7 Tdo 1087/2015
Datum rozhodnutí: 07.10.2015
Dotčené předpisy: § 175 odst. 1 tr. zákoník, § 175 odst. 2 písm. c) tr. zákoník



7 Tdo 1087/2015-37

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 7. října 2015 v Brně dovolání obviněného O. S. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 4 To 24/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 9/2014, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 50 T 9/2014, byl obviněný O. S. (dále zpravidla jen: obviněný ) uznán vinným zločinem vydírání dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1, § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. d) tr. zákoníku, a byl odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti roků. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to revolveru zn. TAURUS, vzor 85, ráže 38 Special, č. rámu ....., včetně 5 ks nábojů ráže 38 mm, vše uloženo u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, pracoviště Nový Jičín.

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 4 To 24/2015, k odvolání obviněného O. S. a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2014, č. j. 50 T 9/2014-232, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného O. S. vinným pokusem zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 21 odst. 1, § 173 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody na pět let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to revolveru zn. TAURUS, vzor 85, ráže 38 Special, č. rámu ......, včetně 5 ks nábojů ráže 38 mm, vše uloženo u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, pracoviště Nový Jičín pod č. j. KRPT-30195/ČJ-2014-0704IZ. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného O. S. jako nedůvodné.

Obviněný podle skutkových zjištění soudu spáchal uvedený zločin tím, že dne 6. 2. 2014, kolem 9:30 hod. v N. J. na ulici S. v průchodu domu č. ...... nacházejícím se mezi objekty herny Club Bonver a GE Money Bank, a. s., a umožňujícím přístup k internetové kavárně EMI Computers.cz, s. r. o., v úmyslu zmocnit se finančních prostředků poškozeného O. D., ......, okamžitou úhradou údajné pohledávky ve výši 500.000 Kč, plynoucí z faktury č. ......, ze dne 24. 1. 2014, vystavené tomuto poškozenému, nejprve jej vylákal prostřednictvím dosud neustanovené ženy vystupující pod příjmením Š., která si s ním předchozího dne domluvila telefonicky pracovní schůzku ve zmíněné internetové kavárně, načež v tomto průchodu domu nenadále přistoupil k poškozenému, představil se mu a požadoval po něm okamžitou úhradu výše uvedené částky s tím, že mu ji dluží, a pokud to daného dne nevyřeší, tak zabije jeho i celou jeho rodinu, když v průběhu hovoru k umocnění výhrůžek vytáhl revolver zn. Taurus, a za soustavného míření zbraní na poškozeného ze vzdálenosti 30-40 cm tento svůj požadavek několikrát opakoval, po sdělení poškozeného, že peníze nemá, trval na tom, že si je musí daného dne nějak opatřit s tím, že mohou peníze zajít vyzvednout i do banky, že dokud je nedostane, z místa neodejde, poté co byli obsluhou kavárny vzhledem k hlasitému projevu vyzváni k opuštění průchodu, takto učinili, obviněný uschoval zbraň do kapsy, kráčel v těsné blízkosti poškozeného, kterého doprovodil k blízkému parkovišti před pobočkou GE Money Bank, a. s., kde mu umožnil poodstoupit a použít mobilní telefon k obstarání vyžadované finanční částky, následně odmítl telefonický hovor s právním zástupcem poškozeného, který měl vést k urovnání vzniklé situace s tím, že trvá na tom, že mu poškozený musí dnešního dne zaplatit požadovanou finanční částku, tuto se ale obviněnému nepodařilo získat, neboť krátce nato byl na místě zadržen příslušníky policie, které telefonicky přivolal poškozený v okamžiku, když využil situace, při níž od něho obviněný poodstoupil a nevěnoval obsahu jeho hovoru pozornost, neboť se domníval, že poškozený pokračuje v telefonickém hovoru, aby zajistil požadované peníze.

Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Markéty Vaňkové proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V něm především namítl, že skutek byl nesprávně právně kvalifikován, že se jednalo nejvýše o zločin vydírání, dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že se z jeho strany jednalo o pohrůžku bezprostředním násilím a polemizuje s tím, že odvolací soud opakovaně uvádí, že obviněný požadoval vyřešení dnešního dne , či opatření peněz daného dne . Podle obviněného pohrůžka násilí směřovala do budoucnosti a poškozenému byl dán časový prostor k opatření peněz. Namítl také, že násilí objektivně nemohlo být vykonáno bez odkladu zejména z toho důvodu, že celá rodina poškozeného, jíž mělo být vyhrožováno zabitím, nebyla jednání přítomna, resp. obviněný jednal pouze s poškozeným. Obviněný také poukazuje na extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, pokud jde o soustavné míření revolverem zn. Taurus na poškozeného. Pochybení odvolacího soudu spatřuje také v tom, že soud nevyužil moderačního práva podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Přestože byl trest uložen na samé spodní hranici trestní sazby, zjištěná škoda měla činit 500.000 Kč. Pokud by byla škoda o 1 Kč nižší, bylo by na místě uvažovat o postupu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku a snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Z toho dovozuje, že trest odnětí svobody ve výměře pěti let je nepřiměřeně přísný, že jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání, neboť se jedná o pouhý exces obviněného z dosavadního řádného života. Obviněný také namítl, že v jeho trestní věci byla porušena zásada in dubio pro reo a domnívá se, že by se dovolací soud měl s ohledem na principy, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, zabývat i otázkou, zda se v případě rozsudku odvolacího soudu nejedná o tzv. překvapivé rozhodnutí. Obviněný také namítl, že u odvolacího soudu nedošlo k doplnění dokazování kromě jeho výslechu a důkazy provedené před soudem prvního stupně hodnotil odvolací soud jinak, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 4. 2015, č. j. 4 To 24/2015-266, případně i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2014, č. j. 50 T 9/2014-232 (zde s ohledem na argumentaci pod bodem III.3 dovolání) a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, případně Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že výhradu, která směřuje k právní kvalifikaci skutku, nepovažuje za důvodnou a v tomto směru odkázal na odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci na straně 8 až 10. Pokud jde o výhrůžky, nesouhlasil s tím, že je obviněný směřoval do budoucna, protože ze skutkových zjištění vyplývá, že obviněný požadoval okamžité vydání peněz, takže poškozenému nedal žádný časový prostor. K námitce, že odvolací soud nijak nedoplnil dokazování a přesto skutkový stav popsal odchylně od soudu nalézacího, nejvyšší státní zástupce uvedl, že odvolací soud pouze upřesnil popis skutku tak, aby to odpovídalo skutkovým zjištěním. Neztotožnil se ani s námitkou obviněného, že ze strany odvolacího soudu jde o tzv. překvapivé rozhodnutí, když obviněný byl od počátku stíhán pro zločin loupeže. V trestní věci obviněného neexistuje tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. K námitce dovolatele, že odvolací soud pochybil, pokud nevyužil možnosti tzv. moderačního práva podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, uvedl, že toto ustanovení je fakultativní, lze je aplikovat pouze v případě mimořádných okolností, přičemž skutečnost, že vzniklá škoda měla dosáhnout pouze nejnižší hodnoty pro posouzení škody značné, tedy částky nejméně 500.000 Kč, nemůže vést k závěru o tom, že je zde podklad pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod spodní hranici trestní sazby. Tuto námitku nelze podřadit, stejně jako námitku nerespektování zásady in dubio pro reo, pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce považuje dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., aby o dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Obviněný v replice k vyjádření nejvyššího státního zástupce uvedl, že nelze použít postup podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., který nejvyšší státní zástupce navrhuje, protože dovolání není zjevně neopodstatněné. Opakuje, že jeho jednáním nedošlo k naplnění znaků pokusu zločinu loupeže, avšak maximálně znaků zločinu vydírání dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu. Podle obviněného nebyla prokázána existence pohrůžky použití bezprostředního násilí ani hrozba revolverem. Namítá, že odvolací soud bez doplnění dokazování ve vztahu ke skutečnosti, zda se jednalo o pohrůžku bezprostředního násilí či nikoliv, kvalifikoval skutek na rozdíl od nalézacího soudu jako pokus zvlášť závažného zločinu loupeže. V závěru obviněný požádal, aby dovolání bylo projednáno veřejně, protože neshledává možnost postupu podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a ani nesouhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a dovolání má obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže dovolání spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném hmotně právním posouzení.

K námitkám obviněného je třeba především uvést, že námitka, že se nejednalo o pohrůžku bezprostředního násilí, je primárně založena na jiném posuzování skutkového stavu věci. Vrchní soud v Olomouci po doplnění dokazování výslechem obviněného učinil závěr, že obviněný vyhrožoval poškozenému, pokud mu nezaplatí částku 500.000 Kč, že zabije jeho i celou jeho rodinu, pokud to daného dne nevyřeší a požadoval po něm okamžitou úhradu uvedené částky. Podle skutkových zjištění tento požadavek několikrát opakoval a k umocnění výhrůžek vytáhl revolver zn. Taurus, s nímž mířil na poškozeného ze vzdálenosti 30-40 cm. Ze skutkových zjištění potom zcela zřejmě vyplývá, že obviněný vyhrožoval bezprostředním násilím. V tomto směru Nejvyšší soud odkazuje na správné a přiléhavé odůvodnění tohoto zákonného znaku zvlášť závažného zločinu loupeže Vrchním soudem v Olomouci na stranách 8 až 10 napadeného rozhodnutí.

Neobstojí ani námitka, že nebylo využito moderačního práva podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť tuto námitku nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Dovolací důvod nenaplňuje ani námitka, že byla potlačena zásada in dubio pro reo, neboť tato zásada se vztahuje nikoliv k hmotněprávnímu posouzení věci, ale k použití procesních předpisů. Nejvyšší soud neshledal ani tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Vzal v úvahu, že touto námitkou se zabývaly soudy obou stupňů a dovodily, že obviněný na poškozeného mířil zbraní, která byla nalezena policií, ostatně i obviněný vypověděl, že na jednání si tuto zbraň vždy bere s sebou.

Zcela nedůvodná je také námitka, že odvolací soud nevyužil možnost uplatnění moderačního práva podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud jen pro úplnost připomíná znění ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, podle něhož má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. Nehledě k tomu, že zákon považuje mimořádné snížení trestu odnětí svobody za fakultativní, námitka obviněného směřuje proti nepřiměřeně přísnému trestu odnětí svobody. Nepřiměřenost uloženého trestu odnětí svobody nelze úspěšně namítat na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat za překvapivé, jak se obviněný domnívá, neboť na obviněného byla podána obžaloba pro pokus zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 21 odst. 1, § 173 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a proto mu bylo známo, že mu hrozí trest odnětí svobody v trvání 5 až 12 let a že pro spáchaný skutek může být odsouzen. Námitka tzv. překvapivého rozhodnutí svým obsahem ani nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. může Nejvyšší soud učinit rozhodnutí o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání, přičemž ke konání neveřejného zasedání za těchto zákonných podmínek zákon nevyžaduje souhlas dovolatele ani nejvyššího státního zástupce.

Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. října 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu