7 Tdo 108/2013
Datum rozhodnutí: 27.02.2013
Dotčené předpisy: § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., § 247 odst. 3 písm. b) tr. zák., § 252a odst. 1 tr. zák.



7 Tdo 108/2013-36

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 27. února 2013 v Brně dovolání, které podal obviněný D. Ch. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře, ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 14 To 304/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 5/2009, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. Ch. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 1 T 5/2009, byl obviněný D. Ch. (dále zpravidla jen obviněný ) uznán vinným pod body 1) až 7) rozsudku pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., pod body 3) a 8) rozsudku trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1 tr. zák., ve znění účinném od 1. 7. 2006 do 30. 6. 2008, a pod body 9) a 10) rozsudku trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1 tr. zák., ve znění účinném od 1. 7. 2006 do 30. 6. 2008. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí uvedených ve výroku rozsudku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř., § 229 odst. 1 tr. ř., § 229 odst. 2 tr. ř. a § 229 odst. 3 tr. ř. soud rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.

Jako trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestné činy legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1 tr. zák., ve znění účinném od 1. 6. 2006 do 30. 6. 2008, posoudil soud skutky spočívající v tom, že obviněný D. Ch.

společně s obviněnými J. P., L. B. a s dosud neustanovenou osobou

1) v době od 12.00 hod. do 12.30 hod. dne 13. 3. 2007 odcizila dosud neustanovená osoba po předchozí domluvě s obviněným D. Ch. vozidlo tovární značky Škoda Octavia Combi, červené barvy, opatřené převozní značkou, v hodnotě 615.800,- Kč zaparkované v P., v autobazaru H., obviněný D. Ch. vozidlo dodal k předělání obviněnému L. B., který vozidlo po předchozí domluvě rozebral s obviněným J. P., čímž provozovatelce vozidla J. K., způsobili škodu 615.800,- Kč,

společně s obviněnými J. H., J. P. a L. B.

2) v době od 21.00 hod. dne 5. 9. 2007 do 08.00 hod. dne 6. 9. 2007 odcizil obviněný J. H. po předchozí domluvě s obviněným D. Ch. vozidlo tovární značky Škoda Octavia, zelené metalické barvy v hodnotě 247.500,- Kč zaparkované v P., ve vozidle se nacházely 2 ks dětské autosedačky v hodnotě 6.000,- Kč, dioptrické brýle v hodnotě 1.000,- Kč, hračky v hodnotě 1.000,- Kč, bunda zn. Kiltec v hodnotě 1.000,- Kč, nářadí v hodnotě 500,- Kč, ochranné pracovní prostředky - bunda, boty, přilba, pláštěnka v hodnotě 3.500,- Kč, držák na mobilní telefon v hodnotě 400,- Kč, lehká handsfree v hodnotě 300,- Kč, obviněný D. Ch. vozidlo dodal k předělání obviněnému L. B., který vozidlo rozebral s obviněným J. P., čímž způsobili provozovateli vozidla společnosti Arcadis Project Management, s. r. o., IČO 64576582, se sídlem Praha 4, Na Strži 1702/65, škodu odcizením 247.500,- Kč a R. D., škodu odcizením věcí 11.700,- Kč,

společně s obviněným J. H.

3) v době od 18.15 hod. dne 23. 1. 2008 do 08.00 hod. dne 24. 1. 2008 odcizili vozidlo Škoda Octavia, červené metalízy, v hodnotě 248.200,- Kč zaparkované v Č. B., s vozidlem odcizili dětskou autosedačku zn. Maxi Cosi Priori XP, Red Flame nezjištěného výrobního čísla v hodnotě 3.500,- Kč, dětskou autosedačku zn. Maxi Cosi Priori XP, Oceanic Reflection v hodnotě 2.500,- Kč, průkazku České asociace stolního tenisu na jméno L. Ž., tašku s obsahem - ručník, sálová obuv, raketa na stolní tenis v pouzdře v hodnotě 3.000,- Kč, dámské dioptrické brýle v hodnotě 1.000,- Kč, mapu Prahy formátu A5 v hodnotě 50,- Kč, čímž majiteli vozidla společnosti IBM Česká republika, a. s., IČO: 14890992, se sídlem Praha-Chodov, V Parku 2294/4, způsobili škodu 248.200,- Kč a L. Ž., způsobili škodu odcizením věcí 10.050,- Kč, přičemž obviněný D. Ch. v době od 24. 1. 2008 do 23. 4. 2008 toto odcizené vozidlo rozebral a přinejmenším řídící jednotku airbagu a airbag řidiče namontoval do vozidla tovární značky Škoda Octavia, evidované na J. S., které následně v březnu r. 2008 prodal za částku 130.000,- Kč T. M., čímž zastřel původ těchto věcí pocházejících z odcizeného vozidla, a získal tak prospěch ve výši nejméně 11.669,- Kč,

4) v době od 19.30 hod. dne 21. 2. 2008 do 06.30 hod. dne 22. 2. 2008 odcizili vozidlo Škoda Octavia, modré barvy, v hodnotě 267.200,- Kč zaparkované ve V. nad L., přičemž ve vozidle byla uložena automobilová vysílačka zn. Formel, černé barvy, nezjištěného výrobního čísla v hodnotě 1.000,- Kč, 2 ks dětských autosedaček modré barvy v celkové hodnotě 4.000,- Kč, pracovní oblečení v hodnotě 800,- Kč, osvědčení o technickém průkazu, emisní kartička, doklad o pojištění od vozidla RZ .........., digitální fotoaparát zn. Olympus X700, výrob. číslo ........... v hodnotě 2.000,- Kč, firemní písemnosti a faktury společnosti Střechy B., a to tak, že navrtali otvor o průměru 8 mm do levých předních dveří, nezjištěným způsobem vnikli do vozidla, rozlomili spínací skříňku, přesně nezjištěným způsobem překonali imobilizér a s vozidlem odjeli, a vozidlo odstavili v obci B., kde bylo zajištěno policií, přičemž z vozidla odcizili osvědčení o technickém průkazu, emisní kartičku, doklad o pojištění od vozidla RZ ....., digitální fotoaparát zn. Olympus X700, v.č. ....., v hodnotě 2.000,- Kč, čímž majiteli vozidla K. B., způsobili škodu odcizením 7.800,- Kč a škodu poškozením 18.959,- Kč,

společně s obviněnými J. H., L. B., J. P.

5) v době od 19.45 hod. dne 25. 2. 2008 do 07.30 hod. dne 26. 2. 2008 odcizili obvinění J. H. a D. Ch. vozidlo Škoda Octavia, šedé metalízy, v hodnotě 291.300,- Kč, které bylo zaparkované v B., ve vozidle se nacházela postel typ Malgoška, v bukovém provedení, rozměry 200x90 cm zabalená v originálním kartonovém obalu v hodnotě 4.393,- Kč, 25 originálních CD s různými interprety v hodnotě 2.500,- Kč, černá kožená montážní taška s 15 montážními klíči v hodnotě 1.500,- Kč, svazek 30 ks klíčů v hodnotě 600,- Kč, elektrická vrtačka zn. METABO v zeleném kufříku se samoupínací hlavou SDS a 15 ks vrtáků SDS různých průměrů v celkové hodnotě 3.500,- Kč, nabíječka k mobilnímu telefonu Nokia v hodnotě 200,- Kč, servisní knížka, doklad o povinném ručení k vozidlu, které následně předali obviněným L. B. a J. P., kteří odcizené vozidlo rozebrali na díly a tyto díly rozprodali, čímž majiteli vozidla I. J., trvale způsobili škodu 303.993,- Kč,

6) v době od 06.00 hod. do 06.30 hod. dne 26. 2. 2008 odcizil obviněný J. H. po předchozí domluvě s obviněným D. Ch. vozidlo tov. zn. Škoda Fabia Combi, oranžové metalické barvy v hodnotě 225.500,- Kč zaparkované v S, ve vozidle se nacházely dva svazky klíčů o 20 klíčích v hodnotě 400,- Kč, razítko firmy v hodnotě 200,- Kč, provozní kniha v hodnotě 200,- Kč, pár sportovní obuvi zn. Adidas v hodnotě 1.000,- Kč a 1 pár cyklistických bot nezjištěné značky v hodnotě 2.000,- Kč, sportovní taška s oblečením na kolo v hodnotě 2.000,- Kč, obviněný D. Ch. vozidlo dodal k předělání obviněnému L. B., který vozidlo po předchozí domluvě rozebral s obviněným J. P., čímž způsobili společnosti ŠkoFIN Leasing, s. r. o., se sídlem Praha 5, Pekařská 6, škodu odcizením vozidla 225.500,- Kč a dále uživateli F. K., škodu odcizením věcí 5.800,- Kč,

společně s obviněnými J. H., L. B., J. P.

7) v době od 18.45 hod. dne 6. 4. 2008 do 06.00 hod. dne 7. 4. 2008 odcizil obviněný J. H. po předchozí domluvě s obviněným D. Ch. vozidlo tovární značky Škoda Octavia, šedé metalízy, v hodnotě 278.200,- Kč, zaparkované v K. nad L., obviněný D. Ch. vozidlo dodal k předělání obviněnému L. B., který vozidlo rozebral s obviněným J. P., čímž majiteli vozidla P. H., způsobili škodu odcizením 320.000,- Kč,

obviněný D. Ch. sám

8) v době od 17.30 hod. dne 29. 10. 2006 do 9. 1. 2008 nezjištěným způsobem získal odcizené vozidlo Škoda Fabia RS, červené barvy, v hodnotě 276.600,- Kč, které bylo před odcizením zaparkované v P., na konečné stanici autobusu MHD, ve vozidle se nacházela sportovní taška na squash nezjištěné značky s raketou na squash nezjištěné značky, pár sportovní sálové obuvi nezjištěné značky, oblečení na squash nezjištěné značky a typu v celkové hodnotě 3.000,- Kč, přičemž majitelem vozidla a věcí byl M. K., obviněný D. Ch. následně toto odcizené vozidlo rozebral a jednotlivé díly namontoval do vozidla poškozeného po havárii tov. zn. Škoda Fabia, jež zakoupil za částku 60.000,- Kč, a které dne 9. 1. 2008 na Městském úřadu v Sedlčanech přihlásil na svou osobu a takto zastřel původ věci, když celé vozidlo vydával za legálně nabyté, přičemž tímto způsobem získal prospěch ve výši 180.000,- Kč,

9) na vozidlo Škoda Superb ......, které vydala A. Ch., přivařil VIN: ....., které pocházelo z vozidla Škoda Superb, jež bylo odcizeno ve dnech 8. 4. až 11. 4. 2006, dále do tohoto vozidla namontoval díly z odcizeného vozidla tov. zn. Škoda Superb, které bylo dne 13. 12. 2006 v 01.42 hod. odcizeno neznámým pachatelem v P., ač věděl, že se jedná o odcizené vozidlo, následně toto vozidlo nechal dne 20. 12. 2006 na Městském úřadu v Příbrami přihlásit na svoji manželku A. Ch., aby zastřel jeho nelegální původ, tedy to, že díly pocházejí z odcizeného vozidla,

10) na přesně neustanoveném místě zakoupil vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, do kterého v době od 23. 6. 2006 do 9. 1. 2008 v J., namontoval přinejmenším řídící jednotku motoru z odcizeného vozidla tov. zn. Škoda Octavia, které bylo v době od 13. 2. 2006 do 14. 2. 2006 odcizeno neznámým pachatelem v P., a dále řídící jednotku airbagu z odcizeného vozidla tov. zn. Škoda Octavia, které bylo odcizeno neznámým pachatelem dne 16. 5. 2006 v P., ač věděl, že se jedná o věci pocházející z trestné činnosti a dne 31. 7. 2006 toto vozidlo přihlásil do registru motorových vozidel na svou osobu, čímž zastřel nelegální původ těchto věcí, a toto vozidlo prodal dne 13. 1. 2008 R. M., za částku 240.000,- Kč,

přičemž výše popsaného jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 8. 2002, sp. zn. 3 T 84/2001, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který vykonal dne 30. 9. 2005.

Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře rozhodl rozsudkem ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 14 To 304/2012, o odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. k odvolání obviněného zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 6) rozsudku, v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody učiněném podle § 228 odst. 1 tr. ř. Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný D. Ch. se odsuzuje za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a dva trestné činy legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1 tr. zák., ve znění účinném od 1. 7. 2006 do 30. 6. 2008, jimiž byl uznán vinným v nedotčené části napadeného rozsudku, podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Podle § 39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí uvedených ve výroku rozsudku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit škodu poškozeným uvedeným ve výroku rozsudku.

Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře ze dne 13. 1. 2009, č. j. ZT 218/2008-394, kterou mu bylo pod bodem 16) obžaloby kladeno za vinu, že v době od 06.00 hod. do 06.30 hod. dne 26. 2. 2008 odcizil obviněný J. H. po předchozí domluvě s obviněným D. Ch. vozidlo tov. zn. Škoda Fabia Combi, oranžové metalické barvy v hodnotě 225.500,- Kč zaparkované v S., když ve vozidle se nacházely dva svazky klíčů o 20 klíčích v hodnotě 400,- Kč, razítko firmy v hodnotě 200,- Kč, provozní kniha v hodnotě 200,- Kč, pár sportovní obuvi zn. Adidas v hodnotě 1.000,- Kč a 1 pár cyklistických bot nezjištěné značky v hodnotě 2.000,- Kč, sportovní taška s oblečením na kolo v hodnotě 2.000,- Kč, když obviněný D. Ch. vozidlo dodal k předělání obviněnému L. B., který vozidlo po předchozí domluvě rozebral s obviněným J. P., čímž způsobili spol. ŠkoFIN Leasing, s. r. o., se sídlem Praha 5, Pekařská 6, škodu odcizením vozidla 225.500,- Kč a dále uživateli F. K., škodu odcizením 5.800,- Kč, v němž byl obžalobou spatřován dílčí útok trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. částečně dokonaný a částečně spáchaný ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný.

Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená společnost ŠkoFIN, s. r. o., se sídlem Praha 5, Pekařská 6, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nedotčen.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl nesprávné právní posouzení skutku a vznesl řadu námitek k jednotlivým skutkům, jimiž byl odsouzen rozsudkem soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu.

Ke skutkům pod body 1) a 7) namítl, že nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. Podle obviněného jsou skutky nedostatečně popsány, zejména pokud jde o bod 1) výroku rozsudku o vině soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu v tom, že tento skutek měl spáchat s neustanovenou osobou a v bodu 7) výroku o vině, který měl spáchat se spoluobviněným J. H., tato vozidla předat spoluobviněným k rozebrání a předělání. Obviněný namítá, že tato skutková zjištění se neopírají o provedené důkazy a opakuje svoji obhajobu, že obě vozidla nabyl od svého souseda H., který zemřel. Podle obviněného se proto nejednalo o odcizená vozidla a v bodech 1) a 7) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu měl být zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř.

Ke skutku pod bodem 3) výroku o vině namítl, že pokud byl uznán vinným trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1 tr. zák., nemohl současně naplnit všechny zákonné znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. Obviněný namítl, že jestliže dokonal trestný čin krádeže a přisvojil si tedy cizí věc, pak si věc přisvojil včetně všech součástí a příslušenství. Proto nemohl legalizovat výnos z trestné činnosti tím, že by součást odcizené věci, tj. automobilu, učinil součástí jiné věci. Obviněný také zpochybnil, že by namontováním určitého dílu nebo součástky z odcizeného vozidla do jiného vozidla mohl zastřít původ věci. Argumentuje také tím, že nemohl spáchat trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. v souběhu s trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1 tr. zák., protože tyto trestné činy jsou navzájem v poměru subsidiarity, event. by mohlo jít o tzv. faktickou konzumpci.

U skutků pod body 8), 9) a 10) výroku o vině namítl, že nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1 tr. zák. Nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že jednotlivé díly vozidla zakoupil na vrakovištích a že vozidlo nezískal jako odcizené.

U skutku pod bodem 9) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu namítl, že nemohl vědět, zda je vozidlo odcizené a soudům obou stupňů vytkl, že z jednoho důkazu nelze bez důvodných pochybností dovodit jeho vinu. Podle názoru obviněného soudy nezjistily, jak byly jednotlivé díly vozidla získány. Dodal ještě, že samotným namontováním věci nelze zastřít její původ a nelze tak ani učinit v případě přihlášení vozidla na jinou osobu.

Obviněný namítl ohledně skutku pod bodem 10) výroku o vině, že tam uvedeným jednáním mohl naplnit pouze skutkovou podstatu trestného činu podílnictví z nedbalosti podle § 252 odst. 1 tr. zák. Skutkové věty pod body 1), 2), 3), 7), 8), 9) a 10) výroku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu nemají podle obviněného oporu v provedeném dokazování.

Obviněný dále vytkl soudům obou stupňů, že při posuzování jeho jednání podle zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, nezkoumaly, zda byl naplněn i materiální znak podle § 88 odst. 1 tr. zák. v případě použití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu.

Další námitky obviněný směřoval proti výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. a domnívá se, že odvolací soud měl poškozené podle § 229 tr. ř. odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že v předchozím řízení byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 14 To 304/2012, a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích pobočce v Táboře přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně učinil návrh, aby dovolací soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou a prostřednictvím obhájkyně podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání podat podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a že dovolání má obligatorní obsahové náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoliv důvodu, ale jen z některého, resp. některých důvodů, které jsou taxativně stanoveny v § 265b tr. ř. Podání dovolání z jiných důvodů je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný důvod dovolání byl v dovolání jen formálně deklarován. Uplatněné dovolací námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání posuzován pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu věci, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu věci, který byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 89 a násl. tr. ř., § 207 a násl. tr. ř. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.

Judikatura Nejvyššího soudu vychází z názoru, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu 7/2002 408). Porovnáním námitek obviněného uplatněných v odvolacím řízení s námitkami, které uplatňuje nyní v dovolání, je zřejmé, že obviněný uplatňuje všechny podstatné námitky, s nimiž se odvolací soud v souladu se zákonem vypořádal.

Nejvyšší soud proto pro stručnost (§ 265i odst. 2 tr. ř.) odkazuje na správné právní závěry odvolacího soudu a k jednotlivým dovolacím námitkám pouze dodává, že pokud obviněný namítá absenci subjektivní a objektivní stránky trestných činů pod body 1) a 7), 8), 9) a 10) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu, neuvádí dostatečným způsobem, proč v uvedených případech nebyla naplněna subjektivní nebo objektivní stránka trestných činů, a proto nelze tyto námitky přezkoumat. Nelze však přehlédnout, že obviněný byl uznán vinným ve všech případech úmyslnými trestnými činy, jejichž spáchání mimovolným jednáním je naprosto vyloučeno. Z popisu skutků vyplývá, že pokud jde o výroky o vině pod body 1) a 7) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu, obviněný zakládá své námitky primárně na skutkových námitkách, které nenaplňují svým obsahem uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stejně tak je tomu pokud jde o bod 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu u něhož obviněný namítá, že neexistuje jakýkoli důkaz, z něhož by bylo možno dovodit, že se tento skutek stal, případně že by jej spáchal obviněný.

Pokud jde o naplnění skutkové podstaty trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1 tr. zák., ve znění účinném od 1. 7. 2006 do 30. 6. 2008, ohledně něhož obviněný namítá absenci znaku zastření původu věcí, je třeba odkázat na učiněná skutková zjištění, podle nichž to byl obviněný nebo společně s ním spoluobvinění v této trestní věci, kteří odcizená motorová vozidla okamžitě rozebrali, určité díly vozidel namontovali do jiných vozidel a obviněný vozidla přihlašoval tak, jakoby šlo o vozidla legálně nabytá a nikoliv odcizená. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami obviněného o tom, že údajně nevěděl o tom, že se jedná o odcizená vozidla. Jde o skutkovou námitku, která odporuje učiněným skutkovým zjištěním soudů a obvinění jí pouze předkládá vlastní verzi skutkového stavu věci, která však není podložena žádným z provedených důkazů.

Trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. l tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2006, spáchá ten, kdo zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci nebo jiného majetkového prospěchu získaného trestnou činností, s cílem vzbudit zdání, že taková věc nebo prospěch byly nabyty v souladu se zákonem, nebo kdo jinému spáchání takového trestného činu umožní. Pachatel bude potrestán trestem odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitkám obviněného o poměru subsidiarity mezi trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1 tr. zák. Takový vztah mezi zmíněnými trestnými činy není. V poměru subsidiarity (podpůrnosti) jsou ustanovení trestního zákona určená k ochraně týchž společenských vztahů, je-li účelem jednoho z těchto ustanovení, a to ustanovení subsidiárního, pouze podpůrně doplnit ochranu, kterou poskytuje primární ustanovení. Je-li čin trestný podle ustanovení primárního, které je zpravidla přísnější, ustanovení subsidiární se neužije, neboť povaha a nebezpečnost činu pro společnost jsou v tomto případě již plně vystiženy kvalifikací podle primárního ustanovení (srov. Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné I. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., s. 344).

Vyloučení jednočinného souběhu trestných činů v případě tzv. faktické konzumpce přichází v úvahu jen tehdy, když jeden trestný čin je prostředkem relativně malého významu ve srovnání se základním trestným činem nebo málo významným produktem základního trestného činu (srov. č. 10/1987 Sb. rozh. tr.) Předpoklady faktické konzumpce jsou vytvořeny skutečným průběhem činu a nevyplývají z poměru skutkových podstat trestných činů nebo jejich trestních sankcí.

Zmíněné trestné činy mají odlišné objekty. Obviněný spáchal trestný čin krádeže a poté se dopustil jednání, jehož cílem bylo zastřít původ věcí získaných krádeží. Obviněný jednal tak, aby vytvořil zdání, že prodává anebo přihlašuje vozidla legálně nabytá. Pachatel krádeže se nestává vlastníkem odcizené věci. Nelze přehlédnout vysokou společenskou nebezpečnost činu, jejíž stupeň je podle § 3 odst. 4 tr. zák. určován mimo jiné osobou pachatele. Obviněný je recidivistou, který byl devětkrát soudně trestán, z toho osmkrát pro majetkovou trestnou činnost. Proto je nutno na něj pohlížet jako na pachatele, který má dostatek zkušeností a znalostí o tom, jaké jednání proti majetku je postihováno trestním zákonem. Je zcela zřejmé, že obviněný jednal tak, aby zastřel původ věci proto, aby bylo podstatně ztíženo zjištění původu věcí získaných trestnou činností, a s cílem vzbudit zdání, že věci byly jím nabyty legálně. Vzhledem k vymezení tzv. faktické konzumpce neobstojí ani námitka obviněného o tom, že trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. by měl konzumovat trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1 tr. zák. jako jednání navazující na trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. nehledě k tomu, že trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252 odst. 1 tr. zák. není žádným vedlejším produktem nebo prostředkem hlavní trestné činnosti, a to pokračujícího trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. Právní kvalifikace skutků podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a podle § 252a odst. 1 tr. zák. je proto správná.

K bodu 10) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu obviněný namítl, že mohl spáchat nejvýše trestný čin podílnictví z nedbalosti podle § 252 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2008. I tato námitka je naprosto v rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními a dovolací soud ji proto považuje za zjevně neopodstatněnou.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn ani námitkami obviněného, že skutky popsané pod body 1), 2), 3), 7), 8), 9) a 10) výroku o vině nemají svůj podklad v provedených důkazech a že jde údajně jen o neprokázaná tvrzení uvedená v obžalobě a že nemohl naplnit znaky těchto trestných činů.

Obviněný zpochybnil správnost výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. a namítl, že poškození měli být odkázáni s nároky na náhradu škody podle § 229 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. V dovolání lze podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v rámci jiného nesprávného hmotně právního posouzení napadat i výrok o náhradě škody, avšak jen tehdy, jestliže dovolatel namítá porušení hmotného práva, tedy porušení hmotně právního předpisu, který upravuje náhradu škody. Obviněný se domnívá, že pokud odpovídá poměrně se spolupachateli za škodu způsobenou trestnou činností, měla by být i náhrada škody poměrně rozdělena mezi všechny spolupachatele. Neobvyklou myšlenkovou konstrukcí přitom dovozuje, že by bylo postačující, jestliže by byl uznán vinným trestným činem krádeže a bylo přihlédnuto k takové okolnosti, která podmiňuje k použití vyšší trestní sazby a přitom bere ohled na nižší výši škody. V případě, že by byl uznán vinným jen dílčími útoky pod body 3) a 5) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem soudu druhého stupně, by škoda jen nepatrně přesahovala hranici značné škody (500.000,- Kč), a podle obviněného by bylo možno dojít k závěru, že nebyl naplněn materiální znak pro aplikaci zvýšeného stupně společenské nebezpečnosti. Nejvyšší soud opakovaně připomíná, že předmětem dovolacího řízení je rozhodnutí, které bylo napadeno dovoláním, a nikoliv myšlenkové spekulace obviněného pokud jde o rozsah výroku o vině. Veškeré výše uvedené námitky obviněného vyplývají nepochybně jen ze zájmu obviněného na tom, aby se zbavil povinnosti nahradit škodu poškozeným, která přesáhla částku 500.000,- Kč. Nejvyšší soud shledal všechny tyto námitky obviněného směřující proti výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. zjevně neopodstatněnými.

Nejvyšší soud zjistil, že nebyl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za této situace nebyl naplněn ani další uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívající v tom, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je ve svém celku zjevně neopodstatněné. Obviněný v něm uplatnil převážně námitky skutkové, které leží mimo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nejsou proto předmětem přezkoumání, přičemž námitky, které lze podřadit pod námitky právní, jsou námitkami zjevně neopodstatněnými.

Obviněný v dovolání navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o tr. ř. přerušil výkon napadeného rozhodnutí, aby se předešlo údajně zbytečnému výkonu trestu, neboť už část trestu odpykal vazbou a nehodlá se výkonu trestu jakkoli vyhýbat. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný dosud nenastoupil výkon trestu odnětí svobody, a proto ze zákona nepřicházelo v úvahu přerušení výkonu trestu odnětí svobody.

Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 1 T 5/2009, byl obviněnému D. Ch. podle § 322 odst. 1 tr. ř. odložen výkon trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 17. 5. 2012, č. j. 1 T 5/2009-4255, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 25. 10. 2012, č. j. 14 To 304/2012-4338, a to do 1. 3. 2013. Usnesení nabylo právní moci dne 18. 12. 2012. Předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledal důvod k tomu, aby před rozhodnutím o dovolání odložil obviněnému výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2013

Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek