7 Tdo 1071/2005
Datum rozhodnutí: 30.08.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 1071/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2005 o dovolání obviněného R. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 10 To 27/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 90/2004 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 3 T 90/2004, byl obviněný R. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák.

Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že dne 13. 11. 2003 kolem 22:30 hodin na silnici ve směru jízdy od obce B., okres K., k městu K., po předchozím požití blíže nezjištěného množství alkoholu řídil osobní automobil tov. zn. Mercedes Benz 250 D, a při rychlosti jízdy v intervalu 85-90 km/hod na rozsvícená tlumená světla nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a vzdálenosti, na kterou měl rozhled a při jízdě po pravé krajnici následně přehlédl před ním v jeho směru jízdy jedoucího cyklistu, poškozeného J. Z., který při střetu utrpěl smrtelné zranění, kterému na místě podlehl.

Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dohledem. Obviněnému byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu šesti roků. Poškození byli se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání obviněného a poškozených Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 10 To 27/2005, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II.

Proti usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.



V úvodní části dovolání obviněný vytýká okresnímu soudu, že podle jeho názoru nepostupoval důsledně podle § 2 odst. 5 tr. ř., neboť nezjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Obviněný podrobně opakuje námitky, které proti rozsudku uplatnil již v rámci odvolacího řízení. Především oponuje závěru okresního soudu, že v době nehody řídil svůj vůz pod vlivem alkoholu. Obviněný provádí vlastní hodnocení důkazů, o které okresní soud tento závěr opřel výpovědí svědků Ing. Z. S., M. K. a Ing. Z. Z., a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie s tím, že z nich podle jeho mínění nelze dovozovat, že by vůz řídil pod vlivem alkoholu. Pozitivní výsledek orientační dechové zkoušky pak obviněný v souladu se svou obhajobou vysvětluje použitím ústního deodorantu s obsahem alkoholu.

Pokud je mu pak kladeno za vinu porušení důležité povinnosti podle § 224 odst. 2 tr. zák. spočívající rovněž v nepřizpůsobení jízdy svým schopnostem a jiným okolnostem, v důsledku čehož nebyl schopen zastavit na vzdálenost, na kterou má rozhled, ani tento závěr nepovažuje obviněný za podložený. Má za to, že nepřekročil povolenou rychlost, nejel riskantně, neohrožoval svou jízdou další účastníky provozu, avšak jeho reakční doba byla negativně ovlivněna tím, že těsně před nehodou přepínal světla z tlumených na dálková, cyklista byl oblečen v tmavém oblečení a nesvítilo mu zadní světlo a odrazová světla na šlapkách bicyklu byla rozlišitelná na 40 metrů Obviněný je tudíž přesvědčen, že svým jednáním znaky trestného činu podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. nemohl naplnit.

Krajskému soudu obviněný vytýká, že neakceptoval jeho obhajobu zpochybňující závěry okresního soudu, které krajský soud naopak označil za správné.

Své námitky obviněný shrnuje tak, že podle jeho názoru svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., nýbrž pouze znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze a přikázal příslušnému soudu věc znovu projednat.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.

Ve vyjádření konstatovala, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a výslovně namítá nenaplnění formální stránky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., ve skutečnosti však uplatněné námitky směřují toliko proti hodnocení provedených důkazů, čímž dovolání fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Nesprávná skutková zjištění podle jejího názoru důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. být nemohou. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz § 265f odst. 1 tr. ř., § 265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.

Obviněný R. P. však ve svém dovolání žádné námitky, které by primárně směřovaly proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak okresní a krajský soud hodnotily provedené důkazy a jaké skutkové závěry z nich postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Obviněný v podstatě opakoval svou obhajobu uplatněnou před odvolacím soudem, podle které v době nehody neřídil vůz pod vlivem alkoholu, nejel nepřiměřenou rychlostí a střet s cyklistou byl zaviněn tím, že tento jel za tmy na neosvětleném kole v tmavém oblečení. Obviněný tedy zpochybňuje závěr soudů, že se vůbec dopustil jimi zjištěného jednání, které naplňovalo znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 2 tr. zák.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný sice deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadající právní posouzení zjištěného skutku, ale svými konkrétními námitkami se fakticky domáhal změny skutkových zjištění, když zpochybňoval skutkový závěr soudů, že příčinou usmrcení poškozeného J. Z. bylo to, že vůz řídil v podnapilém stavu, jel s ním nikoli ve svém jízdním pruhu, ale částí vozu po krajnici, značnou rychlostí a za svitu tlumených světel, v důsledku čehož nezareagoval včas na poškozeného jedoucího na kole, srazil jej a způsobil mu tak smrt. Obviněný se tedy primárně domáhal změny těchto pro závěr o jeho vině stěžejních skutkových zjištění a teprve prostřednictvím takové změny by pak podle jeho názoru mělo dojít i k odpovídající změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami ovšem deklarovaný dovolací důvod nenaplnil (k tomu viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).

IV.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného R. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr.ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr