79/2009 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 3 T 79/2009, byl obviněný F. K. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 202 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 12 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na 24 měsíců, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci.

Skutek, v němž Obvodní soud pro Prahu 6 spatřoval tyto trestné činy, spočíval podle jeho zjištění v podstatě v tom, že obviněný dne 4. 7. 2009 kolem 13.55 hodin v chatové oblasti v P. - N., po předchozí slovní rozepři, fyzickém přetahování, potyčce a osočování s J. K. a po slovní rozepři se S. S. doběhl do své chatky, kde vzal svoji legálně drženou samonabíjecí pistoli zn. CZ vzor 45 ráže 6,35 mm Browning, přiběhl po silnici k plotu zahrady, kde seděli J. K. a S. S. s rodinami, zbraň držel v ruce, nadával, vykřikoval výroky Já vám ukážu! a na J. K. Tak pojď, teď vylez, já ti ukážu! , vystřelil ránu do vzduchu, a když za ním J. K. vyběhl v domnění, že jde pouze o plynovou nebo kapslíkovou pistoli, a pronásledoval ho, obviněný se otočil, vystřelil podruhé do vzduchu, utíkal ke svým vrátkům, kde vystřelil potřetí do vzduchu, J. K. řekl, aby zastavil, nebo ho zastřelí, na S. S., který přišel, obviněný křičel, aby se do toho nemíchal, a ze vzdálenosti asi 10 metrů na něho vystřelil, přičemž střela prolétla asi 1 metr kolem jeho nohy, a toto jednání obviněného vzbudilo u poškozených obavu z uskutečnění výhrůžek s ohledem na jeho agresivitu a na použití střelné zbraně.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 67 To 40/2011, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podstatná část námitek obviněného však byla uplatněna mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, neboť obviněný napadal skutková zjištění soudů a způsob, jímž soudy hodnotily důkazy. Z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu byla relevantní jen ta část dovolání, v níž obviněný uvedl, že na základě zjištěného skutkového stavu ... jednání dovolatele bylo třeba považovat za nutnou obranu . Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Nutná obrana je okolností, která vylučuje protiprávnost a tím i trestnost činu. Podle § 13 tr. zák. spočívá nutná obrana v tom, že čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Pro úplnost je třeba poznamenat, že shodně je nutná obrana definována také v trestním zákoníku účinném od 1. 1. 2010 (§ 29 odst. 1 tr. zákoníku).

Jestliže základní podmínkou nutné obrany je přímo hrozící nebo trvající útok, pak v posuzovaném případě je vyloučeno uvažovat o nutné obraně již z toho důvodu, že obviněný neodvracel žádný útok. To je jasné ze zjištění, že šlo jen o dodatečnou jednostrannou reakci obviněného na předcházející incident, který se odehrál v úrovni slovního osočování, drobné potyčky a přetahování. Poté, co incident v této podobě odezněl, obviněný se odebral do své chatky, pak se vrátil s pistolí v ruce k poškozeným a zaútočil na ně slovně a výhrůžnými výstřely. Obviněný tím tedy sám vyvolal další konflikt, jemuž dodal podstatně závažnější podobu přinesenou zbraní a výstřely. V takto vystupňovaném konfliktu obviněný rozhodně neměl pozici obránce, a to ani v tom stadiu, kdy se za ním rozběhl poškozený J. K. v domnění, že pistole je jen plynová nebo kapslíková. Za tohoto stavu lze plně akceptovat závěr soudů, že ze strany obviněného nešlo o nutnou obranu.

Nejvyšší soud připomíná, že otázku, zda šlo o nutnou obranu, zkoumal podle skutkového stavu, který zjistil Obvodní soud pro Prahu 6 a z kterého v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze. Pokud je dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, pak to znamená, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Takové posouzení záleží v aplikaci hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. V dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod stojí námitky s k u t k o v é povahy, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.

S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

V poměru mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 6, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení ve výpovědích poškozených a dalších svědků. Soudy si byly vědomy obhajoby obviněného založené na tvrzení, že byl napaden a bránil se, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. V rámci hodnocení důkazů soudy zaznamenaly, že obhajoba obviněného našla podporu i v některých dalších důkazech a že celková důkazní situace spočívala v existenci dvou skupin protichůdných důkazů. Tento rozpor soudy překlenuly hodnocením, při němž se pečlivě zabývaly věrohodností jednotlivých důkazů, zejména pokud měly povahu výpovědí svědků. Soudy nakonec založily svá skutková zjištění na tom, že verze vyplývající z výpovědí poškozených byla podporována i výpověďmi svědků, kteří neměli žádný bližší osobní vztah k žádné ze stran konfliktu. Svůj hodnotící postup soudy jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vysvětlily. Soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec