7 Tdo 1088/2005
Datum rozhodnutí: 06.10.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1088/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. října 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. N., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 8 To 120/2005, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 122/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 8 To 120/2005, poté co byl podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. k odvolání obviněného v celém rozsahu zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 7 T 122/2004, byl obviněný za splnění podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se (stručně řečeno) dopustil tím, že dne 3. 4. 1. 2002 v blíže nezjištěné době v pokoji ve druhém patře domu na ul. S. v B., odcizil ze zde uloženého kufříku ke škodě P. D. finanční částku ve výši 440.000,- Kč a ke škodě R. P. finanční částku ve výši 155.000,- Kč a zlaté šperky v rozsudku konkrétně uvedené v celkové hodnotě 133.600, Kč, čímž na cizím majetku způsobil škodu v celkové výši 728.600,- Kč. Za to byl odvolacím soudem odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 a ½ roku s tím, aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena také povinnost zaplatit poškozeným škodu a to P. D. ve výši 440.000,- Kč a R. P. ve výši 288.600,- Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byly R. P. podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění dovolání namítá, že soudy obou stupňů hodnotily důkazy jednoznačně v jeho neprospěch, přes rozpory a nedostatky v důkazech, přičemž neobjektivně dospěly k přesvědčení, že k události došlo a nepřipustily jinou alternativu. Protože od počátku trestního stíhání tvrdí, že uvedený skutek nespáchal a nebylo to ani prokázáno, žádá Nejvyšší soud, aby v rámci své pravomoci věc z hlediska jeho obhajoby přezkoumal. Soudům vytýká, že vycházely toliko z výpovědí obou poškozených, přičemž soud II. stupně neodůvodnil svůj závěr ohledně nevěrohodnosti jeho výpovědi a jde pouze o nedůvodnou dedukci. Poškozená, že nijak neprokázala existenci šperků a její vlastnictví k nim, přičemž se žádný ze svědků ani obviněný nemohli vyjádřit k tomu, zda je vůbec vlastnila a zda se nacházely na místě činu. Soud tak mohl mít za prokázáno pouze to, že poškozená vlastnila nekonkrétní zlaté šperky a jeví se proto pochybnou i expertíza, na základě které byla stanovena výše škody na odcizených špercích, když bylo vycházeno pouze z tvrzení poškozené bez jakéhokoliv jiného důkazu. Závěr experta o kvalitě kamenů a jakosti zlata je tak nepřezkoumatelný, stejně jako specifikace a konkretizace jednotlivých šperků. Zpracovatel odborného vyjádření o ceně špeků vycházel z předpokládaných a odhadovaných hodnot, což obviněný z hlediska výše škody spáchané trestným činem považuje za nepřijatelné s tím, zda by neměl být zpracován znalecký posudek z příslušného oboru.

S poukazem na rozpory ve výpovědích P. D. a P. P. ml. pak obviněný zpochybňuje také závěr soudu, že mělo dojít k újmě na majetku P. D. ve výši 440.000,- Kč, když peníze byly od P. P. ml. prostřednictvím P. D. zaslány k rukám R. P.

Namítá také, že jeho vina nebyla jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností prokázána, když on sám ji popírá, žádná z odcizených věcí u něj nebyla nalezena, nebyla u něj provedena domovní prohlídka, nezměnil svůj životní styl a snahou R. P. již v minulosti bylo získání vlastnictví k celému domu jehož jsou spoluvlastníky, čehož se výkonem napadeného rozhodnutí může reálně domoci. K prokázání jeho viny, že pak nepostačuje ani pachová stopa zajištěná na a uvnitř kufříku, když mohlo dojít k jejímu přenosu. Soud tento důkaz považoval za stěžejní, ač podle judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu jde pouze o důkaz nepřímý a nelze na jeho základě dospět k závěru o vině. Obviněný také namítá, že nebyl odvolacím soudem proveden také opětovný výslech P. D., který považuje za nezbytný k odstranění rozporů mezi výpověďmi tohoto svědka a P. P.

Je proto toho názoru, že provedené důkazy neprokázaly nepochybně, že se skutek stal a spáchal jej právě on jako obviněný a mělo tak být postupováno v souladu se stěžejní zásadou trestního řádu in dubio pro reo . Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek krajského soudu v celém rozsahu a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí a současně aby byl podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložen výkon dovoláním napadeného rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že formální námitka o nesprávném právním posouzení skutku je uplatněna na základě zpochybnění výsledků provedeného dokazování a způsobu hodnocení důkazů. Proto nejde ani o kvalifikovaný způsob odmítnutí právního názoru soudu o vlastnictví P. P. k částce 440.000,- Kč a ani namítaný způsob zjištění a výpočtu výše škody, není zpochybněn žádnou odpovídající hmotně právní námitkou, ale jen kritikou rozsahu a kvality provedeného dokazování. Nelze dospět ani k závěru o extrémním rozporu mezi skutkovým zjištěním a jeho následným hodnocením. Navrhla proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z uvedeného vyplývá, že skutková zjištění soudu I. stupně, příp. soudu odvolacího, jsou v dovolacím řízení nezpochybnitelná a nemůžou být předmětem přezkumu dovolacím soudem. Dovolání není dalším odvoláním ale mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě pouze závažných procesních a hmotně právním vad taxativně uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Jsou-li proto dovoláním vytýkané jiné než v tomto ustanovení uvedené vady, jde o dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. a musí být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Je tomu tak i v případě dovolání obviněného J. N., který sice formálně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jehož prostřednictvím lze napadat nesprávné právní posouzení skutku nebo také jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale žádná z uplatněných námitek nic ohledně hmotně právního posouzení napadenému rozsudku nevytýká. Všechny námitky jsou zaměřeny na zpochybnění správnosti provedeného dokazování, úplnosti dokazování, hodnocení důkazů a v konečném důsledku jsou tak námitkami proti skutkovým zjištěním soudů v původním řízení. Jednoznačně to vyplývá z obsahu dovolání, když obviněný namítá, že soudy jednostranně hodnotily důkazy v jeho neprospěch a přes rozpory a nedostatky v důkazech dospěly neobjektivně k přesvědčení, že k události došlo a nepřipustily jinou alternativu. Je toho názoru, že žádný z provedených důkazů ani všechny ve svém souhrnu neprokázaly beze všech pochybností, že se skutek stal, spáchal jej právě on a soudům vytýká, že nepostupovaly podle zásady in dubio pro reo , které se však uplatňuje právě při zjišťování skutkového stavu věci.

Přezkumnou povinnost proto jako skutkové nemůžou naplnit námitky obviněného, že soudy vycházely toliko z výpovědí obou poškozených, které považovaly za pravdivé, že soud neodůvodnil závěr o jeho nevěrohodnosti, že nebyla prokázána samotná existence šperků a že nebyl opětovně vyslechnut svědek P. D. k odstranění rozporů mezi jeho výpovědí a výpovědí svědka P. P.

Skutkovou námitkou je i tvrzení obviněného o možnosti přenosu pachových stop poškozenými a o nedostatečnosti tohoto důkazu k prokázání jeho viny. Totéž platí ohledně námitky zpochybňující odborné vyjádření o ceně odcizených šperků s tím, že bylo vycházeno pouze ze specifikace tvrzené poškozenou bez jakékoliv další dokumentace (fotografie) či důkazů, ač je obviněnému z okolností případu zřejmé, že žádný takový další důkaz není k dispozici, šperky se nenašly a pro zpracování navrhovaného znaleckého posudku neexistuje dostatečný podklad, takže by nemohl přispět k objasnění věci.

Protože obviněný na uvedených námitkách zakládá i námitku proti zjištěné výši škody, je i tuto nutno považovat za pouze skutkovou, když obviněný nenamítá, že výše škody byla zjištěna v rozporu s hmotně právním ustanovením § 89 odst. 12 tr. zák.

Nelze konečně přihlížet ani k námitce obviněného, že ohledně částky 440.000, Kč nedošlo k újmě na majetku P. D., protože tato částka byla pouze jeho prostřednictvím zaslána P. P. k rukám R. P. V tomto směru obviněný jednak namítá nedostatky odůvodnění rozhodnutí soudů, což je v dovolacím řízení nepřípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.), a zejména závěr o tom, komu předmětná částka patřila, soud učinil na základě hodnocení svědeckých výpovědí a nikoli na základě aplikace hmotně právních ustanovení zákona, jejichž porušení by obviněný namítal.

Na základě uvedených důvodů bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uvedené v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud nerozhodoval o odložení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř., jak to obviněný navrhl v dovolání, protože pro takový postup neshledal důvody.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš