7 Tdo 1083/2005
Datum rozhodnutí: 24.08.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1083/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 8. 2005 o dovolání obviněného O. N., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 12 To 112/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 9/2005 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného O. N. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 14. 2. 2005, sp. zn. 2 T 9/2005, byli obvinění O. N. a V. J. jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák. uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Jičíně spočíval v tom, že oba obvinění společně dne 19. 2. 2004 kolem 20:15 hodin v blízkosti průchodu vedoucího z náměstí J. z P. do Š. ulice v H., okr. J., fyzicky napadli průchodem procházejícího J. M. tak, že obviněný V. J. ho uhodil pěstí zezadu do hlavy a srazil ho na zem, následně poškozeného uhodil do boku a do hlavy i obviněný O. N., takže poškozený utrpěl otřes mozku a frakturu pátého žebra s hospitalizací a pracovní neschopností do 29. 3. 2004, poté obvinění odcizili poškozenému peněženku v hodnotě 50,- Kč s částkou 1.500,- Kč, platební kartou Komerční banky v hodnotě 100,- Kč, občanským průkazem v hodnotě 240,- Kč a kartou V. z. p., takže mu způsobili škodu v celkové výši 1.890,- Kč (bod 1 rozsudku).

Obviněný O. N. sám byl uznán vinným ještě trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Jičíně spočíval v tom, že obviněný dne 13. 11. 2004 kolem 21:00 hodin v R. ulici v H., okr. J., vyzval procházejícího J. Š. k vydání finanční hotovosti, což J. Š. odmítl, obviněný se mu snažil vytrhnout z ruky igelitovou tašku, ale bezvýsledně, a tak poškozeného uhodil pěstí do obličeje, srazil ho na zem, opakovaně do něho kopal, způsobil mu drobné oděrky a zhmožděniny v obličeji a na levé paži, pravém koleni a hrudníku s léčením v trvání deseti dnů, igelitovou tašku obsahující peněženku, hotovost 200,- Kč a drobné osobní věci v celkové hodnotě 442, Kč vytrhl poškozenému z ruky a z místa utekl (bod 2 rozsudku).

Za tyto trestné činy byl obviněnému O. N. uložen podle § 234 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Odvolání obviněného O. N. bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 12 To 112/2005, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný O. N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. v bodě 1 rozsudku Okresního soudu v Jičíně, dále v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem loupeže v bodě 2 rozsudku a v důsledku toho i v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu. Obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Proti výroku o vině trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. namítl jednak to, že ve skutkové části výroku není platební karta nijak identifikována, takže popis skutku neodpovídá znakům trestného činu, a jednak to, že platební karta nebyla cílem jednání spočívajícího v odcizení peněženky, takže chybí zavinění a znaky trestného činu nebyly naplněny po subjektivní stránce. Proti výroku o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. namítl, že skutek měl být správně posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Tuto námitku však odvozoval od jiné verze skutkového stavu, než ke které dospěly oba soudy, protože ji zakládal na tvrzení, že jeho jednání nebylo motivováno zištností a že poškozenému žádnou tašku s peněženkou a dalšími věcmi nevzal. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud především shledal, že námitky, které obviněný uplatil proti výroku o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., nejsou způsobilé být podkladem pro to, aby Nejvyšší soud tento výrok vůbec přezkoumával. Obviněný totiž tento výrok napadl ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, to znamená podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Významné je to, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jak postupoval při dokazování apod. Jinak řečeno, v dovolání je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení.

Námitky obviněného proti výroku o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. mají v celém rozsahu ryze skutkový charakter, neboť jsou zaměřeny proti zjištění soudů, že obviněný poškozenému odcizil igelitovou tašku s peněženkou a dalšími věcmi, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, z nichž toto zjištění vyvodily. Obviněný se těmito námitkami snažil prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že z jeho strany šlo jen o holé fyzické napadení bez toho, že by poškozenému něco odcizil a že by tím jeho jednání vůbec bylo motivováno. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je koncipován tak, že nepřipouští přezkum skutkového základu rozhodnutí. Obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř, avšak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují. V důsledku toho námitky obviněného proti výroku o vině trestným činem loupeže nenaplňují ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř, protože ten je v posuzovaném případě podmíněn existencí některého z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Nejvyšší soud proto nijak nepřihlížel k té části dovolání, která se týkala výroku o vině obviněného trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., a nepřezkoumával tento výrok z hledisek uvedených v § 265i odst. 3 tr. ř.

Naproti tomu námitky obviněného, které se týkají výroku o vině trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., jsou pod dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. podřaditelné.

Nejvyšší soud však shledal, že i kdyby na podkladě té části dovolání, která směřuje proti výroku o vině trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., obviněný nakonec dosáhl toho, že skutek uvedený v bodě 1 rozsudku Okresního soudu v Jičíně by nebyl kvalifikován též jako tento trestný čin, nýbrž pouze jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák., je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. I za takové situace by obviněnému musel být za zbývající dva trestné činy uvedené v bodě 1 rozsudku a za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. uvedený v bodě 2 rozsudku uložen úhrnný trest podle § 234 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák., tak jak se již stalo v původním řízení. Podstatné je, že v původním řízení byl obviněnému tento trest uložen jako trest odnětí svobody na dva roky, tedy na samé spodní hranici zákonné trestní sazby. To znamená, že ani uvažovaná změna, ke které dovolání směřuje, by v žádném případě nemohla vést k nižší výměře trestu, nemohla by ovlivnit závěr o nepodmíněnosti uloženého trestu odnětí svobody a nemohla by mít žádný význam ani pro rozhodnutí o způsobu výkonu trestu, tj. zařazení obviněného do věznice s dozorem.

Zcela zřejmé je také to, že otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.

Požadavek, aby skutek byl zjištěn a ve výroku o vině popsán tak, že každému ze zákonných znaků odpovídá konkrétně zjištěná skutková okolnost, je v soudní praxi běžně uznáván jako nesporný, takže se nejeví potřeba usměrňovat soudní praxi dalším či novým judikátem Nejvyššího soudu. Krajský soud v Hradci Králové si ostatně byl vědom toho, že Okresní soud v Jičíně ve skutkové části výroku o vině odcizenou platební kartu Komerční banky dostatečně neidentifikoval, a sám tento nedostatek napravil tím, že v odůvodnění napadeného usnesení výslovně uvedl zjištění, že šlo o platební kartu číslo, byť toto zjištění významné z hlediska naplnění zákonných znaků trestného činu neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. správně mělo být součástí výroku o vině a jeho uvedení pouze v odůvodnění rozhodnutí nelze považovat za dostatečné.

Rovněž poznatek, že trestný čin neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. je úmyslným trestným činem, a z toho vyplývající požadavek, že úmysl pachatele musí být vyvozován z konkrétně zjištěných skutečností, a nikoli jen prezumován na podkladě paušalizujících úvah, v soudní praxi nevyvolává žádné pochybnosti, takže ani v tomto ohledu se nejeví nutnost, aby Nejvyšší soud praxi usměrňoval formou judikátu.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. dovolání obviněného, pokud směřovalo proti výroku o vině trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. srpna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec