7 Tdo 1073/2003
Datum rozhodnutí: 23.09.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1073/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 9. 2003 o dovolání obviněných R. G. a V. G., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 9 To 136/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 452/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

V trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 452/2002, podali obvinění dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 9 To 136/2003, jímž byla jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněných proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. 2 T 452/2002. Tímto rozsudkem byli obvinění uznáni vinnými trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a dále pokračujícím trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Obviněnému R. G. byl podle § 248 odst. 3 tr. zák za použití § 35 odst. 1 a § 60a odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku s dohledem, když zkušební doba byla stanovena v trvání dvou roků. Obviněné byl podle § 248 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, když výkon tohoto trestu byl obviněné podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. O nároku poškozené firmy bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř.

Obvinění podané dovolání opřeli o skutečnost, že jejich jednání bylo nesprávně právně posouzeno. Tvrdí, že z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že ani jeden z nich nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry po stránce subjektivní, neměli v úmyslu přisvojit si cizí věci a obviněný postupoval podle ústní dohody se společníkem L. V další části dovolání poukazují obvinění na to, že žádným z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by jednali po vzájemné domluvě a jen samotný manželský svazek obviněných nemůže podle jejich názoru svědčit o tom, že jednali po vzájemné domluvě. V závěrečném petitu obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. 2 T 452/2002, a poté sám ve věci rozhodl tak, že oba obviněné podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostí obžaloby. Zároveň požádali dovolací soud, aby odložil výkon rozhodnutí ve věci samé.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněných uvedla, že s ohledem na námitky uplatněné obviněnými v podaném dovolání přichází v úvahu odmítnout dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a shledal, že dovolání je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem podle § 265e odst. 1 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle obviněných je dovolacím důvodem to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení jednotlivých skutků.

K podanému dovolání je nejprve potřebné uvést, že svým obsahem i citací vyjadřuje pouze tu část dovolacího důvodu, která je uvedena v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítá nesprávné právní posouzení skutku; dovolací důvod není již namítán v části, že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K uplatněnému dovolacímu důvodu je potřebné dále uvést, že přestože ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. uvádí, jaké náležitosti musí dovolání obsahovat, mj. také odkaz na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., podané dovolání tento odkaz postrádá, a proto musel Nejvyšší soud vycházet z obsahu podaného dovolání a uplatněné námitky dovolacího důvodu, který obvinění spatřují v tom, že rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení jednotlivých skutků , což lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (s výkladem shora uvedeným).

Znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba ve vztahu ke zjištěnému skutku vykládat tak, že o nesprávné právní posouzení může jít jednak v případě, kdy popsaný skutek neodpovídá právní kvalifikaci toho kterého trestného činu, kdy však v úvahu přichází kvalifikace trestného činu podle jiného ustanovení trestního zákona, anebo v případě, kdy skutek je kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde. Z uvedeného tedy vyplývá, že prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vytýkat pouze vady právní; nikoliv však již vady skutkové. V rámci řízení o mimořádném opravném prostředku totiž nelze přezkoumávat skutková zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, doplňovat dokazování či provádět hodnocení důkazů. Skutková zjištění jsou v řízení o dovolání hodnocena pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak bude popis skutku obsažený ve skutkové větě výroku o vině.

V souvislosti se zjištěním skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, je potřebné uvést, že soud shromážděné důkazy musí zákonu odpovídajícím způsobem provést a tyto důkazy hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení, které je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu, jednotlivě i v jejich souhrnu, kdy soud na základě analýzy poznatků o prameni důkazů, závažnosti skutečností, které z těchto důkazů plynou, o jejich souvislostech a návaznosti na jiné skutečnosti a důkazy získává obraz o skutečnosti, která je předmětem dokazování, a tento pochod následně vyjádří v popisu skutku.

Nejvyšší soud již shora poukázal na to, že podané dovolání je ve své podstatě zkrácenou verzí řádného opravného prostředku odvolání, kdy poukazuje na tytéž námitky, které byly již uplatněny v řízení před soudem druhého stupně. Podstatou podaného dovolání je námitka obviněných, že z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že ani jeden z obviněných nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry po stránce subjektivní, kdy žádný z obviněných nejednal v úmyslu přisvojit si cizí věc, a v této souvislosti je poukazováno na výpovědi obviněných, svědků a listinné důkazy.

Obvinění v rámci uplatněného dovolacího důvodu poukázali na to, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestných činů zpronevěry, kterými byli uznáni vinnými. Ve vztahu k otázce spolupachatelství konstatovali, že žádným důkazem nebylo prokázáno, že by jednali po vzájemné domluvě.

Z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, jaké důkazy v průběhu hlavního líčení provedl, stejně jak jednotlivé důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozvedl, proč považoval výpověď svědka L. za věrohodnou a jaké důkazy ji potvrzují. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně rovněž rozvedl, jakými úvahami se řídil, když dospěl k závěru, že obvinění jednali po vzájemné dohodě.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právní posouzení skutku ve výroku rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. 2 T 452/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 9 To 136/2003, je zcela správné a odpovídající zákonu. Vzhledem k tomu, že obvinění v dovolání v podstatě opakovali jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně vypořádaly, postupoval Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání obviněných jako zjevně neopodstatněná odmítl, aniž na jejich podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann