7 Tdo 1073/2016
Datum rozhodnutí: 14.12.2016
Dotčené předpisy: § 228 odst. 1 tr. zákoníku, § 137 tr. zákoníku



7 Tdo 1073/2016-21

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2016 o dovolání obviněného O. L. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 8 To 121/2016, jako odvolacího soudu, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 212/2015, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 8 To 121/2016, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 2 T 212/2015.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuj e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 2 T 212/2015, byl obviněný O. L. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti Business Lease, s.r.o., škodu ve výši 5 157 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil tím, že dne 7. 10. 2015 v době kolem 22.00 hodin v B., na parkovišti na ulici D., u domu č. ..., přesně nezjištěným způsobem, úderem pěstí nebo kopem nohy, poškodil rameno a kryt levého zpětného zrcátka na straně řidiče na vozidle Škoda Octavia 5E, registrační značky ..., bílé barvy, čímž způsobil společnosti Business Lease, s.r.o., se sídlem Radlická 714/113a, Praha, škodu ve výši 5 157 Kč.

Citovaný rozsudek napadl obviněný v celém rozsahu odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 8 To 121/2016, podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítá nesprávné posouzení jeho jednání jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že zejména namítá nesprávný postup soudů ve způsobu zjištění způsobené škody . Výši škody, že soud I. stupně dovodil pouze z odborného vyjádření z oboru ekonomiky, kterým však byla stanovena nesprávně, protože odborné vyjádření se zakládá pouze na údajích z ceníku a nedošlo k důkladné prohlídce poškozeného vozidla. Soud I. stupně tak podle obviněného postupoval nesprávně, když si nevyžádal revizní znalecký posudek, který by určil skutečnou vzniklou škodu na vozidle. K tomu poukázal na ustanovení § 137 tr. zákoníku, podle kterého se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Poškozené zrcátko, že ale bylo možno v době spáchání skutku pořídit za cca 2 000 Kč a tak způsobená škoda nedosáhla škody nikoliv nepatrné a skutek měl být řešen v přestupkovém řízení s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. ř. (správně tr. zákoníku), protože skutek není přečinem ale přestupkem. Obviněný také namítá, že v době od spáchání skutku do provedení fotodokumentace, bylo vozidlo ponecháno bez dozoru a výši škody mohlo proto navýšit i jednání třetí osoby.

V další části dovolání pak obviněný namítá porušení práva na spravedlivý proces, když podle něj nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že skutečně on spáchal skutek popsaný v obžalobě (správně v návrhu na potrestání). Soudy, že opřely zjištění skutkového stavu pouze o výpovědi J. M. a J. K., které se ale podle něj v zásadních bodech neshodují a nepovažuje za důvěryhodné, když svědek J. K. měl zjevný motiv a osobní zájem na tom, aby jej křivě obvinil za rozbité zrcátko, aby on nebyl za poškození vozidla odpovědný podle pracovněprávních předpisů. Odvolacímu soudu pak obviněný vytýká, s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu zabývající se touto otázkou, že se nevypořádal s jeho námitkami ohledně hodnocení věrohodnosti výpovědí svědků, a jeho jako obviněného, soudem I. stupně, k čemuž citoval danou část odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, jehož postup považuje za odporující zásadě volného hodnocení důkazů, shledává v tom libovůli soudu a také porušení jeho práva na spravedlivý proces. V důkazní situaci tvrzení proti tvrzení , že jsou na hodnocení důkazů kladeny zvýšené nároky, ale soudy to nebraly v potaz.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že s ohledem na povahu námitek obviněného se k němu nebude věcně vyjadřovat.

III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací předně konstatuje, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Po přezkoumání věci pak Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je důvodné.

Uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá námitka obviněného o nesprávném postupu soudů při zjišťování výše způsobené škody. Obviněný poukazuje na ustanovení § 137 tr. zákoníku (stanovení výše škody) s tím, že při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Jedná se tak o námitku tzv. jiného nesprávného hmotně právního posouzení , jímž je posouzení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Obviněný totiž v podstatě namítá, že postup podle ustanovení § 137 tr. zákoníku nebyl dodržen, i když s tím, že podle něj bylo možné poškozené zpětné zrcátko pořídit za cca 2 000 Kč, z čehož pak dovozuje, že se nejedná o škodu nikoliv nepatrnou, a proto jde pouze o přestupek. Obviněný tak nesouhlasí s výší škody zjištěné soudem a domáhá se nového tzv. revizního znaleckého posudku, a to i z důvodu porušení postupu stanoveného v ustanovení § 137 tr. zákoníku.

K otázce způsobu zjišťování výše škody se nijak nevyjádřil soud I. stupně ani soud odvolací, ač se jedná o otázku související s právní kvalifikací skutku, když podmínkou právního posouzení jednání obviněného jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a tedy trestní odpovědnosti obviněného vůbec, je způsobení škody nikoli nepatrné na cizím majetku. Řádné zjištění výše škody je o to významnější v tomto případě, kdy podle soudů, vycházejících z odborného vyjádření, byla výše škody 5 157 Kč, tedy těsně nad hranicí škody nikoli nepatrné podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku (nejméně 5 000 Kč).

Podle § 137 tr. zákoníku se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.

Jak vyplývá z odborného vyjádření (č. l. 27 28 tr. spisu), škoda ve výši 5 157 Kč byla stanovena jako součet ceny poškozeného materiálu a ceny práce, tedy podle účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav, což je ale v rozporu s výše citovaným ustanovením § 137 tr. zákoníku. Již v rozhodnutí publikovaném pod č. 32/94 Sb. rozh. tr. bylo uvedeno, že při stanovení výše škody je nutné důsledně respektovat ustanovení § 89 odst. 15 tr. zák. (nyní § 137 tr. zákoníku), podle něhož se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku v době a v místě činu, obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci, nebo uvedení věci v předešlý stav. Toto ustanovení dává vodítko pro postup orgánům činným v trestním řízení při objasňování pojmového znaku způsobené škody, pokud je součástí objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Pokud jde o motorová vozidla, jde o specifické zboží, které se ovšem běžně prodává a nakupuje, ať už jako nové nebo opotřebené. Lze tedy zjišťovat bez větších obtíží právě to, za jakou cenu se, ať už nová nebo ojetá motorová vozidla, v konkrétní době a na konkrétním místě prodávají . Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 7 Tz 103/2001 (publikovaném pod č. 39/2001 Sb. rozh. tr.), pak vyplývá, že ustanovení § 89 odst. 12 tr. zák. (nyní § 137 tr. zákoníku) je koncipováno tak, že vyjadřuje celkem tři kritéria pro stanovení výše škody. Těmito kritérii jsou: cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo účelně vynaložené náklady na uvedení v předešlý stav. Vzájemný vztah těchto kritérií není takový, že by šlo o alternativy, z nichž by si orgány činné v trestním řízení mohly podle volného uvážení zvolit tu, kterou použijí. Mezi uvedenými kritérii je určitá hierarchie, která vyjadřuje, že primárním hlediskem je hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a že teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto hlediska, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, to znamená hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav.

Dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně, a také předcházející rozsudek Městského soudu v Brně, jsou z hlediska zjišťování výše škody v rozporu s uvedenou judikaturou a nebylo tak prozatím spolehlivě prokázáno, zda obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným. Proto byl naplněn obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i na něj navazující důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a bylo nutno rozhodnutí obou soudů zrušit, protože bez náležitého zjištění výše škody jsou přinejmenším předčasná.

Uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá také námitka obviněného ohledně aplikace zásady subsidiarity trestní represe, zakotvené v ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Její řešení, stejně jako dalších námitek, bude mít ale význam pouze v případě, že bude řádně zjištěná výše škody a tato bude dosahovat výše potřebné k závěru, že spáchal přečin kladený mu za vinu.

Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud, když shledal, že z hlediska v dovolání uplatněných námitek napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2016

JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu